Článek
Byl prostým mužem z jihu Itálie. Měl rád ticho, modlitbu a Boha víc než vlastní život. A přesto se stal jedním z nejzázračnějších lidí své doby. Otec Pio, vlastním jménem Francesco Forgione, se narodil roku 1887 v malé vesnici Pietrelcina. Od dětství byl hluboce věřící, často se modlil a mluvil o andělech, které podle svědectví opravdu vídal. Už tehdy bylo zřejmé, že jeho život nebude obyčejný.
Ve 16 letech vstoupil do františkánského řádu kapucínů a přijal jméno Pio. Byl křehkého zdraví, trpěl nemocemi, horečkami i nevysvětlitelnými bolestmi, ale jeho víra zůstávala neotřesitelná. Po vysvěcení na kněze byl přeložen do kláštera v San Giovanni Rotondo, který se stal jeho domovem až do smrti. A právě tam se začaly dít události, které otřásly i těmi největšími skeptiky.
Roku 1918, po hluboké modlitbě, se na jeho těle objevily stigmata – rány odpovídající Kristovým ranám z ukřižování. Krvácely téměř padesát let, ale nikdy se nezanítily. Lékaři byli bezradní. Otec Pio se je však nesnažil ukazovat. Pokoru považoval za největší dar. „Ne moje bolest, ale Boží láska je tím zázrakem,“ říkával.
Zázraky
Lidé k němu začali proudit z celého světa – nemocní, zoufalí, hledající. Vypráví se stovky svědectví o uzdraveních, která se stala po jeho modlitbě či požehnání. Mnozí tvrdili, že jim četl myšlenky, znal jejich hříchy ještě dřív, než je vyslovili. A jiní popisovali, že ho viděli na dvou místech zároveň – jev zvaný bilokace.
Jeden z nejzajímavějších příběhů se odehrál v roce 1936, kdy otec Pio přijal tři návštěvníky v klášteře. Během rozhovoru je požádal: „Pomodleme se nyní za duši, která právě opouští tento svět.“ Po chvíli ticha řekl: „Nyní zemřel anglický král Jiří V.“ O několik hodin později dorazila do Itálie zpráva o králově smrti – přesně v čase, kdy se otec Pio modlil.
Přes všechny zázraky zůstával mimořádně skromný. Denně trávil dlouhé hodiny ve zpovědnici, modlil se růženec a učil, že největší moc má láska a odpuštění. „Modlitba je nejlepší zbraň, kterou máme,“ říkával.
Smrt
Zemřel 23. září 1968. Ve chvíli smrti měl na rtech slova: „Ježíši, Maria.“ Rány, které ho provázely padesát let, tehdy záhadně zmizely. Jeho tělo zůstalo neporušené – i po letech vypadalo, jako by spal. Církev ho roku 2002 svatořečila.
Dnes je otec Pio symbolem víry, pokory a tiché síly. Jeho život připomíná, že i v moderní době existují lidé, skrze které se dotýkáme něčeho, co přesahuje rozum i vědu. Ať už jeho zázraky vysvětlíme jakkoli, jedno zůstává jisté: v jeho přítomnosti se mnozí cítili blíž Bohu – a to je ten největší zázrak.
Zdroje:
kniha Almanach Tajemna (1995)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pio_z_Pietrelciny
kniha Otec Pio: Pravdivý příběh (1991)
https://catholica.cz/?id=4613
