Článek
Rudolf Hrušínský starší
Rudolf Hrušínský starší se narodil už roku 1920 v jihočeském Novém Etynku (dnes Nová Včelnice). I když je mezi lidmi považován za zakladatele hereckého rodu Hrušínských, on sám již pocházel z významného hereckého rodu Červíčků a Budínských. Jeho otec, také herec, se jmenoval též Rudolf Hrušínský (nejstarší), ale jeho původní jméno bylo Rudolf Böhm. Když pracoval u divadla, přemýšlel nad uměleckým jménem. Nejdříve zvažoval Otomara Otovalského, ale osud tomu chtěl jinak. Po odhalené krádeži hrušek mu začali blízcí přezdívat Hrušovský a z toho byl už jen kousek ke jménu Hrušínský, které začal používat od roku 1935.
Hrušínský starší se narodil téměř doslova v divadle. Maminka ho porodila za jevištěm po představení Taneček panny Márinky, kde sama hrála pannu, i když už měla kontrakce. Už jako dítě se účastnil divadelních představení a cestoval se svojí babičkou a kočovnou společností, než se rodina usadila v Praze Nad Nuslemi.
Začal studovat na místním gymnáziu, ale protože se intenzivně věnoval divadelní činnosti, byl kvůli časté absenci ze školy vyloučen.
Kdo by si myslel, že od počátku věděl, že chce být hercem, ten by byl překvapen. Rudolf přemýšlel nad řadou různých povolání, dokonce zvažoval i právníka. Ale svět herectví ho nakonec přeci jen zlákal a Rudolf se vydal na hereckou dráhu. Začal vystupovat v Burianově Déčku a v holešovické Uranii a zahrál si i v řadě filmů. Do svých 25 let si stihnul zahrát v sedmnácti z nich. Později pak působil v Divadle na Vinohradech, v Městských divadlech pražských a Národním divadle v Praze.
Kromě úspěchů v divadle, díky nimž byl roku 1965 titulován i zasloužilým umělcem, sbíral úspěchy i ve filmu, kde se stal jedním z nejvyhledávanějších herců té doby, protože dokázal skvěle ztvárnit postavy různých charakterů. Mezi nejznámější a nejoblíbenější role patří např. postava vojáka Josefa Švejka, doktora Skružného ve Vesničko má, středisková, pana Kopfrkingla ve Spalovači mrtvol, pana France ve Slavnostech sněženek a zejména děti jej budou znát z pohádky Tři veteráni.
Roku 1968 podepsal jako jeden z prvních Dva tisíce slov Ludvíka Vaculíka. Ani když mu bylo v době normalizace vyhrožováno a byl pod silným nátlakem, svůj podpis nikdy neodvolal a tím se bohužel dostal na černou listinu. Měl zakázanou činnost a několik let byl bez práce, což se podepsalo na finanční situaci celé rodiny. A nejen na té. Přišel o řadu významných nabídek, o své místo pedagoga na DAMU, v podstatě mu tehdejší režim vzal kromě rodiny všechno, co miloval a v čem se realizoval. A aby toho nebylo málo, režim se soustředil i na jeho dva syny, kterým též nebylo umožněno hrát, což jen umocnilo již tak bídnou rodinnou situaci. Všechny tyhle okolnosti se pak pochopitelně podepsali na jeho zdraví.
Až v roce 1977 se vrátil pomalu do filmu díky Františku Vláčilovi, který jej obsadil do filmu Dým bramborové natě. Po tomto nejistém začátku se začal ve filmech opět postupně objevovat a zahrál si např. v komedii Adéla ještě nevečeřela.
Ve stejném roce podepsal Antichartu, což mu někteří lidé měli za zlé, ale pro něj to byla jediná možnost, jak se moci vrátit k herectví a k tomu, co miloval.
V roce 1988 získal titul národního umělce.
Pro mnohé může být překvapením, že se po převratu zapojil do politiky. I když podle jeho syna neměl zájem o aktivní politiku a na kandidátce chtěl zůstat na nějakém z posledních míst, získal tolik hlasů, že mandát poslance nakonec přijal. Z politiky pak ale odcházel zklamán.
V roce 1945 se oženil a narodil se mu syn Rudolf, o devět let později pak syn Jan. Oba dva se vydali stejně jako jejich otec na hereckou dráhu, ale podobně jako on i oni měli ve svých počátcích problémy kvůli otcově podpisu dokumentu Dva tisíce slov.
