Článek
Na gymplu to byla premiantka, pak vystudovala Vysokou školu ekonomickou. Byla krásná, chytrá a zdálo se, že jí patří svět. Že dokáže všechno, na co si vzpomene, protože na rozdíl ode mne byla cílevědomá a dokázala věci dotáhnout do konce. Po škole jsme se vídaly sporadicky, každá z nás měla rozjetou jinou kariéru a práci jsme obětovaly většinu svého času. Pak si našla partnera a odstěhovala se na vesnici a tehdy se kontakt smrskl na pár zpráv za rok.
Střih. Osud mě zavál do jejího města, a tak jsem se jí ozvala, jestli nepůjdeme na kafe. Napsala hned, byla hrozně ráda. Sešly jsme se a já celou dobu nestačila zírat. Z téhle holky, která měla tak nadějnou budoucnost, se stala strhaná žena, kterou život vysál. Pracuje na částečný úvazek za pár korun na hodinu a má strach, jestli jim do příštího měsíce vyjdou peníze. Je ustaraná a stres, který pociťuje, se negativně odrazil na jejím zdraví.
Rovnost jen na oko
Zatímco moje kamarádka je jen stínem svého minulého já, její muž září zdravím, má hromadu koníčků a na první pohled je vidět, že on si tedy rozhodně obavy o budoucnost nedělá. Při bližším zkoumání se ukazuje obvyklý vzorec, který se objevuje v tolika českých rodinách. Když se podíváte kolem sebe, určitě nějakou takovou taky znáte. Zatímco muž ráno odjede do práce, odpoledne se vrátí, a pak se věnuje svým koníčkům, ona vstává dřív, aby stihla vypravit děti do školy a školky. Dopoledne pracuje a po obědě se změní v taxikářku, která rozváží děti po kroužcích, lékařích a jednou týdně zajede i za svými stárnoucími rodiči s plnými taškami nákupu.
Je to tak obvyklý obraz. Přestože se v české společnosti často hovoří o rovnosti mezi muži a ženami jako o standardu, který je dokonce zakotven v zákonech, ve skutečnosti každodenní péče o rodinu a všechny blízké zůstává výrazně genderově nerovnoměrně rozložena. Podle údajů Českého statistického úřadu a výzkumů zabývajících se časovým rozdělením aktivit tráví ženy v průměru denně více než 4 hodiny na neplacené domácí práci a péči ve srovnání s 2,3 hodinami u mužů. To dělá více než dva dny rozdílu během jediného měsíce.
Tento rozdíl je ještě výraznější mezi rodiči malých dětí: matky věnují péči o děti a domácnost přibližně třikrát více času než otcové.
Kdybychom mluvili o péči o malé děti, je to snad pochopitelné, ženy kojí a jsou obvykle primárním pečujícím rodičem. Ale nejpozději v okamžiku, kdy děti nastoupí do školky, by se podíl odvedené domácí práce měl začít vyrovnávat. V Česku jsou to však stále převážně matky, které zůstávají doma, když je dítě nemocné, vyzvedávají je po škole, aby je dovedly na kroužky, a pak s nimi doma píší úkoly. Kvůli tomu často pracují na zkrácený úvazek, nebo berou hůře placené pozice, hlavně, že jsou časově flexibilní.
Tato nerovnost má ale široké dopady — od profesních příležitostí a kariérního růstu žen až po jejich ekonomickou nezávislost a dlouhodobou životní úroveň. Navzdory legislativní ochraně se genderová mzda v Česku stále výrazně liší — ženy na stejných pozicích vydělávají v průměru o 17 procent méně než muži.
Nevyužitý potenciál i poškozené zdraví
O tom, jak tyto výpadky z pracovního trhu, ať už kvůli mateřské nebo péči o děti či rodiče, ovlivňují kariérní postavení na trhu práce, bylo napsáno mnoho. Je zdokumentováno, že jakékoliv takové přerušení pracovního zařazení, má dlouhodobé dopady. Ženy se po takových přestávkách často vracejí do zaměstnání s nižší kvalifikací nebo pracují na méně stabilních pozicích. Tento vzorec potom ovlivňuje i jejich budoucí důchodové nároky a finanční zabezpečení ve stáří: nižší příjmy a přerušená kariéra znamenají nižší odvody na sociální pojištění a následně nižší důchody.
Podle mne je ale mnohem horší to, co se děje s těmi dotyčnými ženami. Je však důležité napřed říci, že některé pečují a starají se rády, je jim v tom dobře a nic by měnit nechtěly. To je naprosto v pořádku. Pak je ale velká skupina žen, které táhnou káru naplněnou povinnostmi jen proto, že musí. Že v jejich okolí není nikdo, kdo by jim pomohl, a ony nemají sílu se z tohoto kolotoče vymanit. Nemají sílu donutit muže, aby doma více pomáhal, když on nechce. Prarodiče jsou daleko, sami ještě pracují, a nebo jsou již nemocní.
Takové ženy se bez dostatečného odpočinku (protože ten vyžaduje čas, kterého se doma nedostává) dostávají do permanentního stresu, který negativně poškozuje jejich zdraví. V důsledku narůstající hladiny stresových hormonů dochází k poruše hormonální rovnováhy, která ovlivňuje menstruační cyklus a plodnost, ale také k přibírání na váze a špatnému spánku. Po čase se mohou přidat deprese a úzkosti, kdy žena nemá sílu s „osudem“ bojovat s snaží se jen přežít. Tyto faktory zase vedou k vyššímu riziku kardiovaskulárních a metabolických chorob.
A nakonec je třeba zmínit ještě jednu věc. Každá žena, která zůstane zahrabaná mezi domácími povinnostmi, které za ni nikdo jiný neudělá, znamená ztrátu i pro společnost. Nejen co se týká růstu HDP, ale hlavně nevyužitého lidského potenciálu. Každá taková žena je něčím výjimečná – má velký talent, skvělé nápady, výborné komunikační schopnosti. To všechno však zůstane nevyužito, protože žena stále dokola vozí děti a myje špinavé nádobí.
V mém okolí jsou spokojené jen ženy, které z tohoto kolotoče vystoupily. Bohužel se jim to povedlo tak, že se rozvedly a děti připadly do střídavé péče. Ony se tak týden starají o děti a domácnost a týden mají na regeneraci a realizace svých plánů. Opravdu tohle ale jako společnost chceme? Nešlo by to jinak?
Zdroj:
https://www.sav.sk/journals/uploads/12090925KALITOVA_Balancing_Work_and_Childcare_Institutional_Political_and_Cultural_Determinants_of_Gender_Inequality_in_Czechia_6_2025.pdf
https://domaci.hn.cz/c1-67646930-zeny-v-cesku-vydelavaji-v-prumeru-o-sestinu-min-nez-muzi-muze-za-to-i-dlouha-rodicovska
https://womenshealth.gov/a-z-topics/caregiver-stress
