Článek
Na začátku všechno zalité sluncem
Dcera mé známé, říkejme jí Jana, měla celkem pohodový život. Studovala mimo svoje město, ve kterém bydlela, vyšší odbornou ekonomickou školu, takže přespávala na internátu. Škola jí šla, alespoň ve většině předmětech. S některými měla problém, ale snažila se do sebe veškeré podstatné informace dostat tak, aby zvládla veškeré zkoušky a zápočty. Dle rodičů nic nezanedbávala, přistupovala ke všemu zodpovědně.
První dva ročníky pro ni byly pro ni sice složitější, ale zvládla je oba absolvovat. Nyní ve třetím a závěrečném ročníku už vše bylo náročnější a vyžadovalo to větší úsilí. U některých předmětů, jako např. právo, už měla Jana větší problémy, cítila, že to není ono, ale bojovala, jak to šlo. Kromě školy chodila na příležitostné nárazové brigády a působila jako dobrovolník v jednom útulku pro psy, aby přišla na jiné myšlenky. Pobyt mezi čtyřnohými chlupatými mazlíčky ji vždycky povzbudil. Měla ráda, když se na ni ta stvoření vděčně dívala, jakmile je přišla vyvenčit, nebo jim koupila nějaký mls. Bylo to pro ně příjemné zpestření a Jana byla ráda, že mohla být užitečná.
Pes v útulku
Začínají se stahovat mračna
Vypadalo to, že Jana bude mít bezproblémové studium, ovšem zdání klame. Rodiče se začali mezi sebou hádat, odcizili se, nakonec vše skončilo rozvodem. Janin tatínek to naštěstí bral stylem ,,takový je život“ a neprožíval to. Maminka se snažila nedávat to najevo, ale trápilo ji to. Jana se snažila mamince věnovat, brala ji s sebou do útulku, aby taky přišla na jiné myšlenky, snažila se ji rozptýlit. Ovšem pro maminku byl rozvod něco jako konec světa. Někdo si řekne, že je dospělá, tak se tomu musí nějak postavit, ale úplně to nešlo, každý je nastavený jinak.
Jana se tedy ocitla v roli jakési terapeutky, maminka za ní chodila, když byla doma a vyžadovala její společnost. Snažila se ji tedy zabavit, hrála s ní různé hry, ale nikdy nic netrvalo dlouho. Jedna hra nebyla zábavná, druhá byla složitá a třetí její mamince nic neříkala, nechtěla se jí účastnit. Zkoušela tedy dobrodružné filmy, ovšem to zase nebyl oblíbený žánr, takže s tím taky nepochodila. Na romantické komedie vzhledem k situaci nebyla přirozeně chuť. Janu daná situace vyčerpávala a byla ráda, když se po víkendu vždy mohla vrátit na internát a věnovat se škole. Začala se hrozit víkendů, co ji doma bude čekat. Tatínek trávil čas se svými přáteli a bydlel už jinde, takže Janina maminka zůstala v prázdném bytě. Měla sice kamarádky, ale styk s nimi omezila a když už došlo na setkání, většinou se řešilo to, jak je na tom špatně a že ji už nic nečeká. A ruku na srdce, komu by se tohle chtělo poslouchat?
Problémy přicházejí
Jana už se domů vůbec netěšila. Radovala se, když mohla jet do školy a věnovat se studiu, začala nesnášet příjezdy domů a pobyt doma zužovala na minimum. Bylo jí to vůči mamince líto, věděla, že ji potřebuje, ale bylo jasné, že takhle to dlouho nevydrží. Navrhla mamince zábavní aktivity, kroužky pro dospělé, cvičení, cokoliv. Ani útulek nepřesvědčil. Nepochodila s tím. Její maminka začala mít problém se spaním, chodila o víkendu po nocích po bytě a Janu budila s tím, že jí není dobře a žádala, aby byla Jana u ní.
Problém se spánkem
Jana předpokládala, že několik takových nocí a situace se zlepší, ovšem opak byl pravdou. Její maminka nespala, byla nervózní, úzkostná, bylo jí na zvracení. Takhle to dál nejde. Jana objednala maminku k psychiatrovi, aby jí něco předepsal a alespoň dočasně tak vyřešil situaci. Léky navodí spánek, ale nevyřeší celou situaci. Tak k tomu Jana přistupovala. Ovšem její maminka si to přebrala po svém, že na lécích bude doživotně, protože z takové situace se ,,přece nemůže nikdy dostat“.
S psychiatrem, na kterého si musela počkat delší dobu a problémy se spánkem mezitím pokračovaly, zkonzultovala situaci a lékař předepsal antidepresiva. Vysvětlil, jak fungují, co může očekávat a co by jí dál doporučoval. Jana si pamatovala ze školy, že kamarádce ze třídy svého času byly předepsány také antidepresiva kvůli rodinným problémům, tehdy měla užívat na krátkou dobu Lexaurin, na který pěla samou ódu. Doufala tedy, že maminka dostane něco podobného a konečně se uklidní a prospí. Ovšem lékař předepsal Trittico, takže byla zvědavá, jak na její maminku tohle zabere. Moc o něm neslyšela, bylo to pro ni nové. Tak třeba to zabere.
Počkej, než antidepresiva zaberou
Každý, kdo někdy bral antidepresiva, vám potvrdí, že účinky nenastoupí do týdne. Většinou zaberou po čtrnácti dnech užívání, musíte tu dobu zkrátka vydržet. Maminka tedy Trittico užívala občas si postěžovala, že je jí stále zle. S napětím očekávala uplynutí čtrnáctého dne, aby se konečně zklidnila a prospala. Její stavy už Jana nevydržela a též si nechala předepsat lék na spaní. Ovšem k psychiatrovi nešla, postačilo napsat lékaři, který jí vystavil recept. Světe, div se, také dostala předepsané Trittico. Naštěstí byla trpělivější, takže jej začala užívat a čekala, jak to bude působit.
No, zjednodušeně řečeno, ani na jednu Trittico nezabíralo. Zatímco Jana čekala na uplynutí dvou týdnů, její maminka stále trpěla problémy se spaním a chvílemi naříkala, že určitě bude mít infarkt, protože jí srdce hrozně bušilo. Jana si pročetla příbalový leták, kde tohle patřilo mezi nežádoucí vedlejší účinky. Snažila se maminku povzbudit, že později už lék jistě zabere, ale přesvědčená o tom byla čím dál méně. Sama nespala, ale říkala si, že tělo bez spánku dlouho nevydrží a zákonitě jedné noci prostě usnout musí. Nakonec se jí to i povedlo, ale jen na chvíli, probudila ji totiž potřeba si odběhnout na toaletu. To ale nevěděla, že na toaletu nedoběhne, ani nedojde, nýbrž se na ni doplazí po čtyřech. Hlava se jí motala, měla pocit, že vzduch z pokoje zmizel a že se propadá prostorem. Nohy ji nemohly nést, lezla po čtyřech. Bylo jí jasné, že nejspíš u ní úřaduje nízký tlak. Ten pocit znala z dětství. No, toaletu nakonec zvládla, i když se tam i zpět musela pohybovat jako pes. Takhle si užívání antidepresiv opravdu nepředstavovala. Pochopila ale, že není zbytí a musí zažádat o změnu léků, Trittico jí nesedne. A nejspíš nepomůže ani mamince.
Volej rychlou, já umřu
Po uplynutí asi tří a půl týdne, kdy mělo Trittico zabrat tak, jak se u antidepresiva očekává a nic, už byla Janina maminka v dost bídném stavu. Sotva se najedla, spánek neznala a byla hrozně úzkostná. Jana se na týden rozhodla nejet na internát, ze školy se omluvila a zůstala s ní, kdyby se něco dělo. Vůbec se jí nelíbila. V úterní ráno si maminka stěžovala na bolest v rameni, bušení srdce a malátnost. Měla pocit, že je to její poslední chvilka. To už Jana na nic nečekala a volala záchrannou službu. Posádka byla na místě asi za 5 minut a maminku vyšetřili. Naštěstí žádný infarkt na scéně nebyl.
Po vysvětlení, co užívá maminka za léky, záchranáři sdělili oběma, že u Trittica jsou popsané projevy naprosto běžné, s tímto mají zkušenost u více lidí a doporučili zkontaktovat lékaře se žádostí o změnu léků. Jana tedy mamince pomohla zkontaktovat psychiatra s tím, že Trittico absolutně nevyhovuje a žádá změnu. Nakonec byl předepsán jiný lék, který mamince ulevil. Psychiatr ale zároveň naznačil, že se maminka nesmí spoléhat na medikaci, musí taky sama pro situaci něco udělat. Ačkoliv se ze začátku ošívala, nakonec Janina maminka souhlasila a přihlásila se do kurzu vyšívání, kde se seznámila s novými lidmi.
A už je klid
Než léky zabraly, trvalo to, ale Jana s radostí zaznamenala, že mamince se vrací chuť k aktivitám, na které dřív zanevřela a opět se začala scházet s kamarádkami. Nechala se přemluvit i k příležitostným rekreačním hrám badmintonu, díky čemuž se seznámila s Adamem, který je nyní jejím novým přítelem.
Jana se vrátila do školy, dohnala studium díky svým kamarádkám a mohla se dál věnovat svým zálibám. Opět chodila ke ,,svým“ čtyřnohým kamarádům a těšila se z jejich společnosti. A samozřejmě chlupáčci jí to nezapomněli vracet a toužebně vrtěli svými ocásky, jakmile ji viděli přicházet. Nejvíce je Jana natěšená na to, že po ukončení školy si najde práci a vezme si z útulku zlatého retrívra Bonnyho, kterého si zamilovala.
Anketa
Zdroj:
Příběh dcery známé zveřejněný s jejím souhlasem
