Článek
Když se dotýkám obyčejné pampelišky,
sahá i ona na mne,
usmívá se svou vůní,
musím se ale ohnout a netrhat.
-
Když hladím psa,
dívám se mu do očí,
prý se to nemá,
záleží na tom, co v těch očích čte,
oba cítíme své duše.
-
Když toužím,
chvěji se a ztrácím tělo,
(a to nemusím být jako dělo),
smyslů je prý jen pět,
jaký to nesmysl, je jich nespočet.
-
Co vlastně potřebuji,
trochu tepla? Přežiju i mráz
Něco do žaludku? Nevím co je hlad
Je jen málo, co bolí,
pampeliška když nevoní,
pes kousne bez důvodu,
touha vyvane,
a ty tu nejsi.
