Článek
Christian Karl Gerhartsreiter se narodil 21. února 1961 v bavorském Siegsdorfu. Do Ameriky přijel jako sedmnáctiletý student v roce 1978. Nebyl Rockefeller, nebyl aristokrat, nebyl syn vlivné rodiny, nebyl finanční génius ani tajemný dědic starých peněz. Byl mladý Němec z poměrně obyčejného prostředí, který ale brzy pochopil jednu věc - v zemi, kde lidé rádi věří příběhům o úspěchu, někdy stačí vystupovat tak, jako by člověk už úspěšný byl.
Právě tím se jeho případ liší od běžných podvodů. Gerhartsreiter neprodal jeden falešný obraz, nevylákal jednorázově peníze a nezmizel. On si postupně postavil celý život. A když mu jedna identita začala být těsná, odložil ji a vzal si jinou. Byl Christopher Chichester, Christopher Crowe, Christopher Mountbatten, Chip Smith a nakonec Clark Rockefeller. Každé jméno bylo jinou maskou, jiným společenským kostýmem, jiným pokusem dostat se někam, kam by se jako Christian Karl Gerhartsreiter nejspíš nikdy nedostal.
Umění působit důležitě
Gerhartsreiter nebyl prvoplánový hochštapler v levném obleku. Právě naopak. Lidé, kteří ho potkávali, často popisovali inteligentního, kultivovaného a zvláštně zábavného muže. Uměl mluvit o umění, historii, financích i politice. Nepůsobil jako člověk, který někoho přesvědčuje násilím. Spíš vytvářel atmosféru, v níž si ostatní začali domýšlet zbytek sami.
Kdyby neustále hlasitě opakoval, že je nesmírně bohatý Rockefeller, nejspíš by vzbudil podezření. On se však často choval opačně. Mlžil, naznačoval, uhýbal. Působil jako člověk z tak vysokých kruhů, že o nich vlastně ani nemusí mluvit. A právě tahle zdrženlivá tajemnost mu pomáhala.
V Americe, zvlášť v prostředí východního pobřeží, má příjmení Rockefeller zvláštní zvuk. Nejde jen o peníze. Je v něm historie, filantropie, univerzity, muzea, banky, staré rodinné sítě a představa světa, kam se běžný člověk nikdy nedostane. Gerhartsreiter si nevzal náhodné jméno. Vzal si značku, která sama otevírala dveře.
Kalifornská kapitola a jméno Christopher Chichester
Ještě předtím, než se z něj stal Clark Rockefeller, žil v Kalifornii pod jménem Christopher Chichester. V San Marinu, bohatém městě v okrese Los Angeles, se dostal do blízkosti rodiny Sohusových. John Sohus a jeho manželka Linda byli mladí lidé, kteří bydleli u Johnovy matky. Gerhartsreiter tam podle pozdějších zjištění nějakou dobu pobýval jako nájemník nebo známý.
V roce 1985 John a Linda Sohusovi zmizeli. Okolí dostalo vysvětlení, že odjeli pryč, údajně do Evropy. Jenže John se už nikdy neobjevil. Linda také ne. Dlouho to zůstalo podivným, polozapomenutým zmizením. A Gerhartsreiter mezitím odešel dál, jako by se nic nestalo.
O Lindě Sohusové se dodnes s jistotou neví, co se s ní stalo. Její osud zůstává nevyřešený. U Johna Sohuse se však později našly ostatky. V roce 1994 byly objeveny na zahradě bývalého domu v San Marinu. Vyšetřování časem dospělo k závěru, že byl zavražděn.
Nový život na druhém konci země
Po kalifornské epizodě se Gerhartsreiter přesunul na východ. A znovu se proměnil. Tentokrát vystupoval jako Christopher Crowe. Později se vžil do role Clarka Rockefellera. Kdyby šlo o román, působilo by to možná přehnaně. Jenže realita byla v tomto případě zvláštnější než fikce.
V bohatých kruzích Nové Anglie se mu dařilo. Uměl se pohybovat mezi lidmi, kteří byli zvyklí na drahé školy, rodinné majetky, charitativní večery a konverzace o investicích. Netvrdil jen, že má peníze. Tvrdil, že pochází z rodiny, u níž je bohatství tak samozřejmé, že se o něm nemluví. To je rozdíl.
Nikdo nechtěl být tím, kdo se trapně zeptá: „A jak přesně jste s Rockefellerovými příbuzný?“ V takových kruzích může být přímá otázka vnímána jako společenská neobratnost. Gerhartsreiter z toho těžil. Vyplňoval mezery v lidské představivosti a nechal ostatní, aby si jeho legendu dotvořili.
