Článek
Péči potřebují, ale mají svoje specifické potřeby
Kdo nikdy nezažil, nepochopí. Jak dospívají a sílí, je větší práce je uhlídat a zabránit, aby si nějak neublížily, a zároveň uchránit okolí. Člověk by se jim rozdal, jenže někdy ani to nestačí. Chvíli mají dobrou náladu, a pak se to jak lusknutím prstu změní a na řadu přichází křik. Někdo by je okřikl, jiný ví, že to ničemu nepomůže. Prostě takoví jsou. Nevybraly si to, musí s tím žít a potřebují pomoc od svého okolí. Ale ta pomoc má svá specifika a nemůže ji dělat jen tak někdo.
Ivana vždy chtěla pracovat s dětmi. Studovala sociální práci, nějakou dobu vážně uvažovala o práci na oddělení sociálně-právní ochrany dětí, ale to zavrhl poté, co zjistila, jak probíhá odebírání dětí od rodičů, když jsou v ohrožení. Nelíbilo se jí, že sociální pracovnice jsou pak očerňovány a rodiče jim vyhrožují, jestli nezískají dítě zpět. Takže se rozhodla, že půjde pracovat do nějakého zařízení, kde by mohla využít své sociální cítění. Dětský domov ji úplně nelákal, chtěla něco, kde by práce byla opravdu pestrá, což podle ní v dětských domovech úplně nebylo. Pak jí kamarádka sdělila, že v zařízení pro děti s postižením mají volné místo pro vychovatelku. Upozornila ji na fyzickou a psychickou náročnost, Ivana si ale byla jistá, že takovou práci zvládne. Byla milovnicí sportu, posilovala, takže si řekla, že ji nemůže rozhodit, kdyby se s ní nějaké dítko chtělo poprat. V tom přece nemůže být žádný problém. Nelenila a poslala do zařízení životopis. Hned druhý den byla pozvána na pohovor. Myslela, že má vyhráno.
Sociální pracovník ji velmi vřele přivítal a vysvětlil, koho přesně hledají a jaké mají požadavky. Ocenil fakt, že se Ivana přiznala, že s dětmi se zdravotním postižením nikdy nepracovala a byla nadšenkyní. Trochu čekal, že se zalekne, když zjistí, že některé děti umí fyzicky dát dost zabrat, ale Ivana vypadala, že je připravena na všechno. Provedl ji po zařízení, děti se zrovna věnovaly s vychovatelkami výtvarným činnostem a byly zabrané do práce, takže všude panoval klid. Ivana byla přesvědčená, že tohle bude práce snů. S dětmi to nebude tak těžké, navíc bude pomáhat rozvíjet jejich poznávací a motorické schopnosti, zkrátka zaměří svou pomoc tam, kde je to nejvíc potřeba. A bude mít pocit, že byla užitečná. Na nabídku kývla. Vedoucí jí sdělil, aby druhý den ráno přišla a ukáže jí, co bude dělat.
Ilustrační obrázek
Ivana druhý den přišla natěšená, jak bude vše vypadat. Převlékla se do pracovního úboru, který jí vedoucí pracovník předal a ten ji zavedl do společenské místnosti. Tentokrát tu byl dost ruch oproti předchozímu dni. V místnosti byly 4 děti a 4 pracovnice, které se jim věnovaly. Podle výbavy na stole si Ivana domyslela, že zřejmě měly mít děti tvůrčí činnost, ovšem dnes se jim do toho očividně nechtělo. Místo toho dvě děti poskakovaly ze strany na stranu, takže vychovatelky hlídaly, aby si děti neublížily, třetí zápolilo s umělým bagrem, do kterého se snažilo nacpat kostky na hraní a čtvrté bylo zaujaté dveřmi od skříně, takže je otevíralo a zavíralo dokola. Když se vychovatelky snažily poskakující děti přimět, aby si sedly ke stolu a dle plánu tvořily a procvičovaly jemnou motoriku, jedno z dětí spustilo křik a uteklo na chodbu, druhé začalo vychovatelku plácat do ramene. Zřejmě se mu nelíbila pronesená věta, že se bude věnovat něčemu jinému a skákání až pak. Ivana vyšla ven, aby zjistila, že druhé dítko, které bylo na útěku, bylo dohnáno vychovatelkou. Ta sice byla úspěšná, ale zato s návratem to nebylo nijak růžové, chlapci se nechtělo zpět a s vychovatelkou se doslova pral. Ivana se v duchu zasmála s tím, že chlapce přiměje k návratu raz dva. Přišla k němu, řekla mu, jak se jmenuje a proč tam je a vyzvala ho, aby se s ní vrátil. Vychovatelka ji jedním okem sledovala, v duchu si nejspíš pomyslela, že to bude mít krátké trvání, než Ivana odejde s nepořízenou, protože takhle jednoduché to opravdu není. A Ivaně to následně dokázal i chlapec, který ji začal pleskat do zad a vydával přerušovaný křik. Když mu Ivana nabídla ruku, chytil ji, ale ne proto, aby s ní odešel, nýbrž jí s rukou lehce trhl. I když byla Ivana vysportovaná, trhnutí ucítila a pochopila, že tohle nebude jen tak. Nakonec s vypětím všech sil se jí i vychovatelce podařilo chlapce dostat zpět do místnosti. Tam už mezitím nastal souboj o to, aby ostatní děti vůbec zůstaly v místnosti.
Ivana po celý den nepustila chlapce z očí a cítila, že tohle není úplně práce pro ni. Ne kvůli fyzické námaze, s tím by se dokázala srovnat. I když jí ostatní vychovatelky během práce řekly, že občas mají vykloubené rameno, nebo štípance a šrámy, jak s dětmi zápolí, tohle ji neodrazovalo. Pro Ivanu bylo víc náročné psychicky, že se s ní pralo dítě, konkrétně nezletilý malý chlapec. Chlapec, který si tenhle osud nezasloužil. Který si neuvědomuje, že stačí jedno malé poskočení a dopad může skončit špatně. Že když ji plácá po zádech, tak si ani neuvědomuje, že dělá něco, co nemá. Má jiný svět a jiné vnímání. A jestli je to takové uvnitř v budově, jaké to je asi tam venku, když jdou děti na procházku? Když se rozutečou po chodníku? Když si sednou na silnici a odmítají se hnout z místa, zatímco vychovatelky se je snaží dostat odtamtud pryč, pronásledované pohoršujícími pohledy jiných dospělých? Ivana si postupně uvědomovala, že její smýšlení o této práci bylo hodně zkreslené. Není to žádná zábava a hraní s malými, nezletilými dětmi. Je to práce náročná na psychiku a fyzičku, která vyžaduje neustálý dozor a trpělivost. A sociální cítění. O pevných nervech a odolnost vůči stresu ani nemluvě. Ivana další den přišla za vedoucím a omluvila se, v práci pokračovat nemůže, protože je to pro ni psychicky dost náročné, nepočítala s tím, že ji to tak ,,sejme“. Ačkoliv bylo vedoucímu líto, že to přišlo tak rychle, ocenil Ivaninu upřímnost. Chápal její pochyby. Ivana mu poděkovala a řekla, že obdivuje všechny, kdo tam pracují, protože tohle nemůže dělat jen tak někdo. A teď už to ví i ona.
Co se od člověka vlastně očekává
Aby se člověk mohl ucházet o místo pracovníka v sociálních službách a pracovat v zařízení pro osoby se zdravotním postižením, je potřeba, aby splňoval následující základní požadavky:
- Odborná způsobilost – ať už vyšší odborné vzdělání, nebo kurz pracovníka v sociálních službách
- Svéprávnost
- Bezúhonnost
- Zdravotní způsobilost – zajistí praktický lékař
Další požadavky, co bude zaměstnavatel zřejmě očekávat:
- Empatie
- Ochota se učit novým věcem
- Samostatnost a organizační schopnosti
- Komunikační dovednosti a aktivita
- Řidičský průkaz (nemusí vyžadovat každý zaměstnavatel)
- Odolnost vůči stresu
Zdroje:
Příběh známé, převyprávěný a zveřejněný s jejím souhlasem
