Má kleštičky, budí strach a většina lidí ho nesnáší. Škvor je přitom užitečný a do uší nezalézá

Když člověk zvedne starý květináč, kus prkna nebo vlhkou cihlu u záhonu, často se pod nimi něco hbitě rozeběhne. Úzké hnědé tělo, dlouhá tykadla a na konci zadečku nápadné kleštičky. Většina lidí v tu chvíli instinktivně ucukne. Škvor obecný, latinsky Forficula auricularia, zkrátka nepatří mezi zvířata, která by si člověk na první pohled zamiloval. Nevypadá roztomile a na první pohled ani užitečně. Spíš připomíná něco, co by člověk nerad našel v domácnosti.

Jenže právě u škvora se velmi dobře ukazuje, jak moc dáme na vzhled. Stačí pár kleštiček na konci těla, noční život a stará pověra o zalézání do uší – a z docela obyčejného, zajímavého a často užitečného hmyzu je rázem podezřelý tvor, kterého mnozí automaticky rozmáčknou. Přitom škvor člověka nenapadá, není jedovatý, do uší se mu cíleně nestěhuje a na zahradě může odvádět překvapivě dobrou práci.

Na druhou stranu, škvor je oportunista. Žere to, co najde. Když má po ruce mšice, vajíčka hmyzu nebo drobné larvy, pustí se do nich. Když ho naláká měkký okvětní lístek růže, dozrávající jahoda nebo popraskaná meruňka, vezme zavděk i tím. Proto s ním mají zahrádkáři tak rozporuplnou zkušenost. Jeden ho vítá jako pomocníka proti mšicím, druhý ho proklíná, protože mu vykousal květy jiřin nebo sedí v každé druhé malině.

Škvor není strašidlo z dětských pověr, ale skutečný obyvatel zahrad, který má svůj rytmus, své úkryty, své nepřátele i překvapivě pečlivý rodinný život.

Škvor obecný je štíhlý, zploštělý hmyz dlouhý zhruba jeden až jeden a půl centimetru. Barva bývá hnědá až tmavohnědá, někdy s načervenalým nádechem. Na první pohled působí hladce a leskle, jako by byl lehce nalakovaný. Tělo má stavěné tak, aby se dokázalo protáhnout úzkými škvírami. To je pro jeho způsob života důležité. Je to obyvatel mezer, spár, dutin, škvír a zastíněných koutů a k tomu potřebuje mít přizpůsobené tělo.

Na hlavě má dlouhá nitkovitá tykadla. Těmi neustále ohmatává okolí, protože nejaktivnější je v noci, kdy mu zrak příliš platný není. Tykadla jsou pro něj něco jako prsty a nos dohromady. Díky nim poznává povrch, hledá potravu a vyhodnocuje, zda se před ním neobjevila překážka, kořist nebo nebezpečí.

Nejznámějším znakem jsou ovšem kleštičky na konci těla. Odborně se jim říká cerky. U samců bývají větší, silnější a více zahnuté. U samic jsou rovnější a jemnější. Když člověk vidí většího škvora s výrazně prohnutými kleštěmi, často má pocit, že jde o nebezpečnějšího jedince. Ve skutečnosti tím většinou jen poznal samečka.

Tyto kleštičky nejsou žádná ozdoba navíc. Škvor je používá při obraně, při soubojích s jinými škvořími samci, při páření i při skládání křídel. Škvor má totiž i křídla. To mnoho lidí překvapí, protože létajícího škvora skoro nikdo neviděl. Pod krátkými kožovitými krovkami jsou ale složená jemná blanitá křídla. Jejich skládání je tak složité, že působí téměř jako origami. Škvor je dokáže rozbalit, ale v běžném životě létá spíš výjimečně. Daleko častěji prostě běhá a mizí v nejbližší škvíře.

Na škvora se nalepila jedna z nejvytrvalejších pověr v evropské přírodě. Lidé dlouho věřili, že zalézá spícím lidem do uší. V angličtině se mu dokonce říká earwig, tedy něco jako ušní hmyz. Latinské druhové jméno auricularia také souvisí s uchem.

Škvor ale lidské ucho cíleně nevyhledává. Není to jeho potrava, úkryt ani místo k rozmnožování. Pověra nejspíš vznikla proto, že škvoři mají rádi tmavé, úzké a vlhčí prostory. Když lidé dříve spali na slámě, ve stodolách nebo v jednoduchých venkovských podmínkách, mohlo se stát, že se nějaký škvor objevil poblíž hlavy. Z náhody pak vznikl příběh. A z příběhu strašidelná jistota, která přežila staletí.

Je možné, aby se nějaký drobný hmyz omylem dostal člověku do ucha? Teoreticky ano. Může to být moucha, mravenec, brouk i škvor. Ale u škvora nejde o žádné zvláštní chování. Neleze tam proto, aby člověku ublížil, neprokousává bubínek a neklade vajíčka do hlavy. To už je jen lidová tvořivost.

