Článek
Začátek idylický, ale stačí málo a je problém
Rodina je základ. Alespoň k tomu jsou dnes většinou všichni vychováváni. Dospět, najít si protějšek, pracovat, popř. cestovat, ale dostatečně si naspořit, abyste si potom mohli vzít hypotéku a zařídit si vlastní bydlení. Zabezpečit se, zajistit se po všech stránkách, mít jistotu, že k sobě patříte a budete spolu navždy (tedy s trochou štěstí, pominu-li dnešní frekvenci rozvodovosti). V této fázi už je na řadě založení rodiny. Pokud se tedy oba shodnou na tom, že chtějí mít děti. V případě, že ano a jsou zajištění, nic nebrání rozšíření o nějaký ten malý poklad, o který budou s láskou pečovat a v průběhu let se obrňovat trpělivostí a pevnými nervy, jakmile přijde to skvostné období jménem ,,puberta“. S vypětím sil ji přežijete, potomek nedojde k újmě, kupodivu ani vy, vystuduje střední a vysokou, postaví se na vlastní nohy a vy si užíváte další část svého života. Tedy takhle nějak by asi vypadala ta ideální verze.
Ovšem pak je tu verze, která je poněkud odlišná. V téhle verzi se dají dva mladí lidé dohromady, nemají moc finančních prostředků, žijí v nájemním bytě a zvažují založení rodiny. Mají představu, že to celé zvládnou. A z počátku to opravdu vypadá idylicky. Jelikož oba pracovali, tak u ženy ihned nastupuje nárok na peněžitou pomoc v mateřství a pak rodičovský příspěvek. Když dítě povyroste, rozhodnou se ještě pro jedno dítě, přesvědčeni, že to nemůže být tak těžké. Na svět přijde i druhé dítě, ale ouha – on přijde o zaměstnání a je problém najít si nové. Zaeviduje se na Úřadu práce, ale nikde ho zaměstnat nechtějí, problém se vzděláním. Začínají existenční problémy, nedokážou hradit nájem, tak se stěhují do menšího bytu. Ovšem pro dva dospělé a dvě malé děti je to už horší, každý by rád své soukromí, ale v tuhle chvíli to nejde.
Ilustrační obrázek
Říkáte si, že i když je to fakt nezáviděníhodná situace, stále se to dá řešit – požádat o dávky, dokud není překlenuto to nejhorší období, nalezení vhodného přivýdělku a snaha se co nejdříve odrazit ode dna. Ne vždy ovšem jsou tyto situace řešeny tímto způsobem. Může se také stát, že si nedá ani jeden z páru pozor a žena otěhotní napotřetí. A to už je problém. Oba se hádají, nevědí, co budou dělat. Partner od ženy odejde, protože situaci nezvládá. A žena je najednou na vše ,,sama“. To ,,sama“ je v uvozovkách, jelikož na děti jsou potřeba vždy dva, takže i když jeden z rodičů odejde, jednou se z něj stal rodič, takže podle toho by k tomu měl taky přistupovat. Ne všichni se ovšem dokážou mezi sebou domluvit, takže pak druhým polovičkám z rodiny nezbývá nic jiného než jít požádat o pomoc příslušné úřady, přesvědčení, že úřady mávnou kouzelnou hůlkou a problém se vyřeší. Tak takhle to bohužel nejde, i když by to bylo krásné. Mezi nabízenými řešeními těchto situací jsou azylové domy, ale ty mají většinou plné kapacity a spoustu rodičů (většinou matky) do nich jít odmítají. Ať už z představy, že je to jen na rok a poté budou opět řešit stejnou situaci, nebo z představy, že musí dodržovat určitá pravidla a je tu přísná kontrola. A někteří to také berou jako ztrátu důstojnosti.
Lucie pracuje v azylovém domě pro rodiny s dětmi, do kterého se před časem nastěhovala mladá těhotná žena se dvěma dětmi (7 a 9 let). S partnerem byla v kontaktu, ale Lucie od ní slyšela spíše samé stížnosti, jak se dotyčný nestará o děti a ani neplatí. Když už, tak jen něco málo, občas jim něco koupí a tím to pro něj končí. Lucie vysvětlila klientce, na co všechno má nárok, v čem jí může pomoct. Děti potřebovaly vybavení do školy, příspěvek na školní výlety a další výdaje. Většina šla zajistit přes různé nadace, které na některé tyto záležitosti poskytovaly příspěvek, vybrané volnočasové aktivity pro změnu hradily pojišťovny. U oblečení to bylo horší. Ovšem v dnešní době second handů není problém si zakoupit oblečení z druhé ruky, na kterém by nikdo ani nepoznal, že je použité. Ovšem je spíše problém vysvětlit klientce, že její děti nebudou nosit žádné oblečení stylem Adidas a Nike, ale zkrátka třeba něco od Vietnamců, kteří mají to oblečení také pěkné.
