Článek
Hrad Draculy, na kterém možná byl vězněn, nebo kolem něj jen projel
Není nad to, zjistit na zájezdu, že hrad Bran, opředený legendami o sídle transylvánského upíra vlastně ani nebyl jeho sídlem. Něco, jako když vám při zájezdu do severoitalské Verony sdělí průvodce, že onen legendární balkon, ve kterém měla stát Julie, byl vlastně přistaven až mnohem později. Aneb takhle se boří mýty. Hrabě Dracula tu opravdu možná byl vězněn, nebo okolo hradu projel, nicméně toto nebylo jeho sídlo. Ovšem literární předloze odpovídá daleko víc. Pominu-li fakt, že legenda je opravdu jen legenda, musí se hradu ponechat, že i z dálky opravdu působí tak tajemně, že se člověku i přes znalost nepříjemného faktu chce stále věřit, že onen pověstný Vlad Napichovač zde žil.
Kdo má zkrátka rád tajemno, může si prohlídku hradu užít. Místy jsou tu užší prostory, takže nic pro klaustrofobiky, ale jinak se milovníci záhad a tajemna mohou pokochat pohledem na jednotlivé místnosti, uzpůsobené tak, že vzhledově odpovídají tomu, jak by to asi mělo vypadat, když na hradě někdo žil. Jsou zde vystavěné i různé nástroje a obleky. Pro velký zájem turistů je ale nutné si prohlídku hradu rezervovat. Pokud byste se chtěli pokochat okolní přírodou, můžete na protější straně od hradu využít pohledu na lesnatý kopec, na jehož vrcholku je kříž, odkud jsou k vidění úžasná transylvánská panoramata.
Pokud by tu člověk chtěl nakoupit suvenýry, snad celá Transylvánie nabízí magnetky s motivy hradu, ať už klasické placaté, nebo ty více vyumělkované, které i na tu lednici už jsou těžší. Je ovšem horší najít zde tematický suvenýr, tedy něco s upíry.
Zajímavé je, že skutečným hradem, který byl sídlem Vláda III. Draculy, je hrad Poenari. Ten je od hradu Bran vzdálený 127 kilometrů.
Kříž na kopci nad městem
Když jste v nebeských výšinách
Jak jsem psala již výše, Rumunsko umí nabídnout spoustu úžasných pohledů. Mimo tajemný Bran je tu také město Busteni, kde se můžete nechat vyvézt lanovkou na horu Babele a pokračovat v cestě na Crucea Eroilor de pe Caraiman, což je památník v podobě kříže na poctu padlým vojákům. Trvá asi tak 60 minut, než k němu člověk dojde, ovšem cesta stojí opravdu za to. Kór v červenci. Bez teplé mikiny a větrové bundy se zde víceméně neobejdete a své má také dobrá fyzická kondička. Je to totiž občas z kopce a pak do kopce, sem tam kamení a milovníci paradoxu ocení i to, že v červenci se projdou po zbytcích sněhu.
Sníh na Babele
Na kříž je nádherný výhled, pokud tedy zrovna není všude kolem mlha, aby člověk neviděl ani na krok. Jelikož cesta vede i přes menší sráz, je tu k dispozici řetěz, kterého se radši dobře držte a opatrně na cestách. Když dojdete na konec, výhled stojí za to.
Cesta od kříže zpět je náročná, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout. Možná se trochu více zadýcháte, spustí se vám při tom větru rýma a každou chvilku se budete zastavovat, protože každý sval a každá kost bude protestovat, ale pohled a výhled na mraky vám bude stát za to. Navíc kolem vás zeleň, horský vzduch a trocha sněhu, kdo by tohle nechtěl zažít?
Kříž hrdinů na pohoří Bucegi
A na konci serpentin v Karpatech…ledovcové jezero Bâlea Lac
Nutno podotknout, že už samotný výjezd do Karpat stojí za to. Zejména, když jste účastníkem autobusového zájezdu a jen fascinovaně sledujete, jak řidič míjí všechny serpentiny a říkáte si, jak se tam mohl vejít a dělat jakoby nic? Mimo auta tu najdete i nadšené motorkáře a cyklisty a jako bonus tu můžete zahlédnout medvědy. Většinou jsou na turisty zvyklí, že jim hodí něco k jídlu, (ti bláznivější se pokouší i o foto, patrně poslední).
Na konci klikatých cest na vás čeká pohled na nádherné Karpaty s ledovcovým jezerem. Úžasná momentka je, když je jezero ozářené sluncem zpoza mraků, to je pak každá fotka kouzelná. Mimo medvědy můžete z dálky vidět i ovce, ty jsou tu po desítkách, jen se k nim nedostanete. A samozřejmě spousta stánků se suvenýry a občerstvením. Jezero je taková turistická atrakce, že už i sem dorazili stánkaři se svými drobnostmi na prodej, vědouc, že si turisté jistě něco nakoupí. Ať už se jedná o magnetky, plyšáky nebo klíčenky.
Ledovcové jezero
Historický rumunský skanzen
Kdo má rád historii a užívá si pohled na staré stavby, ve kterých dřív lidé žili, mohl by se krátce podívat do rumunského skanzenu. Ten se nachází na okraji města Sibiu, v zóně Dumbravského lesa. Díky muzeu, které nabízí prohlídku a pohled na stavby, které kdysi sloužily rumunskému lidu, se turisté mohou pokochat návštěvou interiéru starých chalup, mlýnů a stájí. Jako by na vás dýchly dávné historické časy.
Historická budova ve skanzenu
Kromě samotných budov si můžete užít i nákup suvenýrů u jednotlivých stánků, kde prodejci nabízí ručně vytvářené ozdoby a produkty. Mimo to samotné muzeum má obchod, kde je k dispozici škála suvenýrů, ale takových opravdu dobových, tedy spíše historické kroje a keramika. Je dobré mít na paměti, že má (pokud se nic nezmění) otevírací dobu do 18:00 hod. a poslední zákazník může přijít v 17:45 hod.
Kromě historie i trocha zlata
Mimo hrad Bran stojí také za zmínku zámek Peleș . Mimo ozdobené místnosti disponuje také fontánou a malou zahrádkou, ve které se člověk může projít a užít si pohled do okolí. Jsou tu lavičky, které přímo vybízí, aby si návštěvník mohl odpočinout a kousek od zámku několik stánku s občerstvením a restaurace, kde lze posedět a dát si něco dobrého. Nemluvě o suvenýrech, číhajících na každém kroku.
Pohled ze zahrady na zámek
Osobně můžu říct, že Transylvánie má své kouzlo, nádhernou přírodu a též některé stavby. I když jsem byla zaskočena faktem o hradu Bran, nic mu to neubírá na jeho historické a tajemné atmosféře díky literárnímu dílu.
Navštívili jste hrad Bran v Transylvánii? Popř. zámek Peleș , či jiné historické památky? Jak se vám líbily?
Zdroje:
Osobní zkušenost autorky
