Strom slábne a z díry vytéká páchnoucí tekutina? Housenka drvopleně v něm žije roky, může ho zničit

Na první pohled není na staré vrbě nic zvláštního. Kůra je rozpraskaná, u paty kmene se drží vlhko a mezi kořeny leží směs hlíny, zetlelých listů a drobných kousků dřeva. Teprve při bližším pohledu je vidět, že některé drtinky jsou čerstvé. Pod jednou ze štěrbin se navíc objevuje tmavá mokvající skvrna a od kmene se šíří zvláštní nakyslý pach. Strom možná jen vytéká po poranění, napadne vás zřejmě jako první. Může však také ukrývat tvora, který v něm žije už několik let.

Drvopleň obecný (Cossus cossus) patří mezi naše největší noční motýly, přesto ho většina lidí nikdy neuvidí v dospělé podobě. Mnohem pravděpodobnější je setkání s jeho housenkou. Ta může být téměř deset centimetrů dlouhá, má tmavou hlavu, světlé boky a nápadně červený až vínový hřbet. Když se plazí po chodníku nebo trávníku, vypadá nezvykle mohutně a mnoho lidí ji považuje za larvu brouka nebo za jakéhosi podivného červa.

Takové setkání bývá jen krátkou epizodou na konci dlouhého příběhu. Housenka totiž do té chvíle prožila většinu života ve tmě, ukrytá hluboko ve dřevě. Neokusovala listy ani plody. Rok za rokem si silnými kusadly rozšiřovala chodbu uvnitř kmene a zanechávala za sebou narušené dřevo, trus a hrubé dřevní drtinky. Zatímco jiné housenky se během několika týdnů zakuklí a promění v motýla, drvopleň nikam nepospíchá. Jeho vývoj se může protáhnout na tři, čtyři, v některých podmínkách dokonce až pět let.

Dospělý drvopleň je statný, těžce stavěný motýl s rozpětím křídel přibližně sedm až deset centimetrů. Samice bývají větší a mohutnější než samci. Přes své rozměry však nepůsobí nijak nápadně. Je šedý až šedohnědý, na křídlech má množství jemných tmavých čar, které připomínají kresbu popraskané kůry.

Právě na kmeni se jeho maskování uplatní nejlépe. Motýl se přes den tiskne ke stromu se střechovitě složenými křídly a téměř se v něm ztratí. Člověk může stát jen kousek od něj a přesto ho přehlédnout. Zbarvení drvopleně není vyloženě krásné, ale je dokonale účelné. Nepotřebuje zářit jako babočka ani se předvádět na květech. Potřebuje přežít několik denních hodin, než se setmí a bude se moci znovu vydat na cestu.

Dospělci se objevují hlavně v červnu a červenci. Aktivní jsou večer a v noci, kdy hledají partnera a vhodná místa k rozmnožování. Dospělý motýl už nepředstavuje pro strom žádné nebezpečí. Nehlodá kůru, nezavrtává se do dřeva a ve srovnání s housenkou žije jen krátce. Jeho úkolem je dokončit rozmnožování, na které si přinesl zásoby z dlouhého larválního období.

To je také jeden z důvodů, proč bývá drvopleň tak málo nápadný. Několik let existuje ukrytý ve stromě, potom se na krátkou dobu objeví jako noční motýl a brzy zmizí. Není to druh, který by pravidelně přilétal na květinové záhony a nechával se pozorovat za slunečného dne.

Samice vyhledává kmeny listnatých stromů a vajíčka ukládá do spár, ran a hlubších nerovností v kůře, často nízko nad zemí. Starý strom s hrubou borkou jí nabízí více vhodných úkrytů než mladý hladký kmínek. Vajíčka bývají kladena ve skupinách, takže na jediném místě se může vylíhnout větší počet housenek.

Mladé larvy jsou proti dospělým housenkám nepatrné. Nejprve se živí společně v měkkých živých vrstvách pod kůrou, kde vytvářejí plošnější požerky. V této fázi ještě nepronikají hluboko do středu kmene. Teprve po prvním přezimování se postupně rozcházejí a začínají hloubit vlastní, stále širší chodby ve dřevě.

Jejich svět nemá nic společného s prostředím housenek žijících na listech. Uvnitř kmene není světlo, čerstvý vzduch ani možnost jednoduše odlézt na jinou rostlinu. Housenka je uzavřená v prostoru, který si sama vyhlodala. Musí v něm najít potravu, přečkat zimu, svlékat se a postupně růst.

