Mistr aikida, filmová hvězda a přítel Putina. Steven Seagal se stal pro mnoho lidí nepřijatelným

Steven Seagal se do Hollywoodu neprotlačil jako klasický herec. Nebyl to typ, který by prošel divadelní školou, léta hrál vedlejší role a čekal, až si ho někdo všimne. Do filmu přišel z úplně jiného světa. Byl učitelem bojových umění, konkrétně aikida, a právě tím se lišil od většiny akčních hvězd své doby. Když se na konci osmdesátých let objevil na plátně, nepůsobil jako další svalovec v řadě. Neběhal po džungli jako Rambo, neměl kulturistickou postavu jako Schwarzenegger a nepředváděl akrobatické kopy jako Van Damme. Stál klidně, mluvil potichu a protivníky likvidoval rychleji, než si stačili něčeho všimnout.

Právě v tom byl zpočátku jeho účinek. Seagalovy filmové souboje nebyly taneční choreografií, ale spíš sérií zlomených zápěstí, pák, nárazů do zdí a tvrdých pádů. Divák měl pocit, že sleduje člověka, který se nepere pro efekt, ale aby spor okamžitě ukončil. Ať už šlo o iluzi, nebo skutečné mistrovství, fungovalo to. V době, kdy videopůjčovny plnily regály akčními filmy, měl Steven Seagal vlastní místo.

Narodil se 10. dubna 1952 v Lansingu v Michiganu jako Steven Frederic Seagal. Vyrůstal ale převážně v Kalifornii, kam se rodina přestěhovala, když byl ještě dítě. Už jako mladý se začal věnovat bojovým uměním. Později odjel do Japonska, kde se jeho život na čas propojil s aikidem mnohem hlouběji než u běžných západních nadšenců. Učil se jazyk, žil v tamním prostředí a působil jako instruktor. Často se uvádí, že byl jedním z prvních cizinců, kteří v Japonsku vedli vlastní dojo aikida. Přesné formulace se v různých zdrojích liší, ale jeho japonská etapa je doloženou a zásadní částí jeho životopisu.

Aikido je pro pochopení Seagalovy filmové osobnosti důležité. Není to bojové umění založené hlavně na úderech, soutěžním zápase nebo tvrdém měření síly. V ideální podobě pracuje s vychýlením soupeře, s pákami, kontrolou kloubů a využitím protivníkovy energie. Ve skutečném světě se o účinnosti aikida vedou dlouhé debaty, zvlášť ve srovnání s moderními kontaktními sporty. Ve filmu však působilo neobvykle. Seagal nepřicházel s další verzí karate. Jeho styl byl studenější, úspornější a pro diváka tehdy dost nový.

V jeho nejlepších filmech to vytvářelo zvláštní napětí. Seagalova postava obvykle nebojovala dlouho. Nezápasila s nepřítelem pět minut, aby se nakonec zvedla z posledních sil. Spíš čekala, až se protivník přiblíží, a pak ho během okamžiku zlomila, odhodila nebo odzbrojila. Pro někoho to bylo fascinující, pro jiného monotónní. Ale v prvních letech to zabíralo. Kamera prodávala Seagala jako člověka, který nemusí dokazovat sílu křikem. Stačilo, že stál v místnosti a vypadal, jako by už věděl, jak všichni ostatní dopadnou.

Tahle aura byla jeho největší výhodou. Jenže později se stala také pastí.

Průlom přišel v roce 1988 filmem Nico: víc než zákon, v originále Above the Law. Seagal v něm hrál policistu Nica Toscana, veterána s vazbami na tajné služby, který odhaluje korupci a zločiny sahající vysoko do státních struktur. Nebyl to jemný ani psychologicky složitý film. Byl to tvrdý akční thriller přesně pro dobu, která podobné hrdiny chtěla.

Důležité bylo, že Seagal nepůsobil jako herec, který se naučil pár chvatů kvůli roli. Působil jako bojovník, kterého někdo postavil před kameru. Diváci mu v akci věřili. A producenti pochopili, že našli použitelnou značku.

Následovaly filmy Těžko ho zabít, Muž s cejchem smrti a Nemilosrdná spravedlnost. Všechny pracovaly s podobným základem. Seagal hrál muže, kterému někdo sáhl na rodinu, čest, město nebo spravedlnost. Pak přišla odplata. Nešlo o složité příběhy, ale o přímý tah na cíl. V tehdejším akčním žánru to nebyla slabina. Publikum přesně vědělo, pro co si přišlo.

Za Seagalův nejlepší film se většinou bere Přepadení v Pacifiku z roku 1992. A celkem právem. Ne proto, že by šlo o nějaké hluboké drama, ale proto, že tam poprvé opravdu dostal film, který držel pohromadě i bez jeho pověsti neporazitelného akčního hrdiny.

Hraje Caseyho Rybacka, lodního kuchaře na americké bitevní lodi. Jenže tahle nenápadná pracovní pozice je jenom fasáda. Ryback má za sebou službu u elitních jednotek, a když loď obsadí ozbrojená skupina, stane se přesně tím člověkem, kterého by tam útočníci rozhodně nechtěli mít.