Škvor má zkrátka smůlu. Vypadá podivně, má kleštičky a schovává se tam, kam lidé neradi sahají. Tak se z něj stal malý démon domácností a zahrad, i když ve skutečnosti patří spíš mezi nenápadné noční uklízeče.

Škvor obecný je u nás v České republice běžný. Potkat ho lze v zahradách, parcích, sadech, na okrajích lesů, u starých zdí, ve dřevnících, v kompostech i ve sklenících. Má rád místa, kde je přes den vlhko a tma, ale v okolí je dost potravy.

Typické škvoří úkryty jsou pod květináči, pod kameny, v dutých stoncích, pod kůrou, mezi prkny, v prasklinách zdí, v hromadách listí nebo v mulči. Na zahradě se často ukrývá přesně tam, kde člověk nechává trochu nepořádku. A to nemusí být špatně. Zahrada, která není dokonale vyčištěná a sterilní, poskytuje útočiště celé řadě drobných živočichů.

Přes den škvor většinou nevylézá. Když ho vyrušíme, nesnaží se útočit, ale utéct. Rychle zamíří do stínu, pod nejbližší list nebo do spáry mezi kameny. Teprve večer ožívá. Vylézá za potravou, prochází rostliny, šplhá po stoncích a kontroluje místa, kde se může skrývat něco k snědku.

Právě noční způsob života způsobuje, že lidé často vidí až následky. Ráno najdou okousané květy, poškozené plody nebo prázdné „slupky“ po mšicích, ale samotného viníka či pomocníka neviděli při práci.

Škvor obecný je všežravec. Neživí se jednou úzce vybranou potravou. Přizpůsobuje se tomu, co je zrovna k dispozici.

Na jídelníčku má drobný hmyz, mšice, vajíčka škůdců, malé larvy, roztoče a zbytky uhynulých bezobratlých. V tomto ohledu je pro zahradu užitečný. V ovocných sadech může pomáhat snižovat množství mšic, a právě proto ho někteří pěstitelé dokonce podporují. Dávají mu úkryty ze slámy nebo vlnité lepenky, aby se přes den měl kam schovat a v noci vylézal lovit.

Zároveň ale škvor ochotně přijímá i rostlinnou potravu. Okusuje měkké části rostlin, pyl, květní plátky, mladé výhonky i zralé ovoce. Na zahradě ho člověk najde v květech růží, jiřin, chryzantém, kopretin nebo plaménků. U ovoce bývá často v malinách, jahodách, broskvích, meruňkách, švestkách nebo hroznech.

Škvor však často nevytvoří první poškození. Měkký plod může být už načatý vosou, ptákem, slimákem, prasknutím po dešti nebo hnilobou. Škvor se pak jen přidá. Když ho člověk najde uvnitř, snadno mu přičte celou škodu. Jenže on může být spíš host u už prostřeného stolu.

To ovšem neznamená, že škodit neumí. Když je škvorů hodně, dokážou jemné květy zřetelně poničit. Okvětní plátky pak vypadají nepravidelně vykousané, květy jsou potrhané a u okrasných rostlin to člověka samozřejmě mrzí. U mladých sazenic mohou poškodit křehké lístky. Většinou ale nejde o kalamitu, spíš o lokální problém.

V posledních letech se o škvorovi víc mluví jako o užitečném predátorovi. Není to tak nápadný spojenec jako slunéčko sedmitečné, které každý pozná a málokdo by ho zabil. Škvor má horší pověst, ale v noci může dělat podobně užitečnou práci.

Zvlášť důležitý je u mšic. Mšice sedí na mladých výhonech, listech a poupatech, sají rostlinné šťávy a rychle se množí. Škvor po nich v noci leze a požírá je. Nevyřeší samozřejmě každé napadení, ale v pestré zahradě může být jedním z mnoha přirozených regulátorů. Když vedle něj působí slunéčka, pestřenky, zlatoočky, pavouci a ptáci, je tlak škůdců menší než v zahradě, kde po každém hmyzu okamžitě sáhneme s postřikem.

Výhodou škvora je i to, že se umí dobře pohybovat v korunách stromů a keřů. Přes den se schová, v noci vyleze. V sadech proto může být vítaným obyvatelem. Někteří pěstitelé mu na stromy zavěšují květináče naplněné slámou. Přes den se do nich škvoři ukryjí a v noci se rozlézají po větvích.

Na běžné zahradě si ale člověk musí rozmyslet, co vlastně chce. Pokud mu škvoři jen občas sedí pod květináčem, není důvod je hubit. Pokud se mu ale každý večer scházejí v květech vzácných jiřin a ráno jsou květy potrhané, je pochopitelné, že je bude chtít omezit.

Jedna z nejzajímavějších věcí na škvorovi je péče o potomstvo. U hmyzu jsme zvyklí na různé strategie. Mnoho druhů naklade vajíčka a dál se o ně nestará. Škvor je jiný.