Dřevo je navíc nesnadno stravitelná potrava a vývoj proto postupuje pomalu. Dospělá housenka je výsledkem několika let nepřetržitého života ve stromě. V dlouhých chodbách se pohybuje pomocí silného těla a kusadly odkrajuje další části dřeva. Chodby mohou být velmi dlouhé, v některých případech dosahují až kolem jednoho metru, a jejich stěny bývají zbarvené dohněda či téměř dočerna.

Vzrostlá housenka drvopleně je jednou z největších housenek, na jaké lze v české přírodě narazit. Dosahuje zhruba devíti až deseti centimetrů a její tělo je silné, lesklé a výrazně článkované. Hřbet bývá tmavě červený až červenofialový, zatímco boky a spodní část těla jsou světlejší, často žlutavé nebo masově zbarvené. Hlava je temná a tvrdá.

Na jemné okusování listu by tak mohutná hlava nebyla potřeba. Housenka ji používá jako pracovní nástroj. Kusadla musí zvládnout dlouhodobě narušovat lýko i dřevo a rozšiřovat chodbu tak, aby se v ní rostoucí larva stále dokázala otočit a pohybovat.

Kdo housenku najde mimo strom, často se jí lekne. Je poměrně rychlá, na dotek působí pevně a její kusadla jsou dobře patrná. Člověka však nepronásleduje ani není jedovatá. Není ovšem vhodné ji mačkat v dlani nebo k ní přikládat prsty. Pokud se cítí sevřená a nemůže uniknout, může se silnými kusadly bránit.

Nejnápadnější není jen její velikost. Drvopleň je známý také pronikavým pachem. V angličtině se mu říká goat moth, tedy „kozí můra“, protože zápach housenek a napadeného dřeva bývá přirovnáván ke kozám. Ne každý ho popíše stejně. Někdo v něm cítí kozí stáj, jiný nakyslé kvašení, čpavek nebo zvláštní směs živočišného pachu a rozkládajícího se dřeva. Sekret housenky vylučují z kusadlových žláz.

Zápach může u silně napadeného stromu člověka upozornit, že se uvnitř kmene něco děje, přestože samotné housenky zůstávají skryté.

Drvopleň poškozuje dřeviny jinak než housenky, které se hromadně pustí do listů. Po jeho napadení se strom obvykle neodlistí během několika dnů a nemusí ani okamžitě chřadnout. První příznaky mohou být malé a snadno přehlédnutelné.

Z otvorů v kmeni vypadávají dřevní drtinky promíchané s trusem. Nejde vždy o jemné světlé piliny, jaké zůstanou po řezání dřeva. Materiál může být hrubý, tmavý, vlhký a slepený vytékající mízou. Často se hromadí v puklinách kůry nebo u paty stromu, kde se postupně smísí se zeminou a listím.

Místo může mokvat a nepříjemně zapáchat. Kůra kolem otvoru tmavne a při aktivním napadení se odstraněná drť po nějaké době objeví znovu. Housenka totiž odpad vznikající při hloubení chodby vytlačuje ven. Právě opakovaný výskyt čerstvého materiálu je důležitější než jednorázová hromádka starých pilin.

Pod povrchem může být poškození podstatně větší, než naznačuje velikost vstupního otvoru. Široké chodby zasahují hluboko do dřeva a larva v nich zůstává několik let. Jediná housenka nemusí statný strom zahubit, ale více larev v jednom kmeni dokáže vytvořit rozsáhlý systém chodeb. Poškození se navíc může spojit s hnilobou a dalšími problémy, které se do ran dostávají druhotně.

Napadená dřevina tak není oslabena pouze tím, že z ní housenka odebrala část dřeva. Otevřené chodby vytvářejí vstupní cestu pro vlhkost a mikroorganismy. Pokud poškození zasáhne důležité části kmene, může se zhoršit zásobování koruny vodou a živinami. Současně klesá mechanická pevnost stromu.

To ale neznamená, že každý otvor po drvopleni je rozsudkem smrti. Mohutná vrba nebo topol může s místním poškozením žít řadu let. Jiná situace nastává u mladého ovocného stromu, jehož kmen je tenký, nebo u staré dřeviny, která už má rozsáhlou dutinu, hnilobu a těžkou korunu. Stejná chodba může být pro jeden strom snesitelným poraněním a pro jiný posledním problémem, po němž se při větru rozlomí.

Česká jména drvopleň vrbový a drvopleň topolový, která se někdy vedle názvu drvopleň obecný používají, napovídají, s jakými stromy je druh spojován nejčastěji. Staré vrby a topoly mu vyhovují zejména ve vlhčí krajině, kolem potoků, rybníků, náhonů a v lužních porostech.

