Článek
Držme se stranou od problémů
Známá, říkejme jí Iva, nastoupila do malé firmy, kde měla v kolektivu 5 kolegyň a nad sebou ředitele firmy. Ředitel nastoupil do své funkce nedávno, seznamoval se s firemní kulturou, prostředím, kolektivem, chtěl o každém něco vědět. Zkrátka oťukával si svůj pracovní tým.
Porady s ním probíhaly minimálně jednou za týden, když bylo třeba, tak i více. Záleželo na okolnostech a akcích, které firma pořádala pro veřejnost a smluvní partnery. Na poradách působil, že nevidí ještě úplně do všeho, takže každá z kolegyní mu část úseku firmy vždy přiblížila tak, aby věděl, co může očekávat. Občas sdělil, co se mu líbí nebo nelíbí a chtěl, aby se daná oblast na určitém úseku zdokonalila. Ovšem, jakým způsobem, to už nebylo specifikováno. No, se zlepšováním nikdo neměl problém, jen bylo potřeba vědět jak. Ovšem to už řečeno nebylo a když se někdo pokusil vylepšit to podle svého uvážení, dopadlo to špatně. Ne vždy se s ním Iva shodla, takže navrhovala na poradách, jak by danou oblast vylepšila a následně vyslechla, že to nejde z toho a jiného důvodu a ať najde jiný způsob.
S jiným způsobem ovšem přišly výtky, že nepřišla s ničím inovativním. Zkrátka se nezavděčila. Byla z toho nešťastná, až začala dělat chyby. Sice jen drobné, ale stačilo to k tomu, aby jí šéf naznačil, že je s její prací nespokojen. I když se snažila vysvětlit, jak na daný způsob přišla a proč si myslí, že by to firmě mohlo pomoct, její nápady přišly nazmar. Rozhodla se proto, že vylepšovat nic nebude, její úsek firmy, který měla na starost, bude bez vylepšování a bude zkrátka kárána za to, že nepřináší do firmy žádné prvky vylepšení. Lepší než něco zkazit, říkala si.
Nápad
Přečtěte si dokument a sepište poznámky
Blížila se velká firemní akce, na které chtěl šéf Ivy prezentovat nový produkt. Iva dostala za úkol zpracovat obsáhlou prezentaci, kterou by mohl její nadřízený na akci přednést. Dala si záležet a s vypětím všech sil si s prezentací „ajťácky pohrála“, takže s výsledkem byla maximálně spokojená. Ukázka kolegyním a jejich nadšený potlesk ji ujistil, že u ředitele bude mít vyhráno. I když by si leckdo mohl pomyslet, že byly kolegyně nadšené a tleskaly jen proto, aby si Iva myslela, že bude mít úspěch.
Iva prezentaci ukázala řediteli, který ji po projetí shodil ze stolu, že je to něco strašného, a prohlásil, že si prezentaci udělá sám. Trvalo mu to asi den, vytiskl si k tomu jednotlivé snímky, které měly být akci prezentovány. Celý tým dostal za úkol projet si snímky a říct k tomu své. Iva si prohlédla prezentaci. Nebyly v ní použity žádné speciální efekty, ale to podstatné se v ní našlo. Co ji ale zaskočilo, byl fakt, že celá prezentace byla postavena asi na šestnácti snímcích, z nichž na každém druhém byla minimálně jedna pravopisná chyba. Tak samozřejmě, že každý chybujeme a kvůli tomu se svět nezboří, ale tohle ukázat veřejnosti? Iva si chyby poznamenala s tím, že na ně upozorní, protože chyby byly do očí bijící.
Na poradě se ředitel kolegyní zeptal, zda si prohlédly jeho prezentaci a chtěly k ní něco dodat. Kolegyně odsouhlasily, že prezentaci viděly, ale nemají po obsahové stránce nic, co by jí vytkly. Iva nevěděla, zda ví o chybách nebo ne. Ředitel se Ivy neptal, zda viděla prezentaci i ona. Vysvětlil, o čem chce mluvit a jak si akci představuje.
Ke konci po taktním upozornění jedné z kolegyní, že Iva se k prezentaci nevyjádřila, ředitel se neochotně otočil k ní a zeptal se, zda by chtěla něco dodal. Iva byla na rozpacích. Má upozornit ředitele na chyby a tím ho tak „znemožnit“ před týmem, nebo ho nechat odprezentovat něco s chybami, o kterých ví a riskovat, že pak bude mít problém kvůli tomu, že si ředitel řekne, že jeho prezentaci nejspíš ani neviděla, když ho na chyby neupozorní, ačkoliv očividně neměl rád, když někdo na jeho chyby poukáže?
Iva se rozhodla, že ho „znemožní“. Přece jen lepší upozornit na chyby před týmem ve firmě, než aby na to byl upozorněn na veřejnosti. Zhluboka se nadechla a sdělila, že prezentace jako taková je srozumitelná a vyjadřuje vše potřebné. Na druhou stranu však také obsahuje několik pravopisných, do očí bijících chyb. Všichni v tu chvíli ztuhli a sledovali, co se bude dít dál. Iva vzala jednotlivé snímky a ukázala podtržené chyby v textu. Ředitel si je prohlédl a všechny kolegyně vykázal ven, nechal si tam jen Ivu. Té rozčileně sdělil, že kdyby dělala pořádně svou práci a nemuselo se vše dělat za ni, žádné chyby by neudělal, protože by se mohl maximálně soustředit na svou vlastní práci. Poté ji vykázal ze své kanceláře.
Iva, celá nešťastná, dorazila do kanceláře a přemýšlela, co bude dál. Tohle už zažít nechtěla. Uhodila ale pro zajímavost na své kolegyně, zda o chybách v textu věděly. Dostalo se jí odpovědi, že některých chyb si všimly, ale nechtěly upozorňovat, aby nebyly sekýrovány. Iva se rozhodla, že počká, dokud se nebude konat chystaná akce, po ní se pak rozhodne. S blížícím se datem byla víc a víc nervóznější. V den D ředitel celou akci s prezentací zvládl, domlouval se na další spolupráci a příležitostných mítincích.
Po akci svolal celý tým a sdělil, na čem následně budou pracovat. Na Ivu se ani nepodíval. Ta se rozhodla, že ve firmě skončí a najde si jinou práci. Paradoxně si našla práci v jiné společnosti, která na akce pro veřejnost, pořádané jejím bývalým šéfem, byla často zvána. Na několik z nich se šla podívat a sledovala, jak ředitel prezentuje dílo, které obsahovalo chyby. Nebyly už tak velké, ale byly tam. Několik účastníků akce se tím poněkud bavilo. Pokrčila rameny, neřešila a spokojeně z akce odešla. Později se dozvěděla, že k řediteli se dostalo, že měl v prezentaci chyby a nebyl zrovna nadšený. Jeho hněv se snesl na podřízené kolegyně, které ho podle něj měly na chyby upozornit a kvůli kterým je některým lidem pro smích.
Anketa
Zdroj:
Příběh známé, zveřejněn s jejím souhlasem