Sandra Bossová a manželství s mužem bez minulosti
V polovině devadesátých let potkal Sandru Bossovou. Byla úspěšná, vzdělaná, pracovitá a skutečně patřila do prostředí, do něhož se on jen snažil proniknout. Absolvovala Harvard Business School a udělala kariéru v poradenském a finančním světě. V roce 1995 se vzali.
Zvenčí mohli působit jako neobvyklý, ale přitažlivý pár. Ona byla schopná manažerka, on excentrický aristokrat, který jako by žil mimo běžná pravidla. Jenže právě v tom byl problém. Clark Rockefeller neměl dohledatelnou minulost. Neměl jasné rodinné vazby. Neměl práci v běžném smyslu. Měl historky, jména, kontakty, sebevědomí a kolem sebe mlhu.
Manželství s ním muselo být zpočátku fascinující a později vyčerpávající. Gerhartsreiter dokázal působit okouzlujícím dojmem, ale zároveň budoval vztah na lži tak hluboké, že se v ní druhý člověk nemohl normálně orientovat. Sandra Bossová nežila jen s mužem, který něco zatajil. Žila s člověkem, jehož veřejná identita byla prakticky celá vymyšlená.
Když se lež začne drolit
Po letech se manželství rozpadlo. Rozvod nebyl jen osobním koncem vztahu, ale také začátkem Gerhartsreiterova pádu. Sandra Bossová získala do péče jejich dceru. Gerhartsreiter se s tím nesmířil.
Dne 27. července 2008 měl v Bostonu domluvenou návštěvu dcery pod dohledem sociální pracovnice. Během procházky v části Back Bay náhle jednal. Dítě vzal, sociální pracovnici odstrčil a utekl k připravenému vozidlu. Žena se snažila zasáhnout a byla krátce vlečena autem. Pak se rozjelo pátrání.
Tady se jeho životní strategie obrátila proti němu. Dokud byl jen podivínský muž s tajemnou minulostí, mohl mizet v šeru společenských salonů. Únos dítěte je ale něco jiného. Přitáhl na sebe pozornost policie, médií i FBI. Najednou už nestačilo působit elegantně a mluvit vybraným jazykem. Najednou bylo třeba prokázat, kdo opravdu je.
Baltimore a konec Clarka Rockefellera
Po několika dnech byl dopaden v Baltimoru. Používal další identitu, Charles „Chip“ Smith, a krátce předtím si tam pořídil byt. FBI ho vylákala ven pod záminkou, že jeho loď má potíže. Dcera byla nalezena živá a nezraněná.
Zatčení kvůli únosu otevřelo mnohem větší otázku: kdo je vlastně Clark Rockefeller? Vyšetřovatelé začali srovnávat otisky prstů, imigrační dokumenty a stopy z minulosti. V srpnu 2008 bylo oznámeno, že muž známý jako Clark Rockefeller je ve skutečnosti Christian Karl Gerhartsreiter z Německa. Identifikace byla potvrzena mimo jiné pomocí otisků prstů spojených s jeho imigračním spisem.
Byl to okamžik, kdy se jeho legenda zhroutila. Nešlo už jen o rozvodový konflikt ani únos dítěte. Veřejnost se dozvěděla, že muž, který se léta vydával za člena jedné z nejslavnějších amerických rodin, neměl s Rockefellery nic společného.
Vražda, která se vrátila po letech
Jakmile se rozpadla jeho poslední identita, začaly se znovu objevovat starší stíny. Vyšetřovatelé i novináři se vrátili k jeho kalifornské minulosti a ke zmizení Johna a Lindy Sohusových.
Johnovy ostatky byly nalezeny už v roce 1994, ale spojení s Gerhartsreiterem získalo novou váhu až po jeho odhalení. V březnu 2011 byl obviněn z vraždy Johna Sohuse. Proces se konal v roce 2013. Obžaloba tvrdila, že Gerhartsreiter Johna zabil v roce 1985 a poté uprchl. Důkazy byly z velké části nepřímé, což je po tolika letech pochopitelné. Přesto porotu přesvědčily.
Jedním z detailů, které u soudu sehrály roli, byly plastové tašky nalezené u ostatků. Podle dostupných zpráv souvisely s místy, kde se Gerhartsreiter dříve pohyboval, například s University of Wisconsin-Milwaukee a University of Southern California. Zaznělo také, že po zmizení Sohusových měl používat Johnův pickup.
Obhajoba tvrdila, že přímý důkaz chybí a že skutečnost může být jiná. Gerhartsreiter vinu odmítal. V jeho verzi se podezření mělo obracet k Lindě Sohusové, která sama zmizela. Jenže porota mu neuvěřila.