Na tyto dřeviny však není odkázán. Housenky se mohou vyvíjet v řadě listnatých stromů, například v břízách, jilmech, jasanech, dubech nebo olších. Napadány bývají rovněž ovocné dřeviny, včetně jabloní, hrušní, švestek či třešní. Seznam hostitelů je široký a v různých oblastech se jejich význam liší.

Drvopleň bývá spojován především se staršími a silnějšími kmeny. Takové stromy mají hrubou, popraskanou kůru, která samici nabízí místa pro uložení vajíček. Často jsou také různě poraněné nebo už oslabené jinými vlivy. Neznamená to však, že housenky dokážou žít pouze v mrtvém či trouchnivějícím dřevě. Vyvíjejí se v živých stromech a právě tím mohou způsobovat škody.

Častější výskyt u oslabených stromů má logiku. Dřevina může trpět suchem, poškozením kořenů, nevhodným řezem, opakovanými nárazy techniky nebo dlouhodobým zamokřením. Drvopleň se potom přidá k problémům, které už existovaly před jeho příchodem. Někdy je hlavní příčinou úpadku stromu, jindy jen urychlí proces, který začal dávno předtím.

Když zahrádkář objeví housenky na zelí nebo ovocném stromě, může je posbírat, odstranit napadené listy nebo zvolit vhodné ošetření. U drvopleně je situace nesrovnatelně obtížnější. Housenka sedí hluboko v kmeni a běžný postřik dopadající na kůru se k ní nedostane.

Právě proto není rozumné sahat bez rozmyslu po chemii. Polití otvoru insekticidem, benzínem, olejem nebo jinou domácí směsí nemusí housenku zasáhnout, zato může poškodit živá pletiva stromu a kontaminovat jeho okolí. Chodba navíc nemusí vést přímo a larva může být mnohem hlouběji, než se podle otvoru zdá.

U menšího mladého stromu se někdy zkouší mechanické vyhledání housenky v chodbě, například pružným drátem. Ani to však není jednoduchá a univerzálně šetrná metoda. Chodby jsou dlouhé, stáčejí se a neodborným zásahem lze poranění rozšířit. U velkého starého stromu bývá takové pátrání prakticky bezvýsledné.

Mnohem důležitější je zjistit, v jakém stavu je samotná dřevina. Jeden čerstvý otvor v mohutném kmeni ještě neznamená, že musí strom pryč. Pokud se ale u paty opakovaně objevuje velké množství trusu a drti, kmen je dutý, koruna prosychá a ze stromu se odlamují větší větve, nejde už pouze o otázku přítomnosti hmyzu.

U stromu stojícího nad domem, silnicí, parkovacím místem nebo místem, kde se pohybují lidé, je vhodné přizvat arboristu. Ten neposuzuje jen to, zda se v kmeni nachází drvopleň. Sleduje rozsah dutin, hniloby, stav kořenových náběhů, rozložení koruny a pravděpodobnost selhání kmene nebo větví. Právě spojení požerků, rozkladu dřeva a nevhodně zatížené koruny může být nebezpečnější než housenka sama.

Po několika letech přijde chvíle, kdy housenka dokončí růst a připravuje se k zakuklení. Tehdy může opustit dosavadní chodbu a objevit se na povrchu. Člověk ji najde na zemi pod stromem, mezi kořeny, v trávě nebo při přelézání cesty.

Její cesta nemusí skončit hned u kmene. Vzrostlé housenky se mohou při hledání vhodného místa k zakuklení vzdálit, takže nález na zahradě sám o sobě ještě neukazuje na konkrétní napadený strom. Larva mohla přilézt od vrby za plotem, od topolu u potoka nebo od stromu stojícího o několik desítek metrů dál.

K zakuklení může dojít ve spodní části kmene, pod kůrou, v půdě nebo v úkrytu poblíž hostitelské dřeviny. Housenka si vytváří pevný kokon, do něhož zapracovává dřevní drť, částečky půdy a další okolní materiál. Následuje přeměna v kuklu a později v dospělého motýla.

Po vylíhnutí může z otvoru vyčnívat prázdný obal kukly. I ten patří mezi známky, podle nichž lze zpětně poznat, že se ve stromě drvopleň vyvíjel. Samotný motýl už odletí a jeho krátká dospělá část života se odehrává mimo chodbu, ve které strávil několik předchozích let.

Pohled na mokvající otvor a hromadu trusu může majitele zahrady vyděsit, zvlášť když se dočte, že drvopleň oslabuje kmeny a může přispět k jejich lámání. Automatické pokácení stromu však nebývá správnou první reakcí.

Nejdříve je potřeba ověřit, zda jde skutečně o aktivní napadení. Otvory ve dřevě vytváří mnoho druhů hmyzu a některé mohou být staré a dávno opuštěné. Podobně může strom mokvat v důsledku mechanického poranění, bakteriální infekce, hniloby nebo jiného poškození.