Samička si na podzim nebo začátkem zimy vytvoří v půdě malou dutinku. Do ní naklade vajíčka a zůstává u nich. Neopustí je jen tak. Hlídá je, čistí, přemisťuje podle potřeby a chrání před plísněmi i drobnými nepřáteli. Pokud by vajíčka nechala bez péče, část by pravděpodobně zahynula. Vlhké prostředí je pro vývoj důležité, ale zároveň v něm snadno bují plísně. Samička proto vajíčka olizuje a udržuje je v pořádku.

Když se mladí škvoři vylíhnou, ještě nějakou dobu zůstávají s matkou. Vypadají jako malé světlé verze dospělců. Nemají ještě plně vyvinutá křídla ani konečnou barvu, ale už je na nich škvoří podoba dobře patrná. Matka je dál chrání, dokud nejsou samostatnější.

Škvor neprochází proměnou jako motýl. Nevylíhne se housenka, která by se zakuklila a později proměnila v dospělce. Patří mezi hmyz s proměnou nedokonalou. Z vajíčka se líhne nymfa, která už připomíná dospělého škvora, jen je menší, světlejší a ne zcela vyvinutá.

Postupně se několikrát svléká. Při každém svlékání povyroste a víc se podobá dospělci. Nakonec získá typickou barvu, pohlavní dospělost a u dospělců také plně vyvinutá křídla ukrytá pod krátkými krovkami.

V našich podmínkách má škvor obvykle jednu generaci za rok. Dospělci se objevují během teplé části roku, páří se a samičky pak zakládají nové podzemní komůrky s vajíčky. Život škvorů je tedy mnohem víc svázaný s ročním rytmem zahrady, než si člověk při letmém pohledu pod květináč uvědomí.

Ze škvora jde strach hlavně proto, že vypadá nezvykle. Kleštičky na konci těla vypadají jako nástroj k bolestivému štípnutí. Ve skutečnosti člověku vážně ublížit neumí. Když ho vezmete do ruky a sevřete, může se bránit. Může se ohnout a kleštičkami štípnout. U většiny lidí to ale bude spíš nepříjemné překvapení než bolest. Kůži obvykle neporaní.

Není jedovatý. Nepřenáší na člověka žádné běžně obávané choroby. Nekouše nábytek, neničí dům a v domácnosti se většinou nerozmnožuje jako švábi nebo potravinoví moli. Když se dostane dovnitř, obvykle jen zabloudil nebo hledal úkryt. Častěji se to stává u domů se zahradou, hlavně když jsou u stěn vlhká místa, dřevo, květináče nebo spadané listí.

Pokud se škvoři objevují doma opakovaně, pomůže spíš odstranit úkryty u základů domu, utěsnit škvíry, omezit vlhkost a nenechávat přímo u vchodu staré dřevo nebo květináče. Není třeba panikařit.

Nejlepší je nezačínat postřikem. Škvoři nejsou hmyz, u kterého by dávalo smysl plošně zasahovat chemií. Zvlášť na zahradě, kde chceme zároveň chránit opylovače a přirozené nepřátele škůdců, by to byla zbytečně hrubá metoda.

Když škvoři škodí, vyplatí se nejdřív najít jejich denní úkryty. Podívat se pod květináče, prkna, kameny, okraje textilie, hustý mulč nebo staré nádoby. Co je přímo u poškozovaných rostlin a není potřeba, to lze odstranit nebo přesunout.

Druhá možnost je chytat je do náhradních úkrytů. Rulička z vlnité lepenky položená večer k záhonu může být ráno plná škvorů. Podobně funguje obrácený květináč vyplněný slámou. Přes den se do něj ukryjí. Pak ho stačí odnést na jiné místo, třeba ke kompostu, k ovocným stromům nebo do části zahrady, kde nám jejich přítomnost nevadí.

U ovoce pomáhá pravidelná sklizeň. Přezrálé, popraskané a nahnilé plody jsou pro škvory pozvánka. Čím déle zůstávají na rostlině nebo pod stromem, tím víc hmyzu přitahují.

A u květin? Tam je potřeba smířit se s tím, že dokonale neporušená zahrada bez jediného okousaného lístku existuje hlavně v katalogu. Pokud je ale poškození velké, pasti a omezení úkrytů většinou pomohou dostatečně.

Škvor obecný je zvláštní případ. V běžné přírodě kolem domu patří k nejznámějším druhům hmyzu, a přesto ho málokdo skutečně zná. Lidé znají hlavně jeho kleště a pověst. Méně už vědí, že loví mšice, že se stará o vajíčka, že má složitě složená křídla a že většinu života stráví potichu ve tmě, kde si hledí svého. Až se příště rozběhne zpod květináče, zaslouží si spíše respekt než odpor. Vědomí, že pod tím květináčem nebylo žádné malé monstrum, nýbrž jeden z nejběžnějších a zároveň nejméně pochopených sousedů naší zahrady.

Zdroje:

https://www.idnes.cz/hobby/mazlicci/skvor-v-uchu.A140908_104812_hobby-mazlicci_mce

https://living.iprima.cz/zahrada/skvor-obecny-uzitecny-hmyz-msice-svilusky

http://www.naturabohemica.cz/forficula-auricularia/

https://www.koktejl.cz/ekologie-a-pomoc/hmyz-skvor-povery/