Mám postižené dítě, přispějete do sbírky? Pokud ne, nechte si prosím ty komentáře, že nemělo žít

Na začátku naděje…

Kromě faktu, kdy rodič vysloví přání, aby očekávané dítě byl chlapec/holčička, je přirozené, že ve výsledku je úplně jedno, zda dítě bude mít dané pohlaví. Hlavní je, aby bylo zdravé. Dnešní medicína je naštěstí natolik pokročilá, že dokáže zjistit, nebo nastínit pravděpodobnost vývojové vady, příp. jiných zdravotních problémů. Rodiče jsou na to upozorněni, aby věděli, na co se připravit. Někdy se předpovědi vyplní a dítě se narodí s určitými vadami, jindy se i přes ,,stoprocentní proroctví“ dítě narodí zdravé, což je rodičům největší odměnou v životě.

Může se ale samozřejmě stát, že do porodu vše probíhá normálně, není evidované žádné riziko a nepočítá se s žádnou komplikací. Rodiče se připravují na příchod své ratolesti a s vyhlídkou šťastného rodinného života. Jenže samotný porod se může zkomplikovat a celý život se změní celé rodině. Buď méně, nebo více.

Nedostatek kyslíku, špatný průběh porodu a jiné komplikace můžou zapříčinit špatný vývoj, handicap a rodiče jsou postaveni před novou situaci – budou mít postižené dítě. K tomu se ještě může stát, že jeden z rodičů toto psychicky nezvládne (ať už muž nebo žena) a odejde, může to brát jako osobní selhání.

I když se dítě narodí s postižením, stále je naděje, že handicap nebude v takovém rozsahu, aby bylo dítě výrazně omezeno v nejrůznějších oblastech. Ale je také možné, že bude muset valnou část života strávit na polohovací posteli, mít ochablé svaly apod.

Dítě je postižené, co teď?

Důležité je, aby byla zajištěna veškerá dostupná péče, která ulehčí dítěti život a umožní mu vykonávat všechny možné činnosti v rámci jeho možností. S dostupnou péčí je to na rodičích, co vše si můžou dovolit, jak můžou přizpůsobit prostředí dítěti. Záleží na rozsahu postižení. Někde postačí drobné kompenzační pomůcky, jinde už to chce větší zásah to domácnosti (pojízdné křeslo, bezbariérový byt, polohovací postel, auto větších rozměrů apod.). Na tyto pomůcky mohou rodiče využít příspěvek na zvláštní pomůcku. Samozřejmě je také potřeba zjistit, co vše v dané situace může hradit pojišťovna (zvláště v případě léčby). Také mohou zažádat o příspěvek na péči, kterou dotyčné dítě potřebuje a může být zajištěna poskytovatelem sociálních služeb.

Chybí peníze, pojišťovna neuhradí.. Sbírka?

Nastanou ovšem situace, kdy se pojišťovna z nejrůznějších důvodů (pro většinu lidí nepochopitelných) odmítne podílet na finančním hrazení pomůcek nebo léčby. Pro rodiče nastává další boj – kde sehnat potřebné peníze? Pravděpodobně se rozhodnou založit sbírku na některém z portálů, kde lze sbírku vyhlásit, vylíčit životní příběh a sdělit, na co přesně budou peníze využity. Případ může být i zmedializován a dostat se na hlavní stránky internetu, aby se o něm dozvědělo co nejvíce lidí a mohlo přispět. A tady pro některé rodiče nastává na jednu stranu naděje, že peníze na léčbu/pomůcku budou, na druhou stranu se musí připravit na hanlivé komentáře od některých čtenářů.

Není snad jediná sbírka, která by se zveřejnila na internetu a byly by u ní jen pozitivní komentáře. Kromě přáníček zvládnutí situace a co nejrychlejších pokroků dítěte se můžou objevit komentáře, kdy čtenáři odsuzují rodiče, že dítě, které je handicapované, nechali takto žít. Rozumím tomu, že pokud by již na začátku těhotenství bylo vysoké riziko handicapu, že by leckteré matky podstoupily přerušení těhotenství. Ovšem v případě, kdy hrozí velmi malé riziko, bych chápala matky, které toto nepodstoupí a dítě porodí. Stále je šance na normální, zdravý život dítěte. A i když by se tak nestalo, snažila bych se dítěti život co nejvíce ulehčit, byť by to bylo vykoupeno finanční náročností a fyzickou námahou. Určitě by mi v tom ale nepomohly komentáře typu „Proč to dítě žije, když z toho života nic nemá?“, ,„Neměla ji porodit, tohle je týrání.“

Dokážu si představit, že se spoustu lidí rozzlobí, že si nějaká konkrétní rodina „dovolí“ zažádat o finanční výpomoc prostřednictvím sbírky. Asi si řeknou: „Věděli o rizicích, přivedli dítě na svět, tak ať se starají“. Naprosto v pořádku, každý má právo na svůj názor. Není nikoho povinnost do sbírky přispívat. Nepřispění do sbírky bych neodsuzovala. Co bych ale odsoudila, by byly výše zmíněné komentáře o „zbytečném životě dítěte“. Rodiče dítěte si vybrali svůj úděl sami, když se rozhodli takto a musí se postarat. Musí je ale určitě „hřát u srdce“, když čtou takové reakce.