Článek
Na zahradě si ho často všimnete dřív podle pohybu než podle vzhledu. Nad květy nebo kolem dřevěné kůlny poletuje žlutočerný hmyz, který na první pohled připomíná vosu, jenže ve vzduchu vypadá jaksi lehčeji a méně uspěchaně. Z těla mu dolů visí dlouhé nohy a při přistání na listu nebo prkně působí skoro až neobratně. Ve skutečnosti jde o vosíka francouzského, známého také jako vosík skvrnitý, Polistes dominula.
S běžnou vosou si ho lze splést snadno. Zbarvení je podobné a rozdíl člověk obvykle začne vnímat až ve chvíli, kdy oba druhy vidí vedle sebe. Vosík je užší, subtilnější a má výrazně delší končetiny. Také jeho zadeček nepůsobí tak podsaditě. Typický je právě let s nohama spuštěnýma pod tělem, který u vosy obecné nebo vosy útočné nebývá tak nápadný.
Patří mezi společenské blanokřídlé, ale jeho život se v několika ohledech liší od života známějších vos. Nevytváří obrovské kolonie se stovkami nebo tisíci jedinců a nestaví uzavřená hnízda ukrytá v zemi nebo obalená několika vrstvami papírové hmoty. Jeho společenství bývá menší a celá stavba zůstává otevřená.
Vosík francouzský. Působí hrozivě, ale zajímala ho jenom divizna
Hnízdo, na které je vidět
Hnízdo vosíka připomíná malý šedavý plást zavěšený na krátké stopce. Nemá žádný vnější obal, takže jednotlivé šestiboké buňky jsou vidět už z dálky. Když člověk stojí dost blízko, může v nich zahlédnout vajíčka, larvy nebo bělavá víčka zakrývající kukly.
Na první pohled se může zdát zvláštní, že tak křehká stavba visí pouze na jediném úzkém připojení. Stopka je ale poměrně pevná a vosíci ji navíc opatřují látkami, které pomáhají odrazovat mravence. Ti by se jinak k bezbranným larvám dostávali velmi snadno.
Materiál pro stavbu získávají podobně jako jiné vosy. Kusadly seškrabují vlákna ze starého, zvětralého dřeva, ze suchých stonků, plotů nebo dřevěných konstrukcí. Smíchají je se slinami a vytvoří z nich měkkou hmotu, kterou postupně nanášejí na okraje buněk. Po zaschnutí vznikne tenký papír. Právě podle těchto hnízd dostala celá skupina vosíků v některých jazycích označení papírové vosy.
Nejčastěji hnízdí na chráněných, teplých místech. Hodí se mu prostor pod střechou, v zahradním domku, ve skleníku, za okenicí, pod parapetem, v přístřešku na dřevo nebo v nějakém otevřeném výklenku. Hnízdo někdy vznikne i uvnitř nepoužívaného předmětu, například v duté trubce, staré ptačí budce, pod víkem zahradní nádoby nebo v opuštěné schránce.
Na rozdíl od vosy obecné se vosík nesnaží celou kolonii ukrýt. Hnízdo zůstává vystavené okolí, a proto záleží na tom, aby na něj příliš nepršelo a nebylo vydáno napospas silnému větru.
Všechno začíná jednou samicí
Na jaře zakládá nové hnízdo samice, která přežila zimu. Přezimuje už oplodněná, ukrytá ve škvíře, pod kůrou, na půdě nebo v jiné chráněné dutině. Jakmile se oteplí, začne hledat místo, kde by mohla založit kolonii.
Zpočátku je na všechno sama. Musí postavit první buňky, naklást do nich vajíčka, zahřívat je, bránit hnízdo a později shánět potravu pro larvy. Nejde přitom o žádné početné společenství. Na jaře může hnízdo tvořit jen několik buněk a jediná samice, která se mezi nimi pohybuje.
U vosíků je zajímavé, že se na založení hnízda může podílet i více samic. Neznamená to však, že jsou všechny rovnocenné. Časem mezi nimi obvykle vznikne pořadí a jedna z nich získá převahu. Právě ona pak klade většinu vajíček, zatímco ostatní se více zapojují do stavby, obrany a shánění potravy.
Takové soužití nemusí být pokojné. Samice se navzájem dotýkají tykadly, odstrkují se, někdy spolu zápasí a neustále si potvrzují své postavení. Kolonie proto není dokonale spořádaným státem řízeným neviditelnými pravidly. Spíše připomíná malé společenství, v němž se vztahy průběžně mění a kde nejsilnější samice musí své výsadní postavení stále obhajovat.
Jakmile se vylíhnou první dělnice, zakladatelce se uleví. Mladé samice začnou rozšiřovat hnízdo, čistit buňky, krmit larvy a lovit. Zakladatelka pak tráví více času kladením vajíček a péčí o potomstvo.
Hnízda bývají malá a především otevřená. Při jejich obraně je vosík schopen bodnout, jinak střet většinou nevyhledává
Larvy nekrmí medem, ale uloveným hmyzem
Dospělý vosík potřebuje především sladkou potravu. Navštěvuje květy, olizuje nektar, medovici nebo šťávu z poškozených plodů. Občas může usednout i na sladký nápoj, ale u lidského stolu se většinou nechová tak dotěrně jako běžné vosy.
Larvy však potřebují bílkoviny. Dělnice proto vyrážejí na lov a pátrají hlavně po měkkém hmyzu, který lze snadno zpracovat. Velkou část kořisti tvoří housenky motýlů. Vosík je uchopí kusadly, ochromí nebo usmrtí a postupně je rozkouše na menší sousta.
Do hnízda obvykle nenese celou housenku. Zpracuje ji na měkkou hmotu, kterou pak po částech předává larvám. Ty reagují pohybem hlavy a potravu postupně přijímají.