S tímto návrhem jednoho dne Lucie přišla za klientkou, když si klientka přišla postěžovat, že nemá pro děti žádné oblečení. To, co mají, je špinavé, pořádně se to nevypere a je to potrhané. Lucie jí sdělila, že může využít nabídku secondhandu, který je poblíž azylového domu a jiné klientky tam rády chodí a jsou spokojené s výběrem. Klientka ovšem secondhand vzala téměř jako urážku. Má oblékat děti do oblečení z druhé ruky? Ihned na Lucii zvýšila hlas, jestli to myslí vážně. Opravdu někdo předpokládá, že bude dávat dětem oblečení z druhé ruky? Lucie se pokusila jí vysvětlit, že takové oblečení je taky pěkné, není to žádná ostuda a je dostupné, takže na tom nevidí nic špatného. Děti budou hezky oblečené i tak. Klientce se toto ale nelíbilo a svou situaci zdramatizovala. Ihned se dotazovala Lucie, jestli má vůbec děti a zda si dokáže představit, jaké to je, když nemá matka svým dětem dát co k jídlu a pití, natož jak jim sehnat oblečení? Než Lucie stihla odpovědět, klientka jí řekla, že netuší, jak to má ona jako matka těžké a nikdo na tom není hůř jak ona. Má dvě děti a je to pro ni těžké. Lucie cítila, že se musí držet, aby neporušila etický kodex a klientce neřekla něco peprného. Nakonec jí taktně sdělila, že pokud klientka měla při dvou dětech problém obstarat základní životní potřeby, tak by si na jejím místě rozmyslela pořízení třetího dítěte. A jenom se v duchu ironicky zasmála, když klientka sdělila, že partner si nedával pozor tak, jak měl. Přednášku o ochraně si radši nechala pro sebe.
Úřad může pomoci, ale není všemocný
Ačkoliv dnes existují zařízení pro rodiny s dětmi, častěji pro matky samoživitelky, ale občas jsou přijímáni i muži, není to vždy dlouhodobé řešení. Většina azylových domů poskytne bezpečí rodině na rok. Po tu dobu s rodinou spolupracuje sociální pracovnice, která jí pomáhá s vyřízením dávek, odkazuje na další instituce, které mohou být rodině nápomocny, popř. spolupracuje s OSPOD. Ideální je, když si rodina do roka najde nové bydlení, což je ale většinou nereálné, rodina se spíš stěhuje z jednoho azylového domu do druhého.
Hodně náročné je to i pro děti, které buď dojíždí, anebo mění často školu. Nestihnou se pořádně začlenit a opět aby si zvykaly na nový kolektiv. To už pak není moc daleko k tomu, aby se vyskytly výchovné problémy. A to už je na dětského psychologa, posouzení schopnosti rodiče se o děti starat, ne-li pak děti v krajní nouzi odebrat z péče, ale to je spíš, když jsou děti vyloženě v ohrožení.
Po stránce novinek v oblasti rozvodu a péče o děti je od 1. 1. 2026 několik změn – již neplatí právní pojem ,,střídavá péče“ nebo ,,výlučná péče“, zůstává pouze slovo ,,péče“. Dříve se také nejprve u soudu řešilo zabezpečení nezletilých dětí, až poté rozvod manželství. Od letošního roku se tyto dva procesy spojily v jeden, ve kterém se řeší dvě situace najednou. Co se týče finanční pomoci v různých oblastech, existují nadace, přispívající jednorázově na nájem, splátku dluhu (když jste v tíživé finanční situaci), popř. příspěvek na některé další oblasti, ať už se jedná o rodinnou nebo lékařskou situaci.
Po stránce neplacení výživného je tu pojem ,,náhradní výživné“. Jedná se o pomoc rodiči samoživiteli, kterému druhý rodič dětí nehradí výživné, stanovené soudem. Tato dávka je podmíněna faktem, že výživné je vymáháno exekučně a dotyčný neplatí. Tuto skutečnost je třeba dokládat každé 4 měsíce. Nově Úřad práce, který má tuto agendu na starosti, vyplácí náhradní výživné po dobu 6 let.
Zdroje:
Osobní názor autorky