Důležitá je čerstvost stop. Nově vytlačené drtinky mají jiný vzhled než materiál, který pod stromem leží celé měsíce. Pokud místo očistíme a během několika dnů či týdnů se objeví nová drť, je pravděpodobné, že uvnitř něco stále pracuje. Nápovědou může být také charakteristický pach.

Potom přichází na řadu celkový stav stromu. Zdravě olistěná koruna, dobré přírůstky a pevný kmen jsou příznivější než postupné odumírání větví, podélné praskliny a rozsáhlé dutiny. U mladých ovocných stromků může být napadení závažnější právě proto, že housenka zabere podstatnou část průřezu kmene. U mohutných starých stromů zase může být problém obtížně viditelný a propojený s hnilobou, která pokračuje hluboko uvnitř.

Napadené odříznuté dřevo by nemělo zůstávat dlouhodobě ležet vedle zdravých stromů, pokud jsou v něm stále živé larvy. U silně poškozené mladé dřeviny může být odstranění nejrozumnějším řešením. U hodnotného starého stromu je však lepší nejprve získat odborné posouzení než ho pokácet pouze na základě několika otvorů.

Z pohledu sadaře je drvopleň škůdcem. Z pohledu člověka, kterému jeho stará jabloň roste u domu, může být vyloženě nevítaným hostem. Ve volné krajině je však součástí mnohem širšího společenstva organismů vázaných na staré stromy.

Housenky a kukly mají své nepřátele. Napadají je parazitické druhy hmyzu a při pohybu mimo strom se mohou stát kořistí ptáků nebo drobných savců. Dospělé noční motýly loví netopýři, sovy a další živočichové aktivní po setmění. Ani několikaletý život uvnitř kmene tedy housence nezaručuje bezpečí.

Staré vrby, topoly a další trouchnivějící dřeviny jsou v přírodě hodnotné právě proto, že nabízejí tolik různých způsobů života. V dutinách hnízdí ptáci, pod uvolněnou kůrou žijí brouci, rozkládající se dřevo osidlují houby a v živých částech kmene hloubí chodby larvy drvopleně. Strom nemusí být dokonale zdravý, aby měl pro okolní přírodu význam. Někdy je tomu právě naopak.

Samici drvopleně nelze jednoduše zakázat, aby na zahradu přiletěla. Neexistuje ani běžné preventivní ošetření, kterým by bylo rozumné natírat všechny kmeny. Největší smysl má dlouhodobá péče o kondici stromů a omezení zbytečných poranění.

Častým problémem jsou rány u paty kmene způsobené sekačkou nebo strunovou hlavou křovinořezu. Opakované odírání kůry nevypadá zpočátku vážně, ale může narušit pletiva po celém obvodu mladého stromku. Stejně škodlivý bývá neodborný řez, ponechání dlouhých pahýlů nebo naopak hluboké zaříznutí do kmene.

Strom oslabuje také dlouhodobé sucho, utužená půda, zasypání kořenových náběhů, poškození kořenů při stavebních pracích nebo nevhodně provedené navážky. Drvopleň nemusí být první příčinou potíží. Často využije situace, kdy má strom za sebou roky stresu a jeho obranné schopnosti už nejsou takové jako dřív.

U ovocných stromů se proto vyplatí sledovat kmen pravidelně, nejen v době sklizně. Nezabere mnoho času obejít jednou za čas starší jabloně, hrušně a slivoně a podívat se, zda se u země neobjevují mokvající místa, otvory nebo čerstvá drť. Čím dříve si člověk změny všimne, tím lépe dokáže odhadnout jejich vývoj.

Drvopleň obecný není pouze velká housenka a není ani jen škůdce ovocných a okrasných stromů. Je to živočich, jehož život je téměř dokonale skrytý v těle jiné živé bytosti. Pro zahrádkáře může znamenat problém, pro starý strom další ránu a pro přírodovědce ukázku neobyčejného způsobu života. Především ale připomíná, kolik dění se může odehrávat pod kůrou, aniž by se na povrchu dlouhou dobu změnilo téměř cokoli.

Zdroje:

https://www.agromanual.cz/cz/atlas/skudci/skudce/drvoplen-obecny

http://www.naturabohemica.cz/cossus-cossus/

https://zoom.iprima.cz/priroda/postrach-zahrad-508534

https://rumex.mendelu.cz/atlasposkozenidrevin/index.php/drvoplen-obecny/

https://www.ireceptar.cz/zahrada/strom-napadly-housenky-drvoplene-jak-se-jich-zbavit.html

https://www.chovzvirat.cz/zvire/1137-drvoplen-obecny/