Článek
Kasuár přilbový je zvíře, u něhož snadno zapomenete, že se díváte na ptáka. Vůbec nepůsobí jako tvor, který by měl patřit na oblohu. Jeho svět je dole, mezi kmeny, spadaným listím, kořeny a vlhkým stínem tropického lesa.
Na první pohled připomíná zvláštní pozůstatek dávné minulosti. Vysoké tělo, těžké nohy, černé peří podobné hrubé srsti, modrá holá kůže na hlavě a krku, červené laloky a nad tím vším tvrdá přilba, podle které dostal české jméno. Kdyby ho někdo zasadil do scény s pravěkými zvířaty, nepůsobil by tam nepatřičně. Přesto nejde o žádnou „živoucí fosilii“. Je to současný, velmi dobře přizpůsobený pták, který si našel své místo v prostředí, kde by většina velkých zvířat jen těžko přežívala.
Kasuár přilbový (Casuarius casuarius), žije hlavně v tropických pralesích Nové Guineje a na severovýchodě Austrálie. Patří mezi nelétavé ptáky a rozměry se řadí k největším ptákům světa. Jeho pověst je ale větší než on sám. Často se o něm píše jako o nejnebezpečnějším ptáku planety. Takové označení sice nevzniklo úplně bezdůvodně, ale zároveň z něj dělá něco, čím ve skutečnosti není. Kasuár není krvelačný útočník. Není to predátor číhající na člověka. Je to samotářský obyvatel lesa, který chce mít hlavně klid. Ale setkání s ním je přesto lepší se vyhnout.
Domov v hustém zeleném šeru
Kdo si představí kasuára někde na otevřené savaně, představuje si ho špatně. Jeho domovem je především hustý, vlhký, často špatně průchodný prales. Člověk by se v takovém prostředí prodíral pomalu, škrábal by se o liány, zakopával o kořeny a každých pár kroků by musel obcházet překážku. Kasuár tudy prochází s překvapivou jistotou.
Černé, volnější peří se nezachytává tak snadno jako jemné letky létavých ptáků. Silné nohy unesou těžké tělo i v nerovném terénu. Hlava s přilbou se pohybuje mezi větvemi a podrostem jako zvláštní klín. Není jisté, že přilba slouží přímo k prorážení vegetace, jak se dříve často uvádělo, ale v každém případě je součástí těla dokonale sladěného s životem mezi stromy.
V Austrálii je kasuár spojen hlavně s deštnými lesy severního Queenslandu. Tam patří k nejvýraznějším zvířatům, přestože ho mnozí lidé nikdy neuvidí. Je plachý, pohybuje se tiše a na člověka většinou narazí dřív než člověk na něj. Když může odejít, odejde.
Kasuár přilbový
Přilba, barvy a tělo stavěné na sílu
Nejnápadnější částí kasuářího vzhledu je samozřejmě přilba. Vyrůstá na temeni hlavy a tvoří ji rohovitý útvar na pevném podkladu. U dospělých ptáků může být výrazná a u jednotlivých jedinců se liší tvarem i velikostí. Právě kvůli ní vypadá kasuár skoro jako bytost s helmou nebo korunou.
O její funkci se dlouho vedly úvahy. Mohla by pomáhat při pohybu v hustém porostu, může mít význam při rozpoznávání jedinců, možná se podílí i na vnímání nebo zesilování hlubokých zvuků, které kasuáři vydávají. V přírodě bývají i zdánlivě podivné tvary výsledkem dlouhého přizpůsobování.
Stejně nápadná je holá kůže na hlavě a krku. Modrá, tyrkysová, někdy až fialově působící barva ostře kontrastuje s černým tělem. Na krku visí červené laloky. U kasuára přilbového jsou dva, což je jeden z rozpoznávacích znaků druhu. Barvy mohou hrát roli v dorozumívání, v určování kondice nebo věku.
Tělo je robustní a těžké. Samice bývají větší než samci, což je u ptáků zajímavé už samo o sobě, protože u mnoha druhů je tomu naopak. Dospělý kasuár může vážit desítky kilogramů. Přesto nepůsobí jako neohrabaný tvor. Když se pohybuje pomalu, vypadá důstojně až těžkopádně. Když se ale rozběhne, je jasné, že jeho nohy nejsou jen podpěry. Jsou to silné nástroje pro pohyb, obranu i přežití.
Dráp, kvůli kterému vznikla pověst
Kasuár má na každé noze tři prsty. Na vnitřním prstu je dlouhý, ostrý dráp, který může být opravdu nebezpečný. Kopnutí kasuára není drobná nepříjemnost. Pokud by takový úder zasáhl člověka naplno, může způsobit vážné poranění.
Kasuár se většinou konfliktu vyhýbá. Nebezpečný může být ve chvíli, kdy je zahnaný do kouta, krmený lidmi a zvyklý dožadovat se potravy, nebo když jde o samce vodícího mláďata. Takový samec brání potomky, o které se stará. A protože nemá křídla na odlet, jeho obrana je pozemská, přímá a silová.
Nejhorší, co může člověk udělat, je kasuára krmit. Pták si začne spojovat lidi s jídlem, ztrácí odstup a může být dotěrný. Když pak potravu nedostane, konflikt je na světě. Velká část problémů mezi lidmi a kasuáry nevzniká proto, že by se ptáci „zbláznili“, ale proto, že lidé poruší hranici, kterou by bylo lepší nechat být.
