Článek
Prosím pomozte mi najít práci, potřebuji peníze
V dnešní době najít zaměstnání je… Snadné? Těžké? Ono je to vážně těžší na posouzení – je spousta pracovních nabídek, ať už online nebo v jednotlivých obchodech, kde na vchodových dveřích vidíte ceduli, že nabírají nové zaměstnance. Ovšem to, že nabírají zaměstnance, neznamená, že vezmou kdekoho. A samozřejmě ne každý se hned hrne, aby to pracovní místo získal. Ptáte se, proč? Většina pracovních nabídek je zveřejněna také online, ovšem tam už narazíte na kámen úrazu – např. platové ohodnocení. Ne každý je ochoten vstát z postele a jít do zaměstnání, když vidí, co by za tu dřinu v obchodě měl dostat. A to nechci kritizovat, ale myslím, že ne ve všech obchodech jsou pokladní a další zaměstnanci náležitě oceněni.
Odpovědnost za finance v pokladně, psychická odolnost vůči rozzuřeným zákazníkům a tak dále. Někteří lidé vyžadují za své pracovní nasazení určitou finanční odměnu, která se ale s tou odměnou, která je uveřejněna na internetu, nijak neztotožňuje. A tak jdou o obchod dál. A že nutně hledají práci? Asi zase tak moc, říkáte si, když vidíte, že nabídku odmítnou. Jiní by ale mohli dodat, že jsou to lidi, co chtějí, aby jejich pracovní výkon byl náležitě oceněn.
Ovšem není to jen o tom, že lidé nenastoupí do nabízeného zaměstnání kvůli penězům, které jsou nízké. Hodně se tu vyskytuje překážka v podobě dosaženého vzdělání uchazeče. A leckdy také, překvapivě, absence životopisu. Když se na mě obrací klienti s prosbou o pomoc v nalezení zaměstnání, krátce se jich poptám, s čím mají zkušenosti a podle toho hledám v nabídkách, myslíc si, že to nebude trvat dlouho a něco vhodného jim najdu. Spousta pracovních nabídek je dnes ale zveřejněna tak, že není uvedeno telefonní číslo nebo adresa pracoviště, ale požaduje se od vás jméno a příjmení, kam chcete nastoupit a přiložit životopis. A většina klientů pohoří právě na této položce. I když jim řeknete, jak zhruba má životopis vypadat, navíc dnes jsou i šablony, do kterých se jen dopíše potřebné, mají s tím problém. Buď nevědí vůbec jak, nebo se bojí, že jejich životopis nikoho neosloví. A vy se ocitáte rázem v roli člověka, co s nimi vede motivační pohovor, ačkoliv vůbec nevíte, jak je povzbudit.
A když už životopis dají dohromady, zjistíte, že se nemůžou nikam moc hlásit, protože mají dokončené základní vzdělání. A většina pracovišť požaduje alespoň výuční list. Co teď? Snažíte se namotivovat k rekvalifikačnímu kurzu na Úřadu práce, ale dejte jim záruku, že po absolvování kurzu tu práci opravdu dostanou. To nezaručí ani samotní zaměstnanci Úřadu práce. A máte před sebou člověka, který chce pracovat, ale má kvůli vzdělání omezené možnosti.
Ilustrační obrázek
Mám spoustu zkušeností, ale tohle dělat už nebudu, už jsem starý
Ačkoliv každá pobočka Úřadu práce nabízí na vývěsní desce před svých vchodem přehled pracovních pozic, srovnaných podle požadovaného vzdělání, kde jsou pozice i na základní vzdělání, občas mi přijde, že je některé lidi je snad nereálné zaměstnat. Mají spoustu pracovních zkušeností, ovšem některé pozice vyžadují úplně nové dovednosti, takže to je z jejich strany vnímáno jako překážka. Byť se v inzerátu jasně píše, že není problém je zaučit, vyškolit v novém oboru, především starší uchazeči se tomu brání.
Nejsou třeba příliš přátelští s technikou, počítači a na nové pozici se vyžaduje základní počítačové dovednosti, protože ,,to snad umí každý“. Ano, doba pokročila, všude je technika a je potřeba být digitálně zdatný, ale neměla by to být překážka pro to, aby člověk tu práci odmítl. Zkusí, zjistí, zda by mu to šlo, a poté se rozhodne. Navíc, součástí požadavků na novou pracovní pozici bývá snad v každém inzerátu ona kouzelná věta ,,ochota učit se novým věcem“. Osobně se přiznám, že jsem myslela, že tu ochotu učit se novým věcem má snad každý, kdo hledá nové zaměstnání. No, není tomu tak vždy.
Sociální pracovnice Iva hledala pro klientku azylového domu zaměstnání. Klientce bylo 48 let, měla dokončené základní vzdělání. Za sebou měla zkušenosti z obchodu, úklidu, výpomoci v kuchyni. Naposledy pracovala v nemocnici jako uklízečka, ale kvůli osobním problémům musela odejít. Nyní hledala nové místo. Iva se zaměřila na oblast prodeje, úklidu a gastronomie, ovšem všude požadavek alespoň výuční list. To dost komplikovalo situaci. Napadla ji i možnost zkusit práci v sociální sféře, pečovat o staré a nemohoucí, kurz by si klientka mohla dodělat při práci a při troše štěstí by si mohla při zaměstnání dodělat potřebné vzdělání. Když ovšem toto před klientkou navrhla, nesetkala se s pochopením. Klientka sdělila, že další vzdělání si doplňovat nebude, byť si uvědomuje, že by jí to pomohlo. Odmítla se ve svém věku učit něco nového. Když Iva namítla, že v každé práci by se učila novým věcem a vzdělání je potřeba, klientka se na ni podívala a řekla, že to nemá ve 48 letech zapotřebí.
Svým způsobem to člověka donutí se zamyslet, co jsou lidé, hledající nové zaměstnání, ochotni podstoupit, aby danou pozici získali. Požadavek na ochotu učit se novým věcem je zásadní, pokud už nejdete vyloženě se zkušenostmi z minulosti. Je ale pravda, že hodně lidí již upouští od ochoty se naučit něco nového, protože i tak by nebyli pro firmu perspektivní.
Co byste poradili lidem, když hledají novou práci, jsou již staršího věku a mají základní vzdělání? Jak byste je motivovali?
Zdroje:
Osobní názor autorky
