Článek
Historie umění je plná ztracených sbírek, válečných konfiskací a podivných krádeží. Významná umělecké díla měnila v nejen minulém století své majitele, mizela ze světa a zase se objevovala, do toho přidejme různá dědictví, kdy se vynoří až po dlouhých desetiletích. V původu jednotlivých mistrovských děl je tak často zmatek. A právě tohoto zmatku se rozhodl využít Wolfgang Beltracchi, který vymyslel „geniální“ plán.
První pozměněný obraz
Wolfgang Beltracchi se narodil 4. února 1951 jako Wolfgang Fischer do umělecké rodiny ve vestfálském Höxteru. Jeho otec totiž pracoval jako chrámový malíř a restaurátor, a tak není divu, že i mladý Wolfgang šel studovat malbu na Školu užitého umění (Werkkunstschule) v Cáchách. Po škole se vydal na cesty po Evropě a Severní Africe a již tehdy se živil prodejem svých obrazů. Nebo také padělků.
S malováním vlastních úprav starých krajinomaleb totiž začal už v 70. letech. Údajně první pozměněné obrazy vznikly v Amsterodamu, kde koupil dva staré zimní krajinné obrazy. Tehdy každý asi za 250 dolarů a dokreslil do nich postavy bruslařů. Všiml si totiž, že obrazy s bruslaři se prodávají výrazně lépe.
Když se v roce 1992 seznámil s Helene Beltracchi, s níž se o rok později oženil a přijal její jméno, již mu nestačilo těch pár drobných, které si prodejem vydělal. A když se do manželství narodily děti, peněz bylo potřeba mnohem víc. A tehdy manželé vymysleli plán, který jim nakonec vynesl skutečné jmění.
Nešlo o padělání již namalovaných obrazů
Beltracchiho metoda byla geniální. Nepokoušel se totiž namalovat kopii originálu, kterou by vydával za pravou. On si nejprve vybral malíře, jehož si důkladně nastudoval. Nejen styl, všechno. Věnoval se jeho korespondenci, stylistickým fázím, životnímu osudu. Našel období jeho života, které nebylo ještě přesně zdokumentované. A pak namaloval zcela nový obraz, který do daného období zasadil. Obraz do této mezery dokonale zapadl a právě proto zmátl odborníky. Styl odpovídal, kontext dával smysl, žádný originál, s nímž by bylo možné dílo porovnat, neexistoval.
Beltracchi totiž dokázal odborníky zmást svou historkou, kterou si kolem „nalezeného“ díla vystavěl. Vyprávěl, že obrazy pocházejí ze starých rodinných sbírek, konkrétně ze sbírky Wernera Jägerse a ze sbírky Wilhelma Knopse. Jeden z nich měl být údajně jeho tchán. Tuto sbírku okořenil bohatou historkou – byla zakoupená ještě před válkou, poté dlouho ležela ukrytá před nacisty, až na ni nakonec všichni zapomněli.
„Byla to zábava i adrenalin. Já jsem mohl malovat a zároveň nás bavilo i to pátrání a studium. A ještě jsme z toho zbohatli. Padělání bylo způsobem, jak to všechno spojit dohromady,“ uvedl Wolfgang Beltracchi v rozhovoru pro The Guardian.
Přestože doklady o původu díla byly falešné, byly zasazeny do naprosto konkrétních reálií. Nikdo neměl důvod Beltracchimu nevěřit, vlastně se dá říct, že touha po nových dílech starých mistrů byla obrovská a trh prostě chtěl věřit.
Když odborník řekne, nikdo nepochybuje
Obrazy zkoumali ti nejuznávanější odborníci v oboru. Ale Beltracchimu vlastně stačilo, když přesvědčil toho prvního. Ti ostatní už bylo snazší oklamat. Jeho díla byla publikována v odborných katalozích a vystavována v renomovaných galeriích (například v Christie's, nebo v Sotheby's) i v muzeích. S každým dalším dílem to bylo snazší. Protože jak už jsme řekli, trh chtěl věřit a pravost nikdo nechtěl zpochybnit.
„Trh s uměním je postavený na víře. A odborníci často vidí to, co vidět chtějí,“ uvedl ke svému podvodu Wolfgang Beltracchi pro magazín Der Spiegel. Později také opakovaně tvrdil, že největší slabinou trhu je autorita znalců – nikdo už nekontroluje díla, která zkontroloval někdo před nimi.
Jediný laboratorní nález rozložil celý příběh
Jedním z klíčových děl, které Beltracchi prodal jako originál, byl „Rotes Bild mit Pferden“ (Červený obraz s koňmi). Údajně pocházel z roku 1914 a Beltracchi jej připsal německému expresionistovi Heinrichu Campendonkovi. Dílo najdete na snímku.
Obraz byl roce 2006 prodán přes aukční síň Lempertz v Kolíně nad Rýnem za celkem 2,88 milionu eur.
O čtyři roky později ale spadla klec. V roce 2010 se obraz dostal do britské laboratoř, která provedla chemickou analýzu pigmentů a nalezla stopy titanové běloby. Tady si totiž Beltracchi nedal pozor. Použil oxid titaničitý v podobě, která se začala běžně používat až po roce 1945. Nebo jinak – v době, kdy měl být obraz údajně namalován, tahle barva ještě neexistovala. Tahle hloupá chyba zničila miliónový podvod, protože postupně se začala prověřovat i další díla „nalezená“ Beltracchim.
Vězení a nezodpovězené otázky
27. října 2011 odsoudil Zemský soud v Kolíně nad Rýnem odsoudil umělce k šesti letům vězení nepodmíněně za organizovaný podvod. Jeho žena byla odsouzena ke čtyřem letům. Wolfgang Beltracchi si odpykal část trestu v otevřené věznici a byl předčasně propuštěn v lednu 2015.
Otázky ale zůstaly. Malíř totiž přiznal, že vyrobil padělky více než 50 umělců a odhady jeho zisku z těchto podvodů se pohybují v desítkách až stovkách milionů eur. U soudu mu však byla prokázána jen malá část.
Beltracchi nikdy nepřiznal, kolik obrazů ve skutečnosti namaloval ani kde všude jeho díla skončila. Odborníci se shodují, že některé jeho práce mohou dodnes viset jako „originály“. A možná že už je nikdo nikdy nebude zkoumat – protože jejich hodnota by v okamžiku odhalení zmizela.
Malíř také svým podvodem zničil reputaci jednotlivých znalců a zpochybnil základní tezi trhu s uměním. Ukázalo se totiž, že cena, kterou za obraz zaplatíte, nemusí být ukazatelem kvality.
Zdroje:
