Kudlanka nábožná, leč bezbožná: sežere vosu i vlastního nápadníka. Objevují se tu i nové druhy

Kudlanka nábožná je druh hmyzu, který není zrovna přehlédnutelný a který si také rozhodně nespletete. Není to jen tím, že je poměrně velká. Dospělá samice může měřit kolem sedmi až osmi centimetrů, takže mezi naším hmyzem opravdu vyniká. Je to hlavně jejím výrazem, postojem a způsobem pohybu. Trojúhelníková hlava, velké oči, dlouhé tělo a přední nohy složené tak, jako by se zvíře modlilo, jí dávají vzhled tvora, který působí téměř vědomě. Člověk má při setkání s kudlankou zvláštní pocit, že ona si nás prohlíží stejně pozorně jako my ji.

Právě podle těch složených předních nohou dostala české jméno kudlanka nábožná. Podobný význam nese i její vědecké jméno Mantis religiosa. Jenže zbožný klid je v jejím případě jen vnější dojem. Ve skutečnosti je kudlanka lovec. Trpělivý, přesný a překvapivě výkonný. V přírodě nehoní kořist jako vážka ani nelétá z květu na květ jako motýl. Většinou čeká. Sedí v trávě, na stonku byliny, na suchém okraji stráně nebo v zahradě mezi vyšší vegetací a spoléhá na to, že se kořist sama přiblíží na dosah.

Její zvláštnost není jen v tom, jak vypadá. Kudlanka nábožná je také jedním z nejviditelnějších příkladů změn, které v posledních desetiletích probíhají v evropské přírodě. V Česku byla dlouho spojována hlavně s nejteplejšími oblastmi jižní Moravy. Dnes se ale šíří stále dál, objevuje se v Čechách, na severní Moravě i ve vyšších polohách, kde by ji starší přírodovědci kdysi nejspíš nečekali. Česká společnost entomologická ji dokonce vyhlásila Hmyzem roku 2026 právě kvůli tomu, jak nápadně se v posledních letech rozšiřuje.

Na kudlance je dobře vidět, že v evoluci někdy nejde jen o sílu nebo rychlost, ale taky o přesnost. Její tělo je dlouhé, štíhlé a nenápadné. Zbarvení bývá zelené, žlutavé, hnědé nebo slámové, podle prostředí i podmínek, v nichž se jedinec vyvíjel. V suché pozdně letní trávě může hnědá kudlanka zmizet skoro dokonale. V zeleném porostu zase splyne jedinec zelený.

Nejdůležitější částí její výbavy jsou přední nohy. Nejsou určeny k chůzi, ale k uchopení kořisti. Jsou protažené, silné a vybavené trny. Když jsou složené u těla, vypadají skoro neškodně. Když se ale v jejich dosahu objeví moucha, kobylka, včela, motýl nebo jiný hmyz, složená past se během okamžiku rozevře a zase sevře. Kořist je přimáčknutá mezi ozubené části končetin a většinou už nemá šanci uniknout.

Důležitá je i hlava. Kudlanka ji dokáže nápadně otáčet, takže působí jinak než většina hmyzu. Nevidíme před sebou tvora, který se pohybuje mechanicky a nevšímavě, ale zvíře, které precizně sleduje okolí. Její velké složené oči jí umožňují dobře vnímat pohyb a vzdálenost. Právě odhad vzdálenosti je pro ni zásadní. Útok musí přijít ve chvíli, kdy je kořist opravdu blízko. Příliš brzký výpad by byl zbytečný, příliš pozdní by znamenal promarněnou šanci.

Kudlanka proto většinu času nic nedělá. A právě v tom je její síla. Člověk, který ji pozoruje, může mít dojem, že odpočívá. Ona ale čeká. Někdy se pomalu pohupuje ze strany na stranu, takže připomíná stéblo rozhýbané větrem. Jindy zůstává úplně nehybná. Nepotřebuje vyvolávat rozruch. Loví tím, že se stane součástí prostředí.

Potrava kudlanky nábožné je pestrá. Nejčastěji loví hmyz, který se pohybuje v její blízkosti. Může jít o mouchy, motýly, menší brouky, kobylky, ale zvládne i saranče, včely, vosy nebo jiný létající a skákající hmyz. Nevybírá si podle toho, zda je kořist člověku sympatická nebo užitečná. Kudlanka tedy není zrovna zahradní pomocník. Ano, uloví i škůdce, ale stejně tak může chytit opylovače. Je to predátor, ne služebník zahradníka.

Při lovu bývá velmi přesná. Jakmile sevře kořist předníma nohama, často ji začne požírat ještě živou. Z našeho pohledu to působí krutě, jenže u hmyzu je podobný způsob života běžný. Kudlanka nemá čelisti na rychlé usmrcení velkého sousta, ale na ukusování. Kořist drží tak pevně, aby se nemohla bránit, a postupně ji zpracovává.

Někdy se o kudlankách píše skoro jako o malých zabijáckých strojích schopných lovit všechno kolem sebe. Kudlanka nábožná je sice velmi schopný predátor, ale v našich podmínkách loví především hmyz. Záznamy útoků kudlanek na drobné obratlovce existují u některých druhů v jiných částech světa, ale pro běžný život kudlanky nábožné ve střední Evropě je podstatné hlavně to, že stojí vysoko mezi predátory bezobratlých.

Kudlanky mají pověst samic, které po páření sežerou samce. Tahle představa je tak známá, že ji má skoro každý, i kdyby o kudlankách nic jiného nevěděl. Jenže jako u mnoha slavných přírodních příběhů je pravda trochu méně zajímavější.

Sexuální kanibalismus u kudlanek skutečně existuje. Samice může samce při páření nebo po něm ulovit a sežrat. Není to však pravidlo, které by platilo pokaždé. Záleží na druhu, podmínkách, kondici samice, dostupnosti potravy i konkrétní situaci. Hladová samice je pro samce samozřejmě nebezpečnější než samice dobře živená.

Samec se k samici přibližuje opatrně. Musí se dostat dost blízko na páření, ale zároveň nesmí vyvolat loveckou reakci. V přírodě je to docela jemná hra mezi rozmnožováním a rizikem smrti. Pokud samice samce sežere až po předání spermií, z pohledu přirozeného výběru nemusí být jeho ztráta úplně bez významu. Samice získá živiny a ty mohou přispět k tvorbě vajíček. To ale neznamená, že samec „chce“ být sežrán.

Kanibalismus se navíc netýká jen páření. Mladé kudlanky se mohou požírat mezi sebou a dospělí jedinci mohou napadnout jinou kudlanku, pokud se dostane do jejich dosahu. U predátora, který reaguje na vhodně velký pohybující se objekt, není příslušnost k vlastnímu druhu vždy dostatečnou ochranou.

Život kudlanky nábožné je u nás svázán s ročním obdobím. Dospělce nejčastěji potkáváme v létě a na začátku podzimu. Po páření samice klade vajíčka do zvláštní pěnovité hmoty, která na vzduchu ztvrdne. Tomuto útvaru se říká ootéka. Může být připevněna na stéblech, větvičkách, kamenech, zdech nebo jiných pevných podkladech.

Ootéka je pro kudlanku zásadní. Dospělci zimu nepřežívají, ale vajíčka uvnitř chráněné schránky ano. Uvnitř jsou izolována před chladem a částečně i před vyschnutím nebo predátory. Na jaře se líhnou drobné nymfy, které vypadají jako malé kudlanky bez plně vyvinutých křídel. Neprocházejí proměnou s kuklou jako motýli. Rostou postupně, několikrát se svlékají a každým svlekem se víc podobají dospělci.

První týdny života jsou nejrizikovější. Malé kudlanky jsou samy kořistí. Loví je pavouci, ptáci, jiný dravý hmyz a někdy i jejich vlastní sourozenci. Přežijí jen ty, které najdou dost potravy, vhodný úkryt a vyhnou se predátorům. Dospělosti se proto dožije jen část vylíhnutých jedinců. To je u hmyzu běžné. Příroda zde nepočítá s péčí o každé mládě, ale s velkým počtem potomků a tvrdým sítem prostředí.

Ještě poměrně nedávno by setkání s kudlankou v Česku působilo jako malá událost. Patřila hlavně k teplým, suchým lokalitám jižní Moravy. Byla spojována se stepními stráněmi, vinicemi, teplými mezemi a místy, kde se v létě drží sucho a slunce. Starší literatura ji u nás uváděla jako vzácný teplomilný druh, který je vázaný především na nejteplejší části jižní Moravy.

Od devadesátých let se ale situace začala měnit. Kudlanka se šířila severněji a postupně se objevovala i tam, kde dříve nebyla pravidelnou součástí fauny. Záznamy přibývaly ve středních Čechách, na severní Moravě, v severních Čechách i v dalších regionech. Moderní mapování ukazuje, že nejde jen o několik náhodně zavlečených kusů, ale o skutečné rozšiřování areálu.

