Článek
Když dinosaurus ožívá, všechno se třese
Setkání s mimozemskou civilizací už filmaři mají za sebou, tak co to oživit něčím, co se kdysi pohybovalo před miliony lety na Zemi? Proč nedat šanci i obřím sauropodům, masožravců a dalším tvorům? S takovou myšlenkou nejspíše šel natočit ambiciózní a veleúspěšný projekt režisér Steven Spielberg. Původně natáčení filmu zvažoval James Cameron, ale sám uznal, že by to bylo moc mimozemské v jeho podání. Dle jeho názoru byl Spielberg přesně ten typ člověka, který natočí něco, co budou mít dospělí jako oddechovku a děti propuknou v nadšený jásot, budou mít oči navrch hlavy a s každým zvukem a pohybem hltat televizní obrazovky.
A o že jde? Aby mohl být park s dinosaury úspěšně otevřený a přístupný veřejnosti, potřebuje jeho majitel, miliardář John Hammond doporučení odborníků. Pozve proto Alana Granta a paleobotaničku Ellie Sattler, aby park zhodnotili a doporučili. Doprovod jim v tomto dobrodružství dělají i Hammondova vnoučata Tim a Lex. Ale jak to tak bývá, někde se něco zvrtne.
Tou dobou nebylo moc možné použít efekty a počítačové triky tak, jako to je možné dnes. O to víc si tvůrci můžou připsat úspěchy, které film Jurský park z roku 1993 posbíral. Už jen v roce 1994 získal tři ocenění za zvuk, efekty a střih a nutno dodat, že zaslouženě. Co si budeme povídat, kdoví jak zněly dinosauří zvuky před miliony lety. Ovšem smíchat několik současných zvířat dohromady, aby z toho vznikl legendární řev T-Rexe, to už je pořádná porce práce a zásluha pro dinosauří kinematografii. Jen tak mimochodem, legendární řev slavného Tyrannosaura má na svědomí aligátor, tygr a troubení slonů. Plus mix zvuku dalších zvířat, ale první tři zvířata jsou základem.
A ne, ne že by se všechno úplně třáslo, když se Tyrannosaurus rex blíží k jeepům, ale minimálně o sobě dá díky tvůrcům filmu dunivě vědět. Jeho tajemný příchod obstará zvukový designér Gary Rydstrom, který si s tím dokonale pohraje – spojí dupání velkých zvířat s dopadem těžkých předmětů na zemský povrch, zpomalené zvuky kroků a připojí nízkofrekvenční dunění, aby to mělo správný efekt. Vibrující sklenice s vodou, které Tim v podání Josepha Mazzella ve filmu pozoruje, má pro změnu na svědomí kytarová struna, umístěná pod sklenicí a jemně rozechvívaná. Celé to tak má tajemný nádech – i když o Tyrannosaurovi nevíte (pominete-li fakt, že ve filmu stojí auta u jeho ,,výběhu“, máte před sebou jistý důkaz, že se co nevidět s největším králem celého filmu brzy setkáte.
Brána do Jurského parku
Asi každý, kdo vidí foto brány do Jurského parku, si vzpomene na scénu, kdy dva jeepy postupně vjíždí do světa dobrodružství a za chvíli i do světa, kde budou hrdinové bojovat o přežití. Ale ruku na srdce – kdo by nechtěl tou bránou projet?
Nasáknutí vodou a rázem je další prvek do filmu.. i když není vidět
Hoďte kamenem, kdo si nepamatujete onu legendární scénu, kdy T-rex vlivem vypadnutí proudu má poněkud volnější cestu ze svého ,,výběhu“. Jednotlivé kabely, střežící svého majitele, postupně vypadávají a nakonec má T-rex volnou cestu ven. Ale to samotné není ještě tak děsivé. Scéně na dramatičnosti přidává tma, vypadlá elektřina a déšť, resp. zvuky toho všeho. Na film z roku 1993 je to slušně zpracovaná show, která oslovuje diváky i v dnešní době. Už se asi tolik nebojí, ale při uvedení na filmové obrazovky všichni mohli jen tajit dech a pozorovat dinosaura, jak se v doprovodu deště vydává prozkoumat nejbližší okolí. A samozřejmě si přitom i pořádně zařve. A schválně, kdo v tom řevu pozná troubení slonů a tygra? Mimo to robotický model Tyrannosaura se občas trochu třásl, jelikož v dešti model nasákl a musel být často vysoušen. Sem tam proto některé menší pohyby nebyly úplně výsledkem mechanizace, ale vody a elektřiny.
Na filmu spolupracovat i jeden z nejslavnější paleontologů té doby, Jack Horner. Ten jako odborný poradce několikrát usměrnil tvůrce filmu, když jim vytkl jejich ztvárnění podoby některých dinosaurů a skutečnou podobu z dob dávno minulých. Takže i z filmového Velociraptora byste dnes mohli mít strach, zatímco z toho, který tu kdysi po planetě pobíhal, by možná někteří z vás jen šli stranou, ale utíkat byste tolik nemuseli. Opeřenec s velikostí krocana by možná tolik neděsil.
Zajímavý je i fakt, že někdy se natáčelo i za opravdu ne úplně vhodného počasí – některé scény, kde herci natáčejí v bouřce, lijáku a dalšího nečasu, nejsou výsledkem efektů ve filmových studiích, nýbrž skutečného počasí, které během natáčení zasáhlo Havaj.
Miláček davu Alan Grant v podání Sama Neilla mohl být ztvárněn Harrisonem Fordem, který ovšem odmítl ve filmu hrát. Podle herce totiž postava Alana Granta byla dost podobná jeho slavnému Indiana Jonesovi, takže roli nevzal. Další zajímavostí je, že okamžik, kdy se snaží Dr. Malcolm nalákat T-rexe na sebe za pomoci světlice, byl nápadem herce Jeffa Goldbluma, který Dr. Malcolma ztvárnil. Herec totiž v původním scénáři měl z auta utéct pryč, ale touto scénou působil více hrdinsky.
Film hodně ocenili i paleontologové, kteří si byli vědomi toho, že díky tomuto veleúspěšnému projektu se zvedla vlna zájmu právě o tento obor. Nu, co si budeme povídat, já jsem poté, co jsem v dětství tento film viděla, následujících několik měsíců žila v domnění, že jednou ze mě bude paleontoložka. Ale když jsem postupně začala chápat složitý systém financování těchto odvětví, přešla mě chuť. Ovšem na film se kdykoliv ráda podívám.
Zdroje:
Film Jurský park
