Dvojí slevy v supermarketech zašly moc daleko. Tesco je z nich nejhorší

Slevové aplikace se po zpravodajství a sociálních sítích staly každodenní součástí nejednoho dospělého člověka. Bez nich se totiž v mnoha supermarketech ani nevyplatí nakupovat. Proč? Protože jsou běžné ceny mnohdy až absurdně přestřelené a neodpovídají skutečné hodnotě produktu na aktuálním trhu. Jindy je pro změnu základní sleva defacto cenou z doby před inflací, takže za zboží neplatíme méně, ale „normálně“. Proč si s námi řetězce takto hrají a kdy jim někdo zatne tipec?

Nejrůznější věrnostní programy dnes nabízí prakticky každý z velkých i malých supermarketů na našem trhu. Kaufland Card, Lidl Plus, Můj Albert, Billa, Penny a mnoho dalších jsou nám dobře známy z reklam nebo si již našly stálé místo na obrazovkách našich mobilních telefonů. Mobilní aplikace, které vystřídaly nepraktické plastové kartičky, nabízí spoustu dalších výhod, jsou pohodlnější, nezabírají místo v peněžence a lze v nich uchovávat účtenky, vytvářet nákupní seznamy nebo zapínat notifikace na oblíbené zboží ve slevě.

Protože jsou Češi jednoznačně největšími lovci slev v Evropě, možná i na světě, velice rychle se rozrostl počet lokálních uživatelů, až dnes tvoří podstatnou část pravidelných návštěvníků supermarketů. Každý totiž chce ušetřit doslova za každou cenu.

Ačkoliv si přesná data řetězce nechávají pro sebe, odhaduje se, že jen v Česku aktivně používá některou ze tří nejpopulárnějších aplikací Lidl, Albert a Kaufland okolo dvou až tří milionů obyvatel. Spousta z nich pak více než jednu současně. To může v praxi tvořit klidně celou polovinu denních zákazníků těchto prodejen. A toho jsou si řetězce dobře vědomy. Jinak by se pravidelně neprodávalo ve slevách až 60 % jejich sortimentu. Jenomže, čert, aby se v té záplavě žlutých a červených slevových cedulek vyznal.

Celá záležitost se slevovými akcemi v supermarketech došla až tak daleko, kdy jedna žlutá cedulka oznamuje slevu pro všechny, zatímco druhá, s ještě výhodnější cenou, je dostupná pouze členům věrnostních programů, tedy zákazníků s aplikacemi. Ten, kdo aplikaci nemá a důkladně si cedulku neprohlédne, se může následně na pokladně nemile divit.

Prodejci chtějí zákazníky záměrně mást, a proto používají na dvojí slevy totožnou grafiku a důležité popisky schovávají pod malými písmenky. Pokud nakupujeme pár položek bez spěchu, snadno si toho ještě včas všimneme. Nemalá skupina zákazníků však nakupuje rychle a zběsile a nemá čas si lámat hlavu, co kolik stojí. Řídí se tím prvním, co vidí. Což jsou pochopitelně ty největší křiklavé slevové poutače.

Jindy je známým trikem opět cenovka se žlutou nebo červenou barvou, která ani opravdovou slevou není, nýbrž označuje „výhodnou (neporazitelnou) cenu“. Pravděpodobně takovou, která má značit férovou nabídku, než jakou nabízí konkurence opodál. Jenomže choďte ke konkurenci, abyste si to ověřili.

Co se týče slev prostřednictvím aplikace, Lidl, Albert nebo Kaufland svým věrným zákazníkům zpravidla nabízejí slevy v řádech jednotek až nižších desítek korun, což není úplně „big deal“, spoustě lidem to ale očividně stačí.

Tesco ze všech řetězců zašlo vůbec nejdále a nebojí se zlevňovat své zboží pro členy Clubcard klidně o 50 %, a to nikoliv výjimečně, ale klidně každý týden. Takové chování a šachování s cenami vyvolává otázky, co je vlastně normální cena onoho zboží, co ta zlevněná a proč ji mají členové ještě o tolik nižší.

V extrémních případech se různé druhy zboží od běžných potravin, nápojů, alkoholu nebo dětských potřeb nabízí ve slevách pouze členům, zatímco obyčejní zákazníci mají smůlu a musí nakupovat za „normální ceny“, které jim normální nepřipadnou a dost často ani normální nejsou. