Článek
Je menší než většina ovádů, nemá mohutné tělo ani hluboké bzučení, které by člověka varovalo už z dálky. Často ji zahlédneme až ve chvíli, kdy nám přistane na ruce, na lýtku nebo na krku. A někdy ani tehdy ne. Teprve ostrá bolest prozradí, že si na nás sedla bzikavka slepoočka, drobná dvoukřídlá obyvatelka mokrých luk, lesních cest a okolí rybníků.
Menší příbuzná velkých ovádů
Bzikavka slepoočka (Chrysops caecutiens) patří do čeledi ovádovitých. Do stejného příbuzenstva náleží i velcí ovádi rodu Tabanus, které známe hlavně z pastvin, od koní a skotu. Bzikavky jsou proti nim zpravidla menší a lehčí, ale co ztrácejí na velikosti, to dohánějí rychlostí a vytrvalostí.
Dospělá bzikavka měří přibližně kolem jednoho centimetru. Její tělo je štíhlé a hnědavě až tmavě zbarvené, zadeček bývá nápadně kreslený. Největší pozornost však přitahují křídla a oči. Křídla nejsou čirá jako u obyčejných much. Procházejí jimi tmavé skvrny a pásy, které jsou pro bzikavky velmi typické. Když hmyz usedne, působí tato kresba téměř jako kouřové zabarvení.
Ještě působivější jsou oči. U živého jedince mohou mít zelené, zlatavé nebo bronzové odlesky a často jsou protkané tmavšími pruhy. Na fotografiích mrtvých exemplářů už jejich zbarvení obvykle tolik nevynikne, ale v přírodě může bzikavka při pohledu zblízka působit překvapivě pestře.
Samec a samice se dají rozeznat i podle stavby očí. U samců se oči na temeni téměř dotýkají, zatímco u samic mezi nimi zůstává mezera. To je u dvoukřídlého hmyzu poměrně běžný rozdíl. Pro člověka má však větší význam jiná skutečnost - krev sají pouze samice.
Kdyby tak nekousala, byla by i pěkná na pohled
Proč samice potřebuje krev?
Samec bzikavky člověka nekouše. Živí se nektarem, rostlinnými šťávami a dalšími sladkými zdroji. Podobně se může živit i samice, jenže před vytvořením vajíček potřebuje získat větší množství bílkovin. A právě proto vyhledává teplokrevné živočichy.
Její obětí se mohou stát koně, skot, srnci, jeleni, psi i lidé. Bzikavka není vybíravý specialista vázaný na jediného hostitele. Rozhodující je, zda najde vhodné místo, kde může na chvíli přistát a začít sát.
Někdo tvrdí, že ho bzikavka bodla. Ve skutečnosti však její ústní ústrojí nefunguje jako jemný komáří sosák. Samice kůži spíše nařízne. Má ostré části ústního aparátu, jimiž vytvoří drobnou ranku, a z ní potom přijímá krev. Proto její útok tolik bolí. Komár nás často štípne nepozorovaně a svědění se objeví až později. U bzikavky člověk většinou pocítí ostrou bolest okamžitě.
Ve slinách hmyzu jsou látky, které zpomalují srážení krve. Díky nim může krev z ranky chvíli vytékat a samice ji snáze přijímá. Pro lidské tělo jsou však tyto látky cizorodé, a tak se kolem místa kousnutí může objevit zarudnutí, otok a silné svědění. Někomu zůstane jen malá červená tečka, jinému nateče velká část ruky nebo nohy.
Hmyz milující vlhko, ale i teplo
Bzikavka slepoočka žije ve velké části Evropy a běžně se s ní můžeme setkat také u nás. Nejčastěji se drží v krajině, kde je dostatek vlhkosti. Vyhovují jí mokré louky, okolí rybníků, tůní a potoků, rašeliniště i vlhčí lesní okraje. Často se ale objeví také na slunné cestě nebo mýtině, kde by ji člověk zrovna nečekal. Voda přitom nemusí být přímo na dohled. Stačí, že se někde poblíž drží vlhká půda, v níž se mohou vyvíjet její larvy.
Nejvíc o sobě dává vědět za teplých, jasných a bezvětrných dnů. Právě tehdy bývá také nejdotěrnější. Nestačí ji jednou odehnat. Po chvíli se vrátí, několikrát člověka obletí a zkouší dosednout znovu, často na jiné místo. Za větru se jí létá hůř a déšť nebo výrazné ochlazení její aktivitu rychle utlumí.
Objevuje se hlavně od konce jara do první poloviny léta. Přesný termín ale není každý rok stejný. Záleží na počasí i na místě, kde žije. V teplejších nížinách může vylétnout dříve, zatímco v chladnějších oblastech se její výskyt posouvá o něco dál do léta.
Její oči jsou barevné, odlesky se mění podle úhlu pohledu
Jak nás bzikavka najde?
Bzikavky se při hledání hostitele silně spoléhají na zrak. Všímají si pohybu, tmavých ploch i kontrastů v okolí. Člověk v tmavém oblečení, který se pohybuje po slunné cestě, pro ně může být lákavým cílem.
Reagují také na teplo a pachy, ale zrak je pro ně mimořádně důležitý. To vysvětluje, proč někdy krouží kolem člověka, vracejí se po odehnání a sledují ho několik desítek metrů. Nejde o zlomyslnost. Hmyz jednoduše nepřestává vyhodnocovat pohybující se objekt jako možného hostitele.
Podobně trpí i zvířata na pastvinách. Koně se před bzikavkami ohánějí ocasem, cukají kůží, třesou hlavou nebo se stahují do stínu. Při větším množství krev sajícího hmyzu mohou být výrazně neklidní. Bzikavky jsou sice malé, ale opakované útoky dokážou zvíře značně obtěžovat.
Dlouhé měsíce ukrytá v bahně
Dospělá bzikavka, kterou potkáme v létě, představuje jen krátkou část jejího života. Mnohem delší období stráví jako larva ve vlhké půdě, bahně nebo mezi rozkládajícími se rostlinnými zbytky.
Samice klade vajíčka na vegetaci v blízkosti vody nebo na místa, odkud se vylíhlé larvy snadno dostanou do mokrého prostředí. Vajíčka mohou být uspořádaná do skupinek na listech nebo stoncích rostlin. Po vylíhnutí opouštějí larvy místo snůšky a ukrývají se v podkladu.
Na rozdíl od dospělé samice nesají krev. Jsou dravé a živí se drobnými bezobratlými, které najdou v bahně nebo mokré půdě. Mohou lovit larvy jiného hmyzu, červy i další měkké živočichy.
Vývoj larvy je pomalý. Trvá řadu měsíců a může se protáhnout i déle než rok. Zimu přečkává ukrytá v půdě, kde je chráněná před mrazem i prudkými změnami počasí. Teprve po dokončení larválního vývoje se zakuklí. Z kukly se potom vylíhne okřídlený dospělec, který opustí mokrý podklad a začne hledat potravu a partnera.
Bzikavka nebodá, ale kouše. Kousnutí je poměrně bolestivé.
Je bzikavka nebezpečná?
Pro zdravého člověka obvykle nepředstavuje vážné nebezpečí. Její kousnutí bolí, svědí a může výrazně otéct, ale ve většině případů se místo během několika dnů zklidní.
Větší problém může nastat u lidí se silnější alergickou reakcí. Pokud otok rychle narůstá, přidá se dušnost, závratě nebo celková slabost, je nutné vyhledat lékařskou pomoc. Takové reakce jsou však neobvyklé. Častějším problémem bývá rozškrábání rány a následná bakteriální infekce.
Bzikavky mohou přenášet některé původce chorob mezi zvířaty. Jejich ústní ústrojí totiž může zůstat potřísněné krví předchozího hostitele. Některé africké druhy rodu Chrysops přenášejí parazitické hlístice (vlasovce oční) způsobující loaózu, známou také jako africká oční červivost. V evropských podmínkách však bzikavka slepoočka není považována za významného přenašeče lidských nemocí.
Když bzikavka kousne, je nejlepší místo omýt a na chvíli ochladit. Studený obklad obvykle zmírní bolest i otok. Při silnějším svědění lze použít běžný gel určený na štípnutí hmyzem.
Důležité je ranku nerozškrábat. Kousnutí bzikavky může být větší než komáří štípanec a poškozená kůže se snadněji zanítí. Pokud se kolem rány šíří zarudnutí, místo je horké, výrazně bolestivé nebo se objeví hnis, může jít o druhotnou infekci.
Ochrana před bzikavkami není úplně snadná. Repelenty mohou pomoci, ale jejich účinek nebývá stoprocentní. Nejlepší obranou zůstává světlé oblečení, dlouhé nohavice a rukávy. Praktické je také vyhýbat se za horkých bezvětrných dnů nejvlhčím místům, pokud se tam bzikavky právě vyskytují ve větším počtu.
Bzikavka slepoočka je dobře přizpůsobený lovec, rychlý letec a nenápadný obyvatel mokřadní krajiny. Člověk ji většinou pozná bolestivým způsobem, ale při pohledu zblízka je to hmyz mnohem pozoruhodnější, než napovídá krátké setkání zakončené plácnutím ruky.
Zdroje:
vlastní zkušenost a kousnutí :)
https://www.chovzvirat.cz/zvire/1179-bzikavka-slepoocka/
http://www.naturabohemica.cz/chrysops-caecutiens/
https://en.wikipedia.org/wiki/Chrysops_caecutiens
https://www.wikiskripta.eu/w/Loa%C3%B3za
