Článek
Pryč jsou časy, kdy mobily měly silnou anténu, velká tlačítka, na zapnutí sloužilo červené/zelené sluchátko a člověk byl rád, že může volat a psát zprávy. Postupem času a vyvíjením nových komunikačních technologií se dnes z tlačítkových telefonů staly rarity a kdo nemá bezdotykový telefon, tak je ,,mimoň“. K tomu ideálně spoustu aplikací, ať už na zábavu nebo na potřebné věci (slevové letáky, pomocné aplikace atd.).
Starší telefon
Proti dotykovým telefonům nemám výhrady. Sice starší telefony déle vydržely, ale aplikace z dotykových telefonů přece jen udělaly něco lákavějšího. A právě fakt, že dnešní telefony disponují nejrůznějšími možnostmi a vyžadují více pozornosti, tak poněkud ,,nabourávají“ komunikaci mezi jednotlivci. Už to není o tom, že člověk dopsal zprávu, odeslal a věnoval se dotyčnému, který s ním mluvil. Dnes je to spíš stylem, že jeden mluví a druhý sice vnímá, ale zrakem sklouzává k té malé obrazovce, nabízející tisíc nových možností, jakmile odkliknete jednu předchozí. Je super, když alespoň během pobíhání prstů na obrazovce sdělí, že druhého vnímá, jen přitom musí ještě něco zařídit. Jsou ale tací, kteří sledující obrazovku, jejich ,,hm“ na vaše povídání je jediná reakce a po ukončení mobilní aktivity prohlásí: ,,Promiň, co že to?“
Dotykový telefon
Není žádnou výjimkou, když po ulici uvidím projít spoustu lidí různých věkových kategorií, kteří při chůzi drží telefon v ruce a dívají se do něj. Někdy si říkám, jestli se kvůli telefonu srazí s lampou, nebo včas uhnou (někteří ještě duchaplně zvedají oči od obrazovky, aby věděli, kam jdou). Kromě ulic je to ale i běžný pohled např. při jízdě MHD, kdy spousta lidí kouká do mobilů, i když na ně někdo mluví, o mobilech za volantem ani nemluvím.
Chápu potřebu všech kategorií se do toho telefonu podívat. Něco rychle najít nebo někam napsat, to má občas každý. Myslím ale, že rozhodně není nutné, aby se člověk do telefonu díval celou cestu. Radši ani nechci vědět, jak by to dopadlo, kdyby se polovině majitelů mobilních telefonů ztratil signál, nebo by se jim mobil vůbec nezapnul. Nedej bůh, zapomenout ho doma.
Osobně sice během cesty taky odklikávám příchozí zprávy a snažím se vyřídit si hovory, ale když vím, že je to na dlouho, zastavím, vyřídím a telefon poté dávám do kapsy. A místo do obrazovky koukám do okolí (když jsem v lese, tak hurá pokochat se lesním osazenstvem).
Najde se bohužel i spousta lidí, co se fakt dívají do mobilní obrazovky neustále a nevšimnou si ani, že se blíží k silnici. V lepším případě je od obrazovky odtrhne troubící klakson, v horším případě už se z řidičů stávají géniové v řešení možné silniční nehody, kdy se snaží vyhnout duchem nepřítomným chodcům.
