Článek
Nespokojenost s rostoucími cenami základních potravin je nepřekvapivě opakujícím se tématem prakticky v každé evropské zemi. V Česku se téma nejvíce točí okolo nespravedlivé cenové politiky vybraných výrobků, s níž obchodníci uměle hýbou nahoru a dolů, aby mohli zákazníky oblbovat „neporazitelnými slevami“, u nichž se už v mnoha případech prokázalo, že slevami dokonce ani nikdy nebyly.
Jak se v posledních měsících událo hned několikrát, nejednou to dochází až do stavu uměle vyvolaných krizí příhodně naplánovaných na ideální časové období jako bývá tradičně před Vánoci máselná krize a před Velikonocemi pro změnu ta vaječná, která tiše číhá za rohem.
A zdali za příčinami vysokých cen skutečně stojí krize s dostupností jednotlivých surovin, která se těžko dá ovlivnit, nebo se jedná o prachsprosté nekalé praktiky samotných obchodních řetězců, které mezi sebou zdánlivě soupeří, ve skutečnosti ale táhnou za jeden (cenový) provaz na základě společně sepsané „kartelové dohody“, která je jako paní Columbová – všichni o ní mluví, ale nikdo dosud neprokázal, že doopravdy existuje.
Všechno je to ve výsledku vlastně fuk. Nakonec jsme to totiž my zákazníci, o které jde na prvním i posledním místě a měli bychom si to opakovat před každým vstupem do supermarketu jako otčenáš. Chorvatům to totiž minulý týden docvaklo a rozhodli se vzbouřit na celostátní úrovni, aby se pohnuly ledy, a nikoliv nadávat pouze doma u televize a pak to předražené zboží se zaťatými zuby stejně házet do košíku, jako to máme ve zvyku v naší kotlině.
Chorvaté se nebáli vzbouřit se přemrštěným cenám
Za celou vzpourou stála prostá facebooková iniciativní stránka „Haló, inspektore“, která vyzvala občany, aby jeden konkrétní den nenakupovali nic v obchodech ani na čerpacích stanicích. Iniciativa okamžitě začala nabírat virálního rozměru, až pohltila celou zemi, což byl podstatný faktor pro „vyslání signálu“ směrem k dotknutým obchodníkům.
V onen den, který padl na pátek 24. ledna, tak opravdu zely regály chorvatských supermarketů, hypermarketů i čerpacích stanic prázdnotou, nebo se v nich pohybovalo daleko méně zákazníků, než by bylo v běžný pátek zvykem. Zaměstnanci si v práci váleli šunky, protože nebyl důvod tak často doplňovat zboží do regálů nebo obsluhovat zákazníky u pokladen.
Anketa
Supermarketům za den klesly zisky až o 47 %
„V práci se nudíme, provoz je opravdu pomalý a nemáme co dělat,“ komentovala pokles návštěvnosti pokladní z Intersparu ve městě Osijek.
Celkově se odhaduje, že řetězce za jediný den přišly o v průměru 40 %, v některých případech dokonce až 47 % svých obvyklých denních příjmů.
„Obchodníci nebudou finančně poškozeni, ale je to důležitý symbolický vzkaz, že by se mělo přestat se zdražováním,“ shrnul cíl iniciativy barman ze Záhřebu, který se k bojkotu také připojil.
Supermarkety pochopitelně po jediném dni nezkrachovaly, nemusí propouštět zaměstnance ani zavírat krámy, přesto jim byl tento signál rázně doručen a Chorvaté jistě doufají, že si z něj vezmou ponaučení, přestože jeho účinek jiný zpochybňují slovy: „že jeden den nic nezmůže“ a že „v tržně orientovaných ekonomikách kolektivní spotřebitelské akce nemají na inflaci žádný dopad.“
Kdepak. Říkají to, protože se bojí. Tato chorvatská iniciativa může ukázat všem ostatním evropským zemím potýkajících se s neakceptovatelným růstem cen včetně nás, že jsou lidé schopni se alespoň na jeden den semknout a držet při sobě vůči těm, kteří se je pokouší okrádat cenovými hrami. Stačí pouze chtít a udělat pro to něco.
Mohli jsme ovlivnit máselnou krizi ještě před Vánoci?
Pochopili to například Briti kvůli vysokým cenám pohonných hmot, Italové kvůli těstovinám a kávy a Turci kvůli pečivu. Proč bychom se také my nemohli ozvat vůči přemrštěným cenám másla?
Kdybychom to opravdu udělali už v listopadu v době, kdy průměrná cena čtvrtkilové kostky činila 70 korun (taková Madeta ale stála klidně i 85 Kč) a jejíž zvýšení bylo prý odůvodněné nízkým obsahem tuku v mléce kvůli horkému létu, ačkoliv za to nakonec mohlo navýšení marží před koncem roku, jež činila až 27 korun na kilogram másla, mohli jsme třeba srazit cenu másla na únosnou mez ještě před pečením vánočního cukroví.
O čokoládových vánočních kolekcích, které se nyní měsíc po Vánocích prodávají v 90procentních slevách radši ani nemluvě.
To si řetězce myslí, že jsme vážně tak pitomí?
V dobách, kdy si může každý zákazník velmi snadno a pohodlně porovnat průměrnou cenu výrobku v daném obdobím ve slevách a mimo ně, nebo si dohledat cenu téhož výrobku v supermarketu od dům vedle, jsou tyto cenové praktiky řetězců opravdu trapné a drzé.
Přitom se nás opakovaně pokouší balamutit směšnými hesly, jak zákazníkům vychází maximálně vstříc „neporazitelnými cenami“ a že „nemáme hledat levnější“. Ano, to by se některým řetězcům líbilo, abychom bezmyšlenkovitě a bez přehledu chodili pouze do jejich poboček, instalovali si jejich aplikace, a ještě jim posílali svá osobní data, zatímco jsou ostatní zákazníci bez těchto „výhod“ cenově diskriminovaní.
Rozhodujme svými peněženkami a nebuďme pohodlní
Musíme si dokola opakovat, že jako zákazníci rozhodujeme vlastními peněženkami a jsou-li pro nás určité ceny za určité výrobky neakceptovatelné, prostě je nekupujme. A je-li nějaké chování konkrétního supermarketu neetické, přestaňme jej navštěvovat.
A drží-li všechny největší řetězce v Česku při sobě, ať už skrze kartelovou dohodu, nebo protože jim to prostě vyhovuje, zorganizujme podobnou iniciativu jako Chorvati, Briti, Italové, abychom jim vyslali vzkaz, že si s námi takto zahrávat nebudou, jinak bojkot nepotrvá dny, ale týdny, anebo se můžou rovnou spakovat a vrátit se zpět do země, odkud přišly.
Na druhou stranu je tu fakt, že na některých místech, u některých výrobků a v určitých cenových hladinách lze řetězce supermarketů jen těžko nahradit maloobchody a večerkami, kterých existuje jen pár. Holt jsme si všichni na pohodlí v supermarketech až moc zvykli a řetězce si zvykly, že my jsme si zvykli, protože se nám nechce odvykat. Ale slovy Bohumila Stejskala, na toto neetické chování „si nezvykaj!“
Další zdroje: novinky.cz, novinky.cz, seznamzpravy.cz, idnes.cz, irozhlas.cz