Kasuár, detail chodidla
Není lovec, ale sběrač ovoce
Navzdory jeho velikosti a zdání nebezpečnosti je jeho hlavní potravou ovoce. Ne maso, ne kořist, ne nějaké pralesní oběti. Především plody.
Kasuár prochází lesem a sbírá spadané ovoce. Dokáže pozřít i poměrně velké plody, které by pro menší ptáky nebo savce byly příliš rozměrné. Kromě ovoce může příležitostně sežrat houby, hmyz, drobné obratlovce nebo mršinu, ale základ jeho jídelníčku tvoří rostlinná potrava.
Právě tím je pro les nesmírně důležitý. Mnoho rostlin v tropickém lese má velké plody a velká semena. Někdo je musí přenést dál od mateřského stromu, jinak by mladé rostliny rostly nahuštěné na jednom místě a soupeřily mezi sebou. Kasuár ovoce sežere, semena projdou jeho trávicím traktem a později skončí jinde, často obalená v trusu, který jim poskytne dobrý start.
Proto se kasuárovi někdy říká zahradník deštného lesa. Když mizí kasuáři, les nepřichází jen o jedno nápadné zvíře. Přichází o tvora, který pomáhá udržovat pohyb života mezi stromy.
Kasuár pomáhá rozšiřovat semena stromů
Hluboké zvuky v pralese
Kasuár není hlučný pták. Nezpívá jako pěvec, nevolá jako racek, nekráká jako krkavec. Vydává hluboké, dunivé zvuky. V hustém lese se vysoké tóny rychle ztrácejí, zatímco hluboký zvuk se může nést porostem lépe.
Takové hlasové projevy jsou součástí kasuářího skrytého života. V pralese, kde na sebe zvířata často nevidí, má zvuk velký význam. Může pomáhat při kontaktu mezi jedinci, při námluvách nebo při vymezování přítomnosti.
Samice odchází, samec zůstává
Rozmnožování kasuárů je pro člověka možná překvapivé. Samice je větší, výrazná a v době rozmnožování může mít kontakt s více samci. Po spáření naklade vejce, ale tím její hlavní úloha končí. O sezení na vejcích a péči o mláďata se stará samec.
Samec sedí na snůšce přibližně sedm týdnů. V té době musí být opatrný, nenápadný a vytrvalý. Po vylíhnutí vede mláďata pralesem, ukazuje jim potravu a chrání je. Mladí kasuáři vypadají úplně jinak než dospělí. Jsou pruhovaní, hnědaví a jejich kresba jim pomáhá ztratit se v lesním podrostu.
Tato otcovská péče je dlouhá a náročná. Mláďata zůstávají se samcem několik měsíců. Teprve postupně se osamostatňují a získávají podobu dospělých ptáků. Samec s mláďaty je také jednou ze situací, kdy je opravdu nutné dát kasuárovi prostor.
Mládě kasuára
Problém jménem člověk
Kasuár nepotřebuje od člověka mnoho. Vlastně skoro nic. Potřebuje hlavně les, klid a možnost bezpečně se pohybovat. Jenže právě to jsou věci, které mu člověk bere.
V Austrálii jsou kasuáři ohrožováni především úbytkem a rozdělováním vhodného prostředí. Když se prales rozseká silnicemi, zástavbou nebo zemědělskou krajinou, pták s velkým životním prostorem se dostává do pasti. Musí přecházet silnice, vstupovat do zahrad, pohybovat se kolem lidských sídel. Tam ho ohrožují auta, psi a někdy i nevhodné chování lidí.
Srážky s vozidly patří k významným příčinám úhynu. Pro kasuára není silnice přirozená hranice. Je to jen otevřený pruh v území, kterým potřebuje projít. Řidič má často jen několik sekund na reakci. Výsledek bývá pro ptáka tragický.
Další problém představují volně pobíhající psi. Dospělý kasuár se může ubránit, ale mláďata jsou zranitelnější. A i dospělý pták může být psem vyčerpán, zahnán nebo poraněn.
Pak je tu krmení. Lidé někdy krmí kasuáry v dobré víře nebo kvůli zážitku. Jenže tím mění jejich chování. Pták, který má zůstat plachý, začne přicházet blíž. A blízkost mezi člověkem, a tak silným zvířetem je přesně to, čemu by se mělo předcházet.
Kdyby kasuár zmizel, nebyla by to jen ztráta jednoho nápadného druhu. V pralese má jeho přítomnost praktický význam. Přenáší semena, propojuje místa, pomáhá obnově vegetace. Je součástí vztahů, které jsou mnohem starší než silnice, ploty a turistické cedule.
Ochrana kasuára proto není jen ochranou velkého ptáka s podivnou přilbou. Je to ochrana celého typu krajiny. Deštný les bez kasuára by byl chudší, i kdyby na první pohled zůstal zelený.
Zdroje:
https://animaldiversity.org/accounts/Casuarius_casuarius/
https://www.rainforestrescue.org.au/explore-the-rainforest/save-the-cassowary/cassowary-fast-facts/
https://www.loc.gov/everyday-mysteries/categories/zoology/item/worlds-most-dangerous-bird/
https://birdsoftheworld.org/bow/species/soucas1/cur/introduction
https://animals.sandiegozoo.org/animals/cassowary
https://australian.museum/learn/animals/birds/southern-cassowary/
