Článek
Samodiagnóza aneb my si poradíme bez lékaře
Jestli něco lékaři nemají rádi, tak je to mluvení ze strany pacienta do určování jejich diagnózy. Můžou mít zkušenosti z minula, a proto logicky aktuální symptomy přisuzují té samé nemoci, kterou již prošli. A ideálně lékaři již i nadiktují, co na to přesně zabírá a jak se to má užívat. No, takže zpátky na zem. Příznaky můžou být stejné, nemoc může být úplně jiná. A rozhodně nám v tom nepomůže Google, který vám vychrlí všechny možné diagnózy dle zadání symptomů do vyhledávače. Potom totiž dojdete k závěru, že vlastně nejste vůbec zdraví, ale máte diagnózy od A až po Z.
Neříkám, že Google je v tomhle tzv. ,,úplně vedle“. Sama občas googlím možné diagnózy podle příznaků, ale většinou se to týká kožních problémů, kdy si pak v duchu jen říkám, jestli jsem trefila to ,,správné“. Nestačím se pak divit, když od svého kožního lékaře odcházím s úplně jiným výsledkem prohlídky a doporučením na vyhýbání se jistému ,,rizikovému chování“.
,,Na dvou prstech se mi objevily tři malé pupínky, ale byly ztvrdlé, nešly vůbec vymáčknout. Působily na mě dojmem bradavic, ke kterým jsem měla sklony v dětství, jen byly na ploskách nohou, nikoliv na rukou. Obrázky na Google také odpovídaly. Ještě jsem byla tak pitomá, že jsem na to chtěla použít volně dostupnou tinkturu, která měla rozleptat kůži a údajnou bradavici doslova vyžrat. Zkoušela jsem dané pupínky i propíchnout, tekla z nich jen jakási průhledná voda a pokožka v okolí ustupovala, jako kdyby se mi prst lehoulince stahoval z kůže. No, byl to zajímavý pohled. Návštěva kožní lékařky mi ukázala, jak moc jsem byla vedle. Žádné bradavice, ale dyshidrotický ekzém, o kterém jsem v životě neslyšela. A příčina zatím neznámá, ale pravděpodobně jsem měla někde oděrku a mohla mi do těla skrze ni vstoupit infekce, k tomu údajně postačilo např. vytírání podlahy s tím, že ruce máčím ve vodě s dezinfekcí bez rukavic. A já žila v domnění, že přece nebudu ,,bábovka“ a zvládnu to bez rukavic. No, ještě že jsem lékařce do toho nemluvila.“
Ekzém
Člověk by si samozřejmě velice rád poradil bez lékaře, spousta lidí žije s tím, že nebude lékaře ,,obtěžovat“ nějakými malichernými problémy, když vědí, že jsou tu lidé, co lékaře potřebují daleko víc a vyléčí se sami. Tedy téměř sami, lékař jim musí poslat e-recept. Ovšem pokud vás lékař neprohlédne, neudělá si správný obrázek a posílat e-recept na něco, co ve skutečnosti nemáte, je zkrátka nesmysl.
Někteří lékaři můžou brát s úsměvem, že jim přijde pacient říct, co má za symptomy a než se stihnou nadechnout, rovnou už jim sdělí i domnělou správnou diagnózu s přesným popisem odpovídajících příznaků dle internetu. No jasně, mluvte mi do práce, já vám to odsouhlasím, tady máte e-recept a na shledanou. Tak takhle opravdu ne. Ano, Google může obsahovat zajímavé novinky ohledně některých nemocí, které se v průběhu času vyvíjely, ovšem jedna věc je nezpochybnitelná – na rozdíl od lékařů Google nemá lékařskou licenci a nestudoval medicínu.
Někdy je potřeba zásah ze strany pacienta.. nebo změna lékaře
Tím ale opravdu nemyslím, aby pacient začal lékaři radit, jak interpretovat výsledky lékařských vyšetření, nebo co má předepsat. Ovšem v dnešní době, kdy jsou některé nemoci vymýcené a pravděpodobnost toho, že by se někde po dlouhé době opět vyskytla, je opravdu malá, lékaři občas nepřiloží váhu, i když by měli. Ale jsou to také jen lidi, ovšem s tou největší odpovědností ze všech – odpovědnost za lidský život.
Jsou případy, kdy opravdu musel zasáhnout pacient.
,,Ze zkušenosti vím o případu kamarádky, která trpěla dávivým kašlem a měla astma. Opravdu ideální kombinace. Lékařka jí posílala po různých vyšetřeních, ale na nic se nepřišlo. Nakonec si její maminka vyžádala test na černý kašel, který lékařka zamítla, ten to přece být nemůže. Po nátlaku ale kamarádku na vyšetření poslala a nestačila se divit, když vyšetření černý kašel potvrdilo. Kamarádka proti němu byla očkovaná, takže se to neprojevilo v plné síle, ale i tak měla co dělat, aby to ustála“.
Mimo vyžádání na konkrétní vyšetření občas není jiné cesty než přejít k jinému lékaři, ale to je poté zase o přístupu daného jedince k práci.
,,Trpěla jsem nepříjemnými pocity v intimních místech, gynekologovi jsem vše popsala. Svědění, pálení, nechápala jsem, co to je. Gynekolog si mě vyslechl, nevyšetřil a od stolu napsal recept s tím, že vše, co popisuji, jsou jasné symptomy zánětu. Krém, který mi předepsal, nefungoval. Volala jsem s prosbou, aby zkusil něco jiného, sestřička mi ale sdělila, že musím počkat delší dobu, než to zabere a pokud nezabere, ať nosím volnější oblečení. Nakonec jsem přešla k jiné gynekoložce, která mi po vyslechnutí příznaku udělala vyšetření, popsala, co vyšetření obnáší a poučila o preventivních opatřeních. Výsledky vyšetření gynekologem původně diagnostikovaný zánět vyloučily, nic jsem neměla, jen to chtělo jiné hygienické přípravky.“
Samozřejmě se i lékař může zmýlit a je nutné si některá vyšetření vyžádat. Určitě ale není namístě lékaři rovnou sdělovat, co máte za diagnózu (a už vůbec nezmiňovat, že vám ji Google potvrdil) a co vám má předepsat. Za diagnózu nese zodpovědnost on, je proto na něm, aby stanovil odpovídající léčbu.
Anketa
Zdroje:
Zkušenost autorky