Důvodů je pravděpodobně víc. Často se mluví o oteplování klimatu, protože mírnější zimy a delší teplá období kudlance usnadňují přežití i rozmnožování. Svou roli ale mohou hrát i změny v krajině. Kudlanka využívá suché stráně, okraje cest, železniční náspy, ladem ležící plochy, zahrady nebo jiné otevřené biotopy. Člověkem vytvořené koridory jí mohou nechtěně pomáhat v šíření. Současné práce o výskytu kudlanky v ČR spojují její expanzi právě s oteplováním a s tím, že krajina je různými liniovými prvky propojenější než dřív.

Kdo chce kudlanku v přírodě najít, neměl by ji hledat v hustém lese ani v přemokřené louce. Největší šance je na teplých, slunných a spíš sušších místech s vyšší bylinnou vegetací. Typické jsou stepní stráně, zarůstající louky, okraje vinic, úhory, meze, staré sady, okraje cest nebo ne úplně pečlivě vysečené zahrady.

Nejlépe se hledá koncem léta, kdy jsou dospělci už velcí. Přesto není snadné ji zahlédnout. Kudlanka může sedět přímo před člověkem a zůstat neviditelná, dokud se nepohne. Někdy ji prozradí zvláštní silueta. Jindy si jí všimneme až tehdy, když přelézá z jedné rostliny na druhou.

V zahradě není potřeba proti kudlance nijak zasahovat. Není nebezpečná pro člověka a neničí rostliny. Může člověka štípnout nebo kousnout při neopatrném braní do ruky, ale nejde o jedovaté ani vážně nebezpečné zvíře. Nejlepší je nechat ji být. Pokud se objeví na místě, kde by jí hrozilo zašlápnutí nebo poranění, dá se opatrně přemístit na vyšší vegetaci.

Kudlanka nábožná je zatím hlavní a běžně potvrzovaný druh kudlanky v české přírodě. Jenže situace ve střední Evropě se může dál měnit. Entomologové v roce 2026 upozornili, že na jihovýchodní hranice našeho území se dostávají další druhy kudlanek, především kudlanka zakavkazská, uváděná také jako kudlanka tenkozobá, a kudlanka Spallanzaniho. První z nich má být rozpoznatelná mimo jiné podle nápadných bílých skvrn zhruba uprostřed předních křídel a podle chybějících tmavých skvrn na vnitřní straně předních končetin. Druhá je menší, samice mají zkrácená křídla a druh se vyznačuje i skákavým pohybem.

To neznamená, že se česká krajina během několika let zaplní exotickými kudlankami. Spíš to ukazuje, že hranice rozšíření teplomilných druhů se posouvají a že to, co bylo dříve typické pro jižnější části Evropy, se může postupně objevovat i u nás. Kudlanka nábožná je v tomto směru jen nejviditelnější. Je velká, nápadná a lidé ji fotografují. Další druhy mohou dlouho unikat pozornosti, zvlášť pokud jsou menší nebo se objevují jen jednotlivě. O to důležitější bude v dalších letech pečlivé ověřování nálezů. U kudlanek totiž nestačí napsat „viděl jsem kudlanku“. Bude stále důležitější vědět, jakou.

Kudlanka nábožná je zvláštní i tím, jak silně působí na lidskou představivost. U většiny hmyzu si člověk musí ke kráse a zajímavosti trochu dojít. U kudlanky to přijde samo. Vypadá jako tvor z jiného světa, ale zároveň ji můžeme potkat na české louce nebo v zahradě.

Její „modlitební“ postoj vedl v mnoha kulturách k představám, že jde o tvora tajemného, moudrého nebo dokonce prorockého. Ve skutečnosti je to samozřejmě výsledek stavby lapacích končetin, ne duchovní gesto. Jenže právě tohle napětí mezi zdáním a skutečností je na kudlance krásné. Působí klidně, skoro posvátně, a přitom je to dravec čekající na kořist.

Zdroje:

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/hmyzem-roku-vyhlasili-cesti-vedci-kudlanku-naboznou-374132

http://www.naturabohemica.cz/mantis-religiosa/

https://www.denik.cz/chovatelstvi/kudlanka-nabozna/

https://www.idnes.cz/hobby/mazlicci/kudlanka-nabozna-v-cesku.A150916_155536_hobby-mazlicci_mce

https://www.denik.cz/chovatelstvi/nove-druhy-kudlanky-cesko/

https://www.prirodadokapsy.cz/blog/je-kudlanka-nebezpecna/