Článek
Černý neboli dávivý kašel je nebezpečné bakteriální onemocnění, které je navíc vysoce infekční. Způsobuje ho bakterie zvaná Bordetella pertusis, podle které se tomuto kašli také někdy říká pertusse. Bakterii objevil výzkumník Jules Bordet v roce 1906.
Onemocnění je nebezpečné především pro malé děti a popř. i starší osoby s nízkou imunitou. Nakazit se samozřejmě mohou i děti starší nebo dospělí, ale ti se většinou dokáží zotavit bez dalších následků. U malých dětí může být toto onemocnění fatální.
Ještě nedávno se věřilo, že onemocnění se už týká především rozvojových zemí, kde není očkování rozšířené, zatímco u nás došlo téměř k jeho vymýcení (u nás se očkuje od roku 1958). Bohužel, onemocnění se pomalu vrací i k nám a začíná opět řádit. Vzhledem k tomu, že ho není úplně snadné rozpoznat od jiných podobných nemocí, ne všechny případy černého kašle bývají za černý kašel označeny.
Průběh a příznaky černého kašle
Inkubační doba, tedy doba od nakažení až k prvním projevům nemoci, je 1-3 týdny. Onemocnění se přenáší kapénkami a je vysoce infekční. Při kontaktu s neočkovanými dětmi či osobami se sníženou imunitou se uvádí až 90% pravděpodobnost nákazy.
Samotný kašel trvá alespoň dva týdny, přičemž se jeho stádia rozlišují do tří skupin:
· Katarální
· Paroxysmální
· Rekonvalescentní
Nejvíce je člověk infekční během prvního stádia. To může trvat 1-2 týdny. Člověk s dobrou imunitou má jednotlivá stádia kratší než člověk se slabou imunitou. Velkou roli hraje i samotné očkování. Přestože dokáže předejít nákaze, jeho ochrana netrvá věčně a je vhodné se nechat přeočkovat. To mnoho dospělých již nedělá, ale i oslabená ochrana je pořád lepší než žádná.
První stádium je charakteristické pokašláváním, rýmou, kýcháním, případně i teplotou, bolestí v krku či nechutenstvím. Podobá se tak většině jiných onemocnění horních cest dýchacích a jen málokdy je správně rozpoznán černý kašel.
V druhém stádiu dochází k záchvatům kašle, což již upozorní na určitou zvláštnost od ostatních nemocí. Záchvaty jsou natolik silné, že mohou vyvolat zvracení, příliš silný tlak na vnitřní orgány a může dojít k prasknutí pleurální dutiny (prostor obklopující plíce) a vést i k pneumotoraxu. Nádech je velmi těžký, mnohdy s typickým kokrhavým zvukem. U dětí může docházet i ke krátkodobé zástavě dechu, obličej může promodrat. K záchvatům dochází především v noci. Malé děti mohou mít pak celkově problém s dechem, neboť jejich dýchací svaly jsou těmito záchvaty vyčerpané. Toto stádium trvá zhruba dva týdny, ale i déle. Mezi jednotlivými záchvaty jsou přestávky bez symptomů.
Poslední stadium je zklidňující. Záchvaty sice přetrvávají, ale jejich intenzita a frekvence je čím dál nižší.
Diagnostika a léčba
Samotná diagnostika není jednoduchá. Podle příznaků, zejména v počátku, není možné černý kašel odlišit od jiných onemocnění. Různé druhy vyšetření také nemusí být průkazné, a tak bývá nejjistější klasický výtěr s kultivací. Nevýhodou ovšem je, že kultivace těchto bakterií trvá dlouho a dochází tak k významné časové prodlevě.
Černý kašel se léčí antibiotiky a nejlepší je prevence – očkování. Nově se u nás přeočkovává od roku 2009 i u 10-11letých dětí, ale i poté dochází postupně ke snížení efektivity očkování, podobně jako po prodělaném onemocnění. Bylo by tak vhodné se nechávat přeočkovávat i později – především pokud se bude dotyčný jedinec vyskytovat poblíž malých, dosud neočkovaných dětí (děti se očkují až po 9. týdnu věku).
Současnost
O černém kašli se začíná v poslední době mluvit čím dál tím víc. Zatímco před zavedením očkování bylo např. v roce 1956 téměř 50 tisíc nakažených, po spuštění povinného očkování tento počet klesl na několik málo desítek případů ročně. Před deseti lety však došlo k prolomení rekordní hranice případů, kdy bylo identifikováno přes 2,5 tisíce nakažených. Jen za začátek letošního roku však už bylo potvrzeno téměř sedm set případů, což by mohlo znamenat přes čtyři tisíce případů za celý rok.
Anketa
Zdroje:
