Článek
Politik má zcela jistě rád své voliče, některé dokonce zbožňuje, říká se jim tuším sponzoři. Není divu. Vždyť jsou to oni, kdo mu zajistí vládu nad voliči, moc a slušné penízky. V případě neúspěchu alespoň nějakou tu opoziční sesli, kde nemá žádnou zodpovědnost a může si vyskakovat a nějaké ty finanční prostředky se také dostaví. Pak jsou ještě i ti, na které žádná sesle nezbyla. Ti se snaží přilákat příznivce na náměstí a doufají. U některých těžko říci v co.
Volič své politiky má rád jen těsně před volbami, kdy je zahlcen nesplnitelnými sliby jimž, z nějakého nepochopitelného důvodu, věří. Po volbách, zvláště když jeho favorit zvítězil, nadšení většinou chabne až zmizí. Volil-li politiky opoziční či podměrečné je naštvaný ještě více a zbytečně doufá, že se příště něco změní.
Politik své voliče potřebuje. Proto se jim vnucuje, pochlebuje jim, slibuje bohatsví a lásku, blahobyt a časem jim řekne, že se budou muset uskrovnit, protože doba je zlá a může za to světová politická situace, nepřející opozice, zlodějské banky, počasí a marťané.
Volič v demokracii žádného politika nepotřebuje. I když … z koho by si dělal srandu a na koho by nadával. Pokud je volič zodpovědný, pracovitý a odvážný, žije nezávisle na politicích, ať mu škodí sebevíce. Místo politiky se věnuje své rodině, práci, koníčkům a trošce té partnerské něžnosti.
A ještě drobnost. Politik může hodně zničit a jeho volič je stejně vinen. Politik může mnohému prospět a jeho volič mu to musí pořád připomínat a tlačit na něj.
Ale možná to vidím všechno blbě a jinak než vy. Jak to vidíte? Politikové i voliči.
