Článek
Nechci žádnou popovou muziku na konci filmu
Rozhodnutí nezakončit svůj velkofilm popovou skladbou měl v sobě režisér James Cameron hodně dlouho. Téměř se zdálo, že s ním nic nehne. Všeobecně se vědělo, co od svých filmů očekává. Navíc Titanic byl historickým dramatem a dát tam popovou skladbu bylo něco, co se Jamesi Cameronovi ani v nejmenším nezamlouvalo, to té době přece ani neodpovídalo. Ovšem skladatel hudby k filmu James Horner byl jiného názoru. Ten věděl, že by to mohlo dopadnout úplně jinak. Už jen fakt, jak jsou přitažlivé skladby, puštěné během filmu, ho přesvědčil, že by to chtělo finální velkou píseň v titulcích. A přece nikdo neříkal, že by to muselo být o ledovci a potápějící se lodi, o níž si každý myslel, že je nepotopitelná. A ani to nemusí být úplně o zamilovanosti dvou lidí, byť je to středobod celého filmu. Mělo by to spíše být o tom, že i když smrt lásku na začátku rozdělí, na konci ji stmelí, a bude vidět i to, že jeden z páru jde dál a celý život bude vzpomínat na jednu jedinou opravdovou lásku svého života.
Původně byla píseň sepsána pouze instrumentálně, aby hudba oslovila publikum. Už jen správně složená hudba dokáže oslovit veřejnost. Ovšem James Horner chtěl do filmu zakomponovat i vokální verzi. Takže oslovil textaře Willa Jenningse, kterému se podařilo píseň složit takovým stylem, že lepší už to snad ani nemohlo být. Žádná píseň o tragédii lodi, žádné zápolení s ledovcem. Žádná přírodní katastrofa. Ne, zkrátka vzpomínání staré ženy, která v životě kvůli jedné tragédii ztratila lásku, a v požehnaném vysokém věku na ni vzpomíná. Přes všechno to zlé, co se stalo, její srdce jde dál. De facto se tím vystihuje celá podstata filmu. A je tak strašně trefná. Ovšem, aby z toho vznikl pořádný hit, musí to zazpívat někdo, kdo má fakt vysokou tóninu a dá do toho všechno. Will Jennings už při svých projektech spolupracoval s již tehdy slavnou Céline Dion a nenapadl ho nikdo vhodnější než ona.
Výborně, byla tu další překážka. Céline Dion tuhle (budoucí a nesmrtelnou) píseň zpívat nechtěla. Neoslovila ji a měla za sebou již několik hitů, téhle písni úplně nevěřila. Přesvědčil ji až její manžel René Angélil, kterému se zdálo, že by píseň mohla být hodně dobrá a že by to Céline měla aspoň zkusit. Ta tedy nejspíš s pořádnou dávkou sebezapření šla a nazpívala demo verzi, aby už „to měla za sebou“. Že nazpívala nesmrtelný hit, který bude dlouhá desetiletí úspěch, to ještě nevěděla. Hned napoprvé „vyšvihla“ ty největší tóniny, že demo verze byla ta nejlepší verze písně, která se jí podařila.
Ilustrační obrázek
A po puštění demo verze a umístění do filmu… máme hit
Fajn, nahrávka hotová, jak získat svolení dostat ji do filmu, když měla už předtím červenou? Nejlepší způsob? Počkejte si, až bude dotyčný v klidu a v dobré náladě, a pak to jen tak pro poslech pusťte. A Jamesi Hornerovi se tenhle risk vyplatil. James Cameron byl nahrávkou tak uchvácen, že nakonec z červené místo na oranžovou přeskočil rovnou na zelenou. Píseň byla umístěna k titulkům na konci filmu. A pak už jen zbývalo počkat si na reakci diváků.
Tak jako ne, že by se o úspěch diváků nepostaral už samotný Leonardo DiCaprio a Kate Winslet. Ale ani hudba nezůstala upozaděna a samotná píseň se vryla divákům natolik, že i po letech je okamžitě všem jasné, o jakou píseň jde, s jakým filmem je spjatá, a jak nádherně vystihuje celou podstatu filmu, do kterého původně neměla být ani zařazena.
Je až humorné, když si člověk uvědomí, kolik práce stálo za tím, aby se jedna píseň dostala do filmu a stal se z ní hit. To máme režiséra, který píseň nechtěl, dále skladatele, který přišel s podmanivou hudbou a chtěl i vokální verzi, pak textaře, který dal dohromady to, co si lidé později zpívají po celém světě, zpěvačku, která se písni brání, aby nakonec prohlásila, že je šťastná, že tomu dala šanci a zpěvaččina manžela, který ji přesvědčil, aby do toho šla. Vlastně je to minimálně 5 lidí, kteří nakonec „rozhodli“ o osudu fenomenální hudby a textu, které dnes zná celá planeta, byť to byla demo verze. A nakonec také vyhrála Oscara.
V následujícím videu je krátký sestřih toho, jak vlastně píseň vznikla, názor producentů, kteří se nebyli jistí výsledkem a samotná Céline Dion, která zhruba v čase 05:50 pronese ,,I was wrong. I didnť want to do it. I am glad they didn´t listen to me." V překladu - ,,Mýlila jsem se. Nechtěla jsem to udělat. Jsem ráda, že mě neposlechli."
Zkuste si představit, že byste na konci Titanicu neslyšeli My heart will go on. Dokážete to? Pro mě je to něco nepředstavitelného. Tady se prostě tvořily dějiny.
Zdroje:
Film Titanic 1997
https://www.csfd.cz/film/363348-celine-dion-my-heart-will-go-on/zajimavosti/
