Článek
Vystuduj, ať máš dobrý plat
A nejspíš i jednodušší práci, mohli by někteří říct. Alespoň co se týče některých oblastí. Osobně si nemyslím, že vysokoškolský titul je zárukou většího množství peněz, kor když ani s titulem neobsadíte vámi vysněnou pozici. Dnes je spoustu lidí, co končí s magisterským titulem u humanitních oborů, ale práci nenajdou a pokud, tak ne v oboru, který studovali. Na rovinu smekám přede všemi, co studují lékařství a právničinu, příp. ekonomický obor, protože je to podle mě nejvíc náročné. A také hodně o zodpovědnosti – jsou zde kladené vysoké nároky a když selžete, vaše rozhodnutí může mít hluboké následky. Špatně rozhodnete při vyšetření/operaci – zdravotní stav se může vážně zkomplikovat, příp. může jít rovnou o život. Špatně obhájíte klienta u soudu – může následující roky strávit ve vězení.
Při studiu střední školy jsem si říkala, že budu ráda, když budu mít maturitu a dál jsem se hnát nechtěla, ani jsem nevěděla kam. Životní okolnosti mě zavály na vyšší odbornou školu, takže jsem si po třech letech studia sociální oblasti užívala titulu, obsahujícího tři písmenka, uváděná za svým jménem. Nakonec po větší diskusi s kolegy a rodinou jsem si dodělala Bc. a vzhůru do práce. Bylo vtipné vidět udivené tváře budoucích spolupracovníků, když jsem s vysokoškolským titulem šla dělat řadového pracovníka. Vědomosti tady člověk využil jen příležitostně, zato viděl na místě odvedenou práci.. Jo, tak tenhle pocit byl naprosto úžasný.
Na otázky ,,kdy už povýšíš?“, ,,kdy půjdeš na vedoucí?“, které se časem vyskytly, jsem odpovídala neutrálně s tím, že ,,až to nastane, tak to nastane“. Upřímně jsem si nedokázala představit vedoucí pozici, byla jsem ráda, že dělám sama za sebe a za nikoho nerozhoduju, nedávám příkazy a nemusím řešit spory mezi podřízenými. Ovšem časem se ta příležitost naskytla a kvůli potřebě vyššího platového ohodnocení jsem tedy řekla, že to zkusím. Nastala škola života, zjistila jsem, co vedoucí pozice obnáší a na místě vysekávám poklonu všem, co jsou vedoucími pracovníky. To, co mají všechno na starosti, co si musí hlídat, co musí udělat, jak rozhodovat, aby svou práci odváděli dobře.. Je to dle toho oceněné, ale – děkuji, nechci. Stačí, abyste šli z řadového pracovníka, kde máte své kolegy, na vyšší pozici, abyste pak zjistili, že rázem se z některých kolegů, nyní vašich podřízených stali nepřátelé. Taková ta druhá strana. Ale díky za tu zkušenost. Je vidět, jak málo stačí k tomu, aby se z přátel stali cizí lidé.
Nějakou dobu jsem tuto pozici vykonávala, ale papírování a rozhodování tedy opravdu nebyl můj šálek čaje. Je sice skvělé vidět v počítačových programech počet lidí, kteří využívají to, co nabízíte, ale ta přímá práce je něco jiného. Proto jsem se rozhodla, že skončím a půjdu dělat zpět přímou práci s klienty.
Vysokoškolský titul
Ty jdeš z kancelářské práce na přímou práci? Na to jsi snad nemusela studovat!
Ano, máte pravdu, nemusela. Mohla jsem se na to dát už po maturitě, nedělat si hlavu se zkouškami a nutit se ke studiu něčeho, co asi nikdy nevyužiju, protože to po mně nikdo nebude chtít. Mohla jsem už dávno začít vydělávat a neztrácet čas na vysoké? Tohle jste chtěli slyšet?
Výše uvedené by asi bylo obsahem mojí rozprávky s lidmi, kterým bych vysvětlovala, proč jsem se dala touto cestou. Na jednu stranu – ano, pro přímou práci by postačil kurz, člověk by se nemusel biflovat a chápat spoustu souvislostí v dané oblasti. Na druhou stranu – nevystudovat a nemít titul by znamenalo nikdy si nezkusit profesi, ke které je potřeba vysokoškolský titul a zjistit, zda se ta práce pro vás hodí nebo ne. A co si budeme povídat, spoustu lidí vystudovala obor, ve kterém nepracuje a dodělávala si vzdělávání v úplně jiném směru. Rozhodně nelituji toho, že jsem strávila nějaký ten čas studiem a dodělala si školu. Díky tomu jsem zkusila pozici, o které vím, že UŽ NIKDY v životě bych na ni nešla.
Titul, netitul, vím, že jsem spokojenější v přímé práci, kde jsou vidět výsledky po odvedení práce. Žádné čekání, jak dopadne žádost o požadované prostředky, žádné dohadování se s klienty o tom, že je třeba na některých věcech postupovat dle platné legislativy, byť to trvá a nejde to dle představ. Člověk je sice fyzicky vyčerpán, pokud jde o namáhavou práci, ale hlavu má čistou, žádné hádky, výčitky svědomí, přemýšlení, co se kde dá ještě udělat.
Pokud jste zažili obojí (podřízená i nadřízená pozice), mohli byste říct, co vám více vyhovovalo? Je pro vás lepší nadřízená pozice, spojená s častějším rozhodováním, vedením týmu, motivováním podřízených, zodpovědnost za dané úkoly, zajišťování aktivit, popř. organizace práce, nebo podřízená pozice, kdy si tzv. odvedete to své a nemusíte přemýšlet nad ničím dalším?
Zdroje:
Autorský text