Zápletka není složitá. Teroristé ovládnou bitevní loď a proti nim zůstane jeden muž, kterého všichni podcení. Jenže právě tahle jednoduchost filmu pomáhá. Nezdržuje se zbytečnými odbočkami, má dobré tempo a jasně ví, co chce divákovi dát.

Důležité také je, že Seagal na to tentokrát nebyl sám. Tommy Lee Jones a Gary Busey dodali filmu protivníky, kteří mají vlastní energii a nejsou jen stafáží čekající na výprask. Díky nim má příběh tah a napětí i mimo samotné akční scény.

Přepadení v Pacifiku nakonec vydělalo celosvětově přes 156 milionů dolarů a získalo dvě oscarové nominace za zvuk. U Seagalovy filmografie je to spíš výjimka. V tomhle filmu se prostě sešlo víc věcí najednou - dobrý režisér, slušný scénář, výrazní herci okolo něj a role, která Seagalovi sedla lépe než většina ostatních.

Právě tady se ukázalo, že Seagal může fungovat, když má kolem sebe dobrý scénář, silného režiséra a schopné spoluhráče. Casey Ryback nebyl hluboká postava, ale film měl tempo, prostředí i napětí. Nebyl postavený jen na tom, že Seagal někomu zlomí ruku. Byl to poctivý akční thriller, který unesl i opakované sledování.

Jenže podobně silný film už se mu později natočit nepodařilo.

Problém Stevena Seagala jako herce se dá shrnout jednoduše - jeho postavy málokdy skutečně prohrávaly. Nebály se, nepochybovaly, neučily se. Většinou vstupovaly do děje jako hotové legendy. Ostatní o nich mluvili s respektem, protivníci je podceňovali a divák měl sledovat, jak budou za svou chybu potrestáni.

V akčním filmu to nějakou dobu stačí. Jenže dlouhodobě je hrdina bez slabosti obtížný. Schwarzenegger uměl být monumentální, ale také komický. Stallone dokázal hrát bolest, únavu a porážku. Bruce Willis působil jako člověk, kterého všechno bolí a který se do hrdinství dostal nedobrovolně. Seagal si většinou držel jednu polohu - klidný, neomylný, morálně nadřazený muž, který má pravdu dřív, než kdokoli jiný otevře ústa.

V nejlepších filmech to fungovalo jako styl. V horších už jako póza. A právě těch horších začalo přibývat.

Po úspěchu Under Siege se mohlo zdát, že Seagal zůstane mezi největšími akčními hvězdami. Jenže devadesátá léta se rychle měnila. Akční žánr začal potřebovat nadhled, lepší scénáře a pestřejší typy hrdinů. Divák už nebral všechno jen proto, že hlavní postava uměla lámat ruce.

Seagal se pokusil rozšířit svůj obraz filmem Aljaška v plamenech, v originále On Deadly Ground, který také režíroval. Byl to akční film s ekologickým poselstvím, zasazený do prostředí ropného byznysu a domorodých komunit. Záměr mohl být zajímavý. Výsledek ale mnozí kritici přijali velmi tvrdě. Film působil těžkopádně a Seagalova potřeba vystupovat jako duchovní, morální i fyzická autorita najednou začala být příliš viditelná.

Od té doby se jeho kariéra začala bortit. Ještě natočil pokračování Under Siege 2 a několik filmů, které měly své publikum, ale kouzlo novosti mizelo. Hollywood se od něj postupně odvracel. Na přelomu tisíciletí se Seagal přesouval do levnější produkce, často určené přímo pro video, DVD nebo později streamovací platformy.

Pro mnoho diváků tím skončila jeho skutečná kariéra filmové hvězdy. Filmy dál vznikaly, ale už nebyly událostí.

Seagalovu kariéru neprovázely jen filmové neúspěchy. Dlouhodobě se kolem něj hromadily historky o tom, že je obtížný na place, nerad se přizpůsobuje, přeceňuje vlastní význam a buduje kolem sebe obraz téměř neporazitelného muže. Některé takové historky jsou jen zábavné anekdoty, jiné pocházejí od lidí z filmového prostředí, kteří s ním pracovali a nemluvili o něm zrovna laskavě.

Hollywood však miluje historky, které se vyprávějí stále dokola a časem se mění v legendy. Ne všechno, co se o Seagalovi říká, lze ověřit. Jisté však je, že jeho veřejná pověst se postupně vzdalovala obrazu respektovaného akčního profesionála. Čím víc slábly jeho filmy, tím víc se pozornost přesouvala k jeho osobnosti, výrokům a kontroverzím.

A těch nebylo málo.