Podle Rudolfa mladšího byl otec nesmírně pracovitý a pracoval klidně i 18 hodin denně. Vysoké pracovní nasazení, stres z doby, kdy měl herectví zakázané a nezdravý životní styl (alkohol a cigarety) se však podepsaly na jeho zdraví natolik, že prodělal pět infarktů a trpěl cukrovkou. Jeho poslední rolí byla postava prezidenta Háchy ve snímku Noc rozhodnutí. Na filmování ho vozili z nemocnice, protože už byl velmi zesláblý a na pokraji svých sil. Přesto se snažil hrát do poslední chvíle. Nakonec zemřel na jaře roku 1994 ve věku nedožitých 74 let na klinice v Praze.
Nesou se řeči, že když Rudolf natáčel snímek Předtucha ve Vamberku, seznámil se tam s místním děvčetem a z jejich románku vzešel roku 1947 nemanželský syn Pavel. Sám Rudolf se k němu nikdy nepřihlásil a Pavel po svém skutečném původu nepátral. Jeho matka mu to též nikdy nepotvrdila, ale ani nevyvrátila. Pracoval jako traktorista a celý rod Hrušínských zná pouze jako divák z televize.
Rudolf Hrušínský mladší a nejmladší
Rudolf mladší se narodil v Praze roku 1946 jako nejstarší syn Rudolfa Hrušínského staršího. Studoval na Státní konzervatoři v Praze, později přešel na DAMU, kterou úspěšně završil v roce 1974. Uplatnění později našel v divadélku Ateliér, následně v Činoherním klubu a poté v Divadle Bez zábradlí. Dabuje, je oblíbeným filmovým hercem. Zahrál si v řadě notoricky známých filmů jako Dobří holubi se vracejí, Postřižiny, se svým otcem si zahrál ve Slavnostech sněženek, Obecná škola, Černí baroni, Obsluhoval jsem anglického krále, Byl jednou jeden polda, Knoflíkáři - za roli v tomto filmu získal i cenu Českého lva v roce 1997. Z televizních seriálů ho většina zná ze seriálu Hospoda a nověji ze seriálu Ulice.
Ve svém volném čase se s oblibou věnuje rybaření. Byl i členem rybářských expedic do Mongolska a Číny, v zahraničí se účastnil i divadelních festivalů.
Je ženatý, má tři syny a jeho syn Rudolf Hrušínský nejmladší se též jako mladý věnoval divadlu. Pak se rozhodl, že se vydá do světa na zkušenou. Cestoval např. po Jižní Americe a po zemětřesení pomáhal na Haiti. Mluví čtyřmi jazyky a jeho nejoblíbenější destinací je Dominikánská republika. Souběžně se svými cestovatelskými ambicemi se však vždycky vracel na část roku do Čech, kde dále hrál. Nyní se usadil poblíž řeky Berounky a zkouší psát.
Jan Hrušínský
Mladší ze dvou synů Rudolfa staršího, syn Jan, se také vydal po hereckých stopách svých předků. Kromě hraní je i divadelním ředitelem.
Vystudoval Pražskou konzervatoř a svoji kariéru zahájil v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, kde se seznámil se svojí budoucí manželkou Miluší Šplechtovou.
V roce 1977 také podepsal Antichartu, ale poté před sametovou revolucí podepsal petici za propuštění Václava Havla z vězení a prohlášení Několik vět. Následně byl vyslýchán, přičemž tuto svoji zkušenost sepsal a uveřejnil v samizdatových Lidových novinách.
Angažuje se v politickém dění, přispívá esejemi, rozhovory a je známý svým protiruským postojem.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Hru%C5%A1%C3%ADnsk%C3%BD_nejstar%C5%A1%C3%AD
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Hru%C5%A1%C3%ADnsk%C3%BD
https://zeny.iprima.cz/celebrity/rudolf-hrusinsky-si-nejvetsi-tajemstvi-vzal-do-hrobu-mel-nemanzelskeho-syna?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Hru%C5%A1%C3%ADnsk%C3%BD_mlad%C5%A1%C3%AD
https://zivotopis.osobnosti.cz/rudolf-hrusinsky-starsi.php
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/rudolf-hrusinsky-herec-film-role-obecna-skola.A190411_124542_lidicky_sub
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/jan-hrusinsky-o-narozeni-otce-rudolfa-hrusinskeho.A141005_103601_lidicky_nh
https://zivotopis.osobnosti.cz/rudolf-hrusinsky-prostr.php
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-rudolf-hrusinsky-nejmladsi-z-herectvi-jsem-nikdy-neodesel-341028
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Hru%C5%A1%C3%ADnsk%C3%BD
