Článek
Světlo houpající se lampy ulice,
sny plné stínů a fantazie,
ránem vonící bílá káva,
pohlazení kočičí mámy v předsíni,
čepice s utrženou bambulí,
boule z klouzačky u školy.
___
Nedočkavost hladových spěchajících rán
sny plné vroucí fantazie,
doteky šilhavých očí ve škamnách,
žhnoucí sopky plnících se triček,
prostovlasý, přesto bambula,
a boule přenesly se na duši.
___
Ležím a pozoruji švunk mraků od Piccasa,
sny plné klidu a fantazie,
lehký dotek, nechám mušku ať pot můj spásá,
najednou stín a polibek.
Jak jsem jen mohl být takový vůl,
teď se musím chvilku odmlčet.
___
Tolik síly jsem snad nikdy neměl,
sny plné vášně a fantazie,
pole slunečnic, jež se nám uklánějí,
ještě bych chtěl její kopii,
plavu v plytké řece a ta mi drhne kůži,
na břehu barvím písek do ruda.
___
Směje se na mne měsíc, dorůstá,
sny plné něhy a fantazie,
nebudu už nikdy spát,
v kolébce mé druhé srdce žije.
Za oknem blázní svatojánci,
a ve studánce se mrská se svou mámou salamandr.
___
Nu, někdy přijde bouřka,
sny plné obav a fantazie,
vem pršiplášť a teď se synku pochlap,
nesnáším bodlák, který se otře a ještě se mi směje,
Nenechám tě zmrznout, přitulím se,
věř mi, nemusíš se bát.