Právě lov housenek je důvodem, proč mohou být vosíci na zahradě užiteční. Neloví podle toho, zda člověk považuje daný druh za škůdce, ale mezi jejich kořistí se často ocitají housenky okusující listy zeleniny, ovocných stromů nebo okrasných rostlin. Menší kolonie sice zahradu škůdců nezbaví, během léta jich však dokáže pochytat značné množství.
Vztah mezi larvami a dospělci přitom není jednostranný. Dospělí nosí larvám potravu a larvy jim na oplátku poskytují sladkou tekutinu. Dělnice je k jejímu uvolnění podněcují a potom ji olizují. Pro dospělé vosíky jde o důležitý zdroj energie přímo uvnitř hnízda.
Není tak útočný, jak vypadá
Žlutočerné zbarvení v lidech přirozeně vyvolává opatrnost. U vosíka je však potřeba rozlišovat mezi jednotlivcem na květu a vosíkem, který brání hnízdo.
Při hledání potravy nebývá útočný. Člověk se k němu může přiblížit poměrně blízko a hmyz obvykle odletí nebo pokračuje ve sběru nektaru. Ani vosíci poletující kolem dřevěného plotu si člověka většinou nevšímají. Zajímají je dřevní vlákna, nikoli konflikt.
Jiná situace nastává přímo u hnízda. Protože je otevřené a larvy nejsou chráněné vnějším obalem, musí být dospělci připraveni reagovat na nebezpečí. Pokud člověk do hnízda strčí, začne s ním pohybovat nebo se ho pokusí shodit, vosíci ho samozřejmě mohou bodnout.
Jejich obrana však zpravidla nepůsobí tak hromadně jako u velkého vosího hnízda. Kolonie je menší a většina jejích členů se drží blízko plástu. Přesto by se hnízda neměl nikdo dotýkat holou rukou nebo se ho pokoušet odstraňovat bez ochrany.
Bodnutí je bolestivé a u citlivých lidí může vyvolat silnější otok. U alergika může být nebezpečné stejně jako bodnutí vosou, včelou nebo sršní. To ale neznamená, že by vosík aktivně vyhledával člověka a snažil se ho napadnout. Ke konfliktu obvykle dojde až ve chvíli, kdy má pocit, že je ohrožené hnízdo.
Na první pohled může připomínat vosu, ale tvar těla je trochu jiný, nohy delší a zbarvení je podobné, nikoliv stejné
Proč se mu daří u lidských obydlí?
Vosík francouzský je teplomilný druh. Vyhovují mu slunná místa, otevřená krajina, zahrady, vinohrady, sady a okraje sídel. Lidské stavby mu nabízejí něco, co se v přírodě nenachází snadno - suchý převis, který se přes den rychle prohřeje a zároveň chrání hnízdo před deštěm.
Zahradní domky, pergoly, půdy a kůlny pro něj představují téměř ideální prostředí. V okolí navíc obvykle najde květy, vodu i dostatek kořisti. V teplých oblastech se proto může vyskytovat velmi hojně.
Jeho úspěšnost souvisí také se schopností využívat různé druhy potravy a rychle obsazovat nová místa. Původní areál zahrnoval velkou část Evropy, severní Afriku a západní Asii, člověk ho však zavlekl i na jiné kontinenty. V některých částech Severní Ameriky, Austrálie nebo Jižní Ameriky se rozšířil natolik, že začal ovlivňovat původní druhy vosíků a dalšího hmyzu.
Ve střední Evropě však nejde o nově zavlečeného vetřelce. Patří k místní fauně, i když jeho početnost a rozšíření mohou podporovat teplejší roky a proměny krajiny.
Dospělci vyhledávají nektar, ale larvy musejí krmit živočišnou bílkovinou - obvykle tak loví housenky a jiný drobný hmyz
Co dělat, když si postaví hnízdo u domu
Ne každé hnízdo je nutné odstranit. Záleží hlavně na tom, kde se nachází. Pokud visí vysoko pod střechou, v rohu kůlny nebo na jiném místě, kam se běžně nesahá, může tam kolonie často zůstat až do konce sezony.
Vosíci hnízdo nepoužívají několik let. Na podzim kolonie zanikne. Dělnice, samci i původní zakladatelka uhynou a zimu přečkají pouze mladé oplodněné samice ukryté někde v okolí. Na jaře si postaví nové hnízdo, starý plást zůstane opuštěný.
Problém představuje hnízdo u dveří, na dětské prolézačce, pod madlem, v často používaném skleníku nebo na místě, kde hrozí pravidelný kontakt. V takovém případě je rozumné obrátit se na někoho, kdo umí hnízdo bezpečně odstranit nebo přemístit. Zvláštní opatrnost je nutná tam, kde se pohybuje alergik.
Pokud hnízdo nikomu nepřekáží, není důvod považovat ho automaticky za hrozbu. Vosík francouzský je lovec housenek, návštěvník květů a zajímavý obyvatel zahrady. Největší problém s ním často vzniká jen proto, že ho lidé považují za běžnou vosu a očekávají od něj stejné chování.
Přitom stačí chvíli pozorovat jeho pomalý let, dlouhé nohy a nevelké otevřené hnízdo, aby bylo jasné, že jde o trochu jiného souseda. Ne zcela neškodného, protože žihadlo má a své potomstvo bránit dovede, ale rozhodně nejde o hmyz, který by člověka bezdůvodně pronásledoval. Většinu léta stráví mnohem prozaičtěji - opravuje papírové buňky, loví housenky a nosí potravu larvám.
Zdroje:
https://animaldiversity.org/accounts/Polistes_dominula/
http://www.naturabohemica.cz/polistes-dominula/
https://extension.psu.edu/european-paper-wasp
https://www.toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1654