V dubnu 2013 byl uznán vinným z vraždy prvního stupně. V srpnu téhož roku dostal trest 27 let až doživotí.
Proč mu lidé věřili?
Na tomhle případu je nejznepokojivější, že Gerhartsreiter nebyl jen člověk s falešnými doklady. Byl to člověk, který pochopil společenskou psychologii. Věděl, že lidé často neposuzují pravdu podle dokumentů, ale podle dojmu. Podle oblečení. Podle řeči. Podle toho, jestli se někdo chová jako ten, za koho se vydává.
A on se choval přesvědčivě.
Ne každý mu samozřejmě věřil bez výhrad. Během let se objevovaly pochybnosti, rozpory a lidé, kterým připadal podezřelý. Jenže podezření samo o sobě nestačí. Gerhartsreiter žil v prostředí, kde se mnoho věcí neověřuje přímo, protože by to působilo nevychovaně. Když někdo tvrdí, že patří k velmi bohaté rodině, paradoxně se ho okolí někdy ptá méně než člověka bez známého jména.
Jeho podvod tak nebyl jen důkazem jeho schopností. Byl také zrcadlem prostředí, které mu uvěřilo. Společnost má slabost pro původ, šlechtu, dynastie a staré peníze. Gerhartsreiter nevynalezl tuhle slabost. Jen ji využil.
Prázdné místo místo člověka
U mnoha podvodníků se dá říct, že něco chtěli - peníze, moc, postavení. U Gerhartsreitera to platí také, ale nestačí to. Jeho příběh působí jako dlouhá snaha nebýt sám sebou. Christian Karl Gerhartsreiter jako by mu nestačil. Potřeboval být někdo výjimečnější, urozenější, tajemnější. Když se mu jedna maska opotřebovala, vzal si novou.
Je v tom zvláštní prázdnota. Člověk, který desítky let předstírá, že je někým jiným, se nakonec může stát jen součtem svých lží. Gerhartsreiter měl jména, příběhy, historky, pózy a společenské role. Ale když se vyšetřovatelé dostali pod ně, našli místo pevné identity spíš sled útěků.
Okolí někdy fascinoval, jindy děsil, ale vždy zůstával neuchopitelný. Hlavně proto, že byl ochoten lhát tak dlouho a tak důsledně, až se běžným lidem zdálo nemožné, že by někdo něco podobného skutečně dělal.
Dcera, manželka a oběti lži
V příbězích o falešném Rockefellerovi se snadno mluví o skandálu, o podvodu a o společenské blamáži. Jenže za tím vším byli konkrétní lidé. Sandra Bossová zjistila, že muž, za kterého se provdala, nebyl tím, za koho se vydával. Jejich dcera se stala středem únosu, který ji mohl poznamenat na celý život. Rodina Johna Sohuse čekala roky na odpovědi. A Linda Sohusová zůstává dodnes bolestivou neznámou.
Christian Karl Gerhartsreiter se stal známým jako Clark Rockefeller, ale právě to jméno nakonec ukazuje absurditu celého příběhu. Clark Rockefeller nikdy neexistoval. Byl to výtvor, pečlivě poskládaný z amerických představ o bohatství, původu a výjimečnosti.
Gerhartsreiterův pád nepřišel proto, že by někdo náhodou otevřel starý rodokmen Rockefellerů. Nepřišel ani proto, že by ho společnost konečně prokoukla. Přišel proto, že unesl vlastní dceru a tím donutil stát, aby se zeptal na otázky, kterým se dlouho vyhýbal: kdo je ten muž, odkud přišel a co všechno po sobě nechal?
Odpověď byla horší, než se zpočátku zdálo.
Zdroje:
https://www.reflex.cz/clanek/historie/134251/nemecky-hochstapler-a-zlocinec-christian-gerhartsreiter-vodil-30-let-za-nos-celou-ameriku.html
https://www.kvety.cz/historie/clark-rockefeller-christian-gerhartsreiter-falesna-identita-vrazda-podvody/
https://epochaplus.cz/udajny-dedic-rockeffelleru-strujce-rady-podvodu-i-vrazdy/
https://abcnews.com/US/clark-rockefeller-impostor-found-guilty-1985-murder/story?id=18924924
https://www.ranker.com/list/my-friend-rockefeller-imposter-clark-christian-gerhartsreite/bailey-benningfield
https://www.npr.org/2011/07/10/137624164/30-year-con-from-german-kid-to-rockefeller-scion
https://www.stamfordadvocate.com/local/article/rockefeller-impostor-found-guilty-of-murder-4425183.php
