Článek
Spousta dovolenkářů se těší na to, až z pláže vběhnou do toho živlu, ve kterém si můžou užít vodní radovánky. Ti odvážnější nasadí potápěčskou výstroj a vzhůru do větších hlubin, kde na ně číhá nějaké to podmořské dobrodružství. Ať už to spočívá jen v plavání ve větší hloubce, nebo pozorování rybek okolo. Pokud jste freediveři, tak to bude pořádná hloubka.
Ale zpátky k tématu. Tito dovolenkáři si to užijí, mají rádi objevování nových věcí a ponoření do neznáma. Ale jsou zde i tací, kterým stačí mělčina, vykoupání se někde blízko břehu a do větších dálek a už vůbec ne hloubek byste je nedostali ani za milion. Potápění v tom od břehu čím dál víc tmavém živlu si nechají rádi uniknout. Proč? Protože je to rozsáhlé a nevidí na dno, takže ani nevědí, co tam na ně číhá. Nutno dodat, že filmy s podmořskou tematikou, kdy jsou ve větších hloubkách objevování živočichové, jejichž meeting si člověk rád odpustí, tomu moc nepomáhají.
Strach z vodních ploch se může u každého projevovat různě. Někoho vyděsí pohled na samotnou vodní plochu, jiní zase do vody můžou jít, ale zůstanou jen na okraji, nejdou do větší hloubky. Touto fobií trpí cca 10 % lidí v Evropě. Projevy této fobie bývají stejné jako u jiných fobií, tedy pocit neklidu, třes, zrychlený tep, nadměrné pocení, podráždění, svalové napětí, pocit nemoct se nadechnout, bušení srdce.
Proč se vlastně lidé vody bojí? Jejich strach může mít mnoho příčin. Od traumatického zážitku v dětství, kdy se mohli topit, nebo být svědkem tonutí jiných lidí až po neskutečnou fantazii toho, co je může v té obrovské vodní ploše potkat. Možnou příčinou jsou předpoklady pro vznik úzkostné poruchy, pokud se vyskytují v rodině. Své může sehrát i mozek, který může špatně fungovat při zpracování strachu.
Než dojdete k závěru, že máte nejspíš thalassofobii, navštivte lékaře, který s vámi provede fyzické a laboratorní testy. Tím se tak vyloučí jiné možné diagnózy, které by mohly mít podobné příznaky, jimiž se daná fobie projevuje.
Jak s tímto strachem bojovat?
Pokud je vám diagnostikována thalassofobie, nezoufejte. Existují kroky, pomocí kterých se můžete s touto fobií poprat a úspěšně ji porazit, nebo alespoň potlačit. Patří mezi ně úspěšná kognitivně behaviorální terapie, jejíž prostřednictvím vám terapeut může pomoci postupně znecitlivět emoce, které pociťujete v souvislosti s vodními plochami, také pracuje s obrazy, relaxačními technikami a dalšími pomůckami. Celá terapie může vyvrcholit i tím, že se nebudete bát ponořit prst do vody, pokud by vás děsil byť i jen pohled na ni. S vývojem dnešních technologií je dobře využitelná také virtuální realita.
Kromě terapií jsou k dispozici také léky, které úspěšně tlumí příznaky úzkostných poruch. Jsou ale předepisovány pouze na doporučení lékaře, jelikož na nich může být vypěstována závislost.
Další možností je samotná matka příroda – myšleno tedy bylinné čaje, doplňky, cvičení, podpůrné skupiny.
Ačkoliv sama sebe nepovažuji za člověka, který by trpěl thalassofobií a ráda se příležitostně potopím někam trochu dál od břehu, musím přiznat, že skutečnost, že přede mnou se rozléhá tmavá modř, ve které nic nevidím, mě nijak netěší. Pokud bych s sebou měla lokalizátor pohybu a věděla, že kilometry ode mě neplave žádná mořská potvora, která by si ze mě udělala příležitostnou pochoutku, tak vzhůru pod hladinu. Mám ale ve svém okruhu přátel spoustu lidí, kteří by si netroufli skočit třeba z loďky do vody, když budou vědět, že na dno nedosáhnou. Na jednu stranu je chápu, že nechtějí nic riskovat. Věřím však v to, že v rámci svých možností si vodu užijí tak, aby z ní něco měli, a zároveň se nevystavovali psychickým strachům z toho modrého živlu.
Máte rád/a vodu, nebo z ní spíš máte strach? Potápíte se rád/a? Co byste doporučil/a lidem, kteří by rádi svou fobii z oceánů a moří překonali, ale nemají důvěru v terapie, či bylinky?
Zdroje: