Článek
Co je vlastně od pracovníka v sociální oblasti na úřadě očekáváno?
Nedávno jsem narazila na zajímavý článek od autora Jiřího Nebenführa s názvem Služba existuje v registru. V pět ráno ale zůstane rodina sama. Některé zmíněné skutečnosti mě přiměly se zamyslet nad vnímáním druhých lidí, jak vlastně pomoc od úřadu vnímají, resp. co si přesně pod tím představují a co je v moci úředníka. Souhlasím s faktem, že sociálních služeb je v České republice nedostatek. Máte tu sice několik desítek organizací, které poskytují sociální služby různě zaměřených dle cílových skupin, s určitým rozsahem v obcích, ale také ne vždy mají ty možnosti pomoct každému. Takže někteří žadatelé si zkrátka musí počkat, než na ně přijde řada. Mezitím se rodina snaží v rámci možností vypomoct, pokud jde o člověka, který je alespoň trochu soběstačný. Pokud je ovšem hůře mobilní a hrozí u něj každou chvíli pád a možné zranění, je to úplně jiná situace. Proti tomu nemůže nikdo nic říct. A za mě osobně tu chybí zařízení, která by mohla nějakým způsobem řešit problémovou situaci lidí s duševním onemocněním, kteří nemají dostatečné příjmy na zajištění ,,střechy nad hlavou". Buď nemají přesně danou duševní poruchu, nebo nesplňují podmínku spádové oblasti, anebo tisíc jiných věcí. Ale o tom jindy.
Zaujalo mě v textu, že autor psal o tom, že pomoc není jen o tom, dát seznam organizací, na které se člověk má obrátit a zjistit si kapacitu. Že je třeba rodinu navést k otevřeným dveřím, pomoci jim, protože oni sami z důvodu neustálé péče o druhého už jsou vysílení. Rozumím tomu, že člověk je po neustálé manipulaci s dotyčným již vyčerpán a nemá sílu někam volat. Také je mi jasné, že lidé o spoustě možností, co vše lze pro člověka s omezenou mobilitou udělat, třeba vůbec nevědí a jsou pak překvapení, co vše by šlo zařídit. Od toho je na úřadech bezplatné základní a odborné sociální poradenství, v rámci kterého úředníci proberou s rodinou problémovou situaci, pomohou jí zorientovat se v tom, co je potřeba zařídit a kam se obrátit. Můžou také předat formuláře, vysvětlit, co má rodina kde vyplnit a v jaké instituci formuláře odevzdat (např. žádost o příspěvek na péči neřeší městský úřad, ale Úřad práce, který má na starosti také příspěvek na mobilitu průkaz pro osoby se zdravotním postižením). Rodina může obdržet i katalog sociálních služeb, aby měla přehled o tom, která organizace se čemu věnuje a kontakt na ni. O kapacitě a přijetí klienta už úředníci nerozhodují, nemůžou zaručit, že dotyčná organizace zajistí péči. Trefně bylo v článku také popsáno, že kdyby někdo pracovníky v sociálních službách adekvátně finančně ohodnotil, nebyl by takový problém zajistit jejich poskytovanou péči i o víkendech, především co se týče osobní asistence, která se podle zákona o sociálních službách poskytuje bez časového omezení. Ovšem reálně to nemusí být poskytovatelem umožněno, pokud nebude mít pracovníka k dispozici.
Ilustrační obrázek
Chápu také frustraci rodiny, která by byla neustále v pohotovosti, pokud by se jejich příbuznému cokoliv stalo a nemohl se dovolat pomoci. Jet ve 2:00 ráno zvednout seniora pro ni musí být vyčerpávající. A pokud nejsou kapacity na odlehčovací službě, která může zajistit péči o dotyčného ať už během týdne, nebo jen o víkendu, popř. po delší dobu, nejdéle však tři měsíce, aby si rodina mohla odpočinout, je to potom složité. Osobně bych tady očekávala pomoc od úředníka v tom smyslu, že mi sdělí, která organizace danou službu ve městě poskytuje, kontakt na vedoucí a případně, zda je služba dostupná zdarma, nebo hrazená (v případě odlehčovací služby si klient platí, ale může čerpat příspěvek na péči). Nebo při stěhování seniora z bytu do pobytového zařízení kvůli zhoršující se mobilitě – z pozice občana, žádajícího o pomoc očekávám nasměrování na organizaci a předání kontaktů. Obvolám si, zjistím potřebné informace a zajistím si vše, co je nutné pro úspěšné přestěhování. Nepředpokládala bych nějaké aktivnější zapojení se úředníka do dané situace, pokud senior, pro kterého žádám pomoc, má rodinu.
Když se nad vším zamyslím, říkám si, co přesně lidé od úředníka očekávají, v jakém smyslu si představují poskytnutou pomoc v sociální oblasti? Někdo očekává poskytnutí kontaktů, jiní pro změnu vyplnění formulářů (úředníci, pokud možno, nevyplňují za klienty, ale řeknou jim, co kde mají napsat), další nejspíše vyřešení celé situace, nebo minimálně větší angažovanost úředníka.
Když pracovník určité aktivity nevykoná, je to špatně?
Očekává se poskytnutí kontaktů, doporučení organizací, poučení o možnosti využití příspěvků od státu na některé záležitosti. To vše bych předpokládala, že pracovník úřadu předá, doporučí a vysvětlí. V případě, že je klient sám a nemá nikoho, úředník pomáhá s případným obvoláním organizací, popř. sepsáním písemností, pokud dotyčný ničím nedisponuje, nemá na to schopnosti a má problém s komunikací. Pokud je ale schopný běžné komunikace, nepovažovala bych za samozřejmost, aby úředník obvolával a zajišťoval další záležitosti, pouze to, co vyloženě dotyčný není schopen zvládnou sám. A v případě rodiny bych tu angažovanost nečekala vůbec – taky se může stát, že sociální pracovník v dobré víře zajistí činnost určité firmy, se kterou nebude nakonec rodina spokojena a na pracovníka si bude stěžovat.
Bývá to o domluvě, kdo co zajistí, především je to ale rodina, kdo jako první zjišťuje informace, co dělat v problémové situaci a zařizuje vše potřebné. A ano, když nemá ty možnosti, tak se obrátí na úřad, který poskytne potřebné informace, kam se obrátit. Ale jak píšu výše, neočekávala bych, že úředník bude obvolávat a zajišťovat potřebné věci. Nikdy totiž neví, jestli to, co zařídil, bude rodině vyhovovat
Co očekáváte od pracovníka úřadu, když se na něj obrátíte s prosbou o pomoc? Jaká je vaše představa jeho pomoci?
Zdroje:
Osobní názor autorky
chrome-extension://efaidnbmnnnibpcajpcglclefindmkaj/https://profesni-svaz-socialnich-pracovniku.apsscr.cz/ckfinder/userfiles/files/Etick%C3%BD%20kodex.pdf