Vedle profesních sporů se objevila i závažná obvinění ze sexuálního obtěžování a sexuálního násilí. Některá se týkala údajných událostí při konkurzech nebo pracovních setkáních. Mezi ženami, které veřejně popsaly nepříjemné nebo závažné zkušenosti se Seagalem, se v médiích objevila známá jména včetně Portie de Rossi, Jenny McCarthy, Rachel Grant nebo dalších žen z filmového prostředí. Seagal tato obvinění opakovaně odmítal.

Ne všechny případy skončily soudním rozhodnutím. Například v roce 2018 losangeleská prokuratura odmítla vznést obvinění v jedné starší kauze kvůli promlčení. To samo o sobě neznamená, že se událost stala, ani že se nestala. Znamená to, že právní systém v daném případě nepokračoval trestním stíháním.

Pro veřejný obraz to ale mělo zásadní dopad. V době hnutí MeToo se znovu otevřely příběhy, které dříve často zůstávaly stranou. Seagal se ocitl mezi muži, o nichž se začalo mluvit nejen jako o hercích, ale také jako o symbolech určitého mocenského prostředí starého Hollywoodu. A i kdyby člověk ponechal stranou právní rovinu, kulturní důsledek byl zřejmý - pro velkou část publika se jeho jméno stalo problematickým.

Steven Seagal se nepokoušel zůstat jen hercem. Věnoval se také hudbě, hlavně blues, a vydal několik alb. Tuhle část jeho života část fanoušků bere vážně, jiní ji považují spíš za vedlejší životní odbočku. Seagal ale blues evidentně nevnímal jako jednorázový výstřelek. Vystupoval, nahrával a představoval se také jako hudebník.

Ještě zvláštnější kapitolou byla jeho spolupráce s policejními složkami. V americké Louisianě působil jako rezervní zástupce šerifa a vznikla kolem toho reality show Steven Seagal: Lawman. Seriál měl ukázat Seagala v terénu, při policejní práci, mimo filmové kulisy. Jenže i tady se vracel stejný motiv - hranice mezi skutečností a budováním vlastní legendy byla rozmazaná.

Seagal zkrátka jako by celý život směřoval k tomu, aby nebyl jen hercem, ale postavou. Mistrem bojových umění, duchovním mužem, policistou, hudebníkem, ochráncem spravedlnosti, diplomatem. V určité chvíli už ale nebylo jasné, kde končí člověk a kde začíná pečlivě pěstovaný mýtus.

Největší posun ve vnímání Stevena Seagala přišel s jeho vztahem k Rusku. Dlouhodobě dával najevo sympatie k Vladimiru Putinovi a k ruské politice. V roce 2016 získal ruské občanství. V roce 2018 byl jmenován zvláštním představitelem ruského ministerstva zahraničí pro humanitární vztahy se Spojenými státy.

Po ruské anexi Krymu a po plnohodnotné invazi na Ukrajinu v roce 2022 se jeho postoje staly ještě citlivějším tématem. Seagal patřil k západním celebritám, které se s ruským režimem otevřeně spojovaly i ve chvíli, kdy se Rusko dostalo do ostrého konfliktu se Západem. V roce 2023 mu Putin udělil ruský Řád přátelství. Agentura AP připomněla, že Seagal podporoval ruskou anexi Krymu a v roce 2022 navštívil Ruskem kontrolované území na Ukrajině.

Tady už nešlo jen o výstřednost bývalé akční hvězdy. Šlo o politickou volbu. Pro část publika tím Seagal definitivně překročil hranici, za kterou už nebyl jen podivínskou celebritou z levných akčních filmů. Stal se člověkem veřejně spojeným s režimem, který vede válku proti sousední zemi.

Steven Seagal tak zůstává rozporuplnou postavou. Nelze ho jednoduše vymazat z dějin akčního filmu. Přepadení v Pacifiku je pořád jeden z dobrých akčních thrillerů devadesátých let. Jeho rané souboje měly osobitost. Pro mnoho diváků představoval výraznou tvář éry videokazet, kdy se akční hrdinové půjčovali na víkend stejně samozřejmě jako komedie nebo horory.

Zároveň ale nelze jeho příběh uzavřít jen nostalgickým úsměvem. K jeho jménu patří i vážná obvinění, poškozené profesní vztahy, sebestylizace, politické postoje a spojení s Ruskem v době, kdy je takové spojení mimořádně zatížené. Seagal není jen bývalý herec, kterému se přestalo dařit. Je to muž, který se postupně stal kontroverzí sám o sobě.

Zdroje:

https://gymbeam.cz/blog/steven-seagal-hrdina-akcnich-filmu-mistr-bojovych-umeni-i-bluesovy-zpevak/

https://www.biography.com/actors/steven-seagal

https://www.hellomagazine.com/us/894769/80s-action-star-steven-seagal-74-still-looks-incredibly-youthful/

https://weliveentertainment.com/welivefilm/30-years-steven-seagal-change-essence-man/

https://www.nickiswift.com/226552/celebs-who-cant-stand-steven-seagal/

https://www.bbc.com/news/world-us-canada-41936741

https://faroutmagazine.co.uk/crushing-irony-steven-seagals-biggest-on-set-irritation/