Článek
Blížící se referentské zkoušky
A je to tady. Za týden máme všichni z týmu absolvovat referentské zkoušky, abychom prokázali, že můžeme řídit osobní automobily (a nikdo nás nebude stíhat za porušení předpisů). Řidičský průkaz tu má každý, takže se předpokládá, že ty znalosti máme a umíme vše aplikovat do praxe. Obvykle dostaneme papír s otázkami, u kterých mám občas pocit, že to snad čtu poprvé v životě. To jsou dojmy ze začátku, ke konci začínám pochybovat o tom, že bych měla být držitelkou toho vzácného oprávnění.
Ale no tak, řidičský průkaz mám a není na škodu si před testem něco zopakovat, aby si to člověk připomněl. Navíc se otázky velmi často aktualizují a přichází se s novinkami, takže musím zůstat v obraze. Moje následující plány na každý večer v týdnu vystihují tři slova – autoškolské online testy. Ne, že by se tím dalo něco zachránit, ale třeba se poštěstí.
Kolegyně jsou v klidu, na rozdíl ode mě dojíždějí, takže za volantem jsou téměř denně, pokud nemají od někoho odvoz. No dobrá, při nejhorším se jich poptám, když mi něco nebude jasné. S hlavou, která působí dojmem pátracího balonu, beru do ruky knížku autoškoly a projíždím všechny otázky, které by v testu mohly být, abych si načetla odpovědi a pochopila, proč je správná zrovna ta určitá odpověď. Jak ráda bych teď aplikovala svoje ověřené ,,nejvíce si zapamatuješ praxí a činnostmi ostatních kolem tebe“. No, vzhledem k tomu, že ne každý řidič jezdí dle předpisů a občas i jít po normálním chodníku je téměř rizikové, tuto zkušenost raději vynechám. Podle praxe řidičů by totiž nejspíš polovina lidí přišla o řidičský průkaz.
Přečti, odklikni a uvidíš
Sedám si k počítači, najedu na webové stránky online testů autoškoly a spouštím si první test. Ztroskotám už na první otázce – ,,Za jízdy řidič nesmí…“. Z vybraných odpovědí jsem mimo, osobně bych nejradši zaškrtla všechny a napsala doplňující odpověď, že řidič by při jízdě neměl ani volat, ani kouřit, ani držet jakékoliv zařízení. Otázky ohledně rychlosti mi už skóre trochu vylepší, značky ovládám, takže se trochu zklidním. Vyobrazené dopravní situace jsou horší, pletou se mi tramvaje, takže si píšu, na co je třeba se zaměřit. Do oblastí s tramvajemi nejezdím, takže se vloudila nevědomostní chybička.
Tak, co tu máme dál? Obytná a pěší zóna? Tak to je dobré, ovšem po otázkách, kde jsem dotázána na to, o kolik centimetrů má překrývat náklad reflexní vlaječka, to jsem zase mimo. Čísla mi nejdou, takže se přiznám, místy tipuju. U otázek první pomoci jsem konečně zase trochu ve svém živlu a končím test. Dle výsledků bych prošla, ale jen tak tak. No, to není dobré, takže se bude do referentských zkoušek cvičit, cvičit a cvičit.
Celý týden si projíždím testy, nechávám i manžela, aby mě prozkoušel a pokládal doplňující otázky, případně mi sám vysvětloval, co jak je. Mám takový pocit, že místo klasických autoškolských testů bych po týdnu přípravy měla spíš podstoupit psychologické testy, jelikož jsem naprosto ,,vyschízovaná“.
A jde se na to
V Den D si sedneme s kolegyněmi do místnosti, kde jsou rozdané papíry a na tabuli pokyny k vyplňování. Připadám si jako u maturity. Přisunu si k sobě papíry, ovšem nervy pracují. Proto si při otázkách, která značka značí danou věc, připomínám, jak tvar má trojúhelník, čtverec a kruh, protože v tu chvíli jsem schopná plést i tvary.
Soustředění na jízdu
Nervy pracují na plné obrátky, některé otázky si musím číst několikrát, abych je správně pochopila. Nakonec dojdu ke konci, s úlevou zaškrtnu poslední odpověď, o které doufám, že je ta správná a odkládám tužku. Lektor testy vybere, opraví a ohodnotí. No, co si budu nalhávat, nejlepší to nebylo. Řidičský průkaz by mi odebrán nebyl, ale mám co napravovat. Když si to vezmu zpětně, u některých otázek jsem chybovala úplně zbytečně. Spíše to byla taková ta tendence opravit správnou odpověď na špatnou, protože začnete přemýšlet nad tím, jestli náhodou není správnou odpovědí něco úplně jiného. Takže pro příště zopakovat si některé věci ohledně pravidel silničního provozu.
Anketa
Zdroje:
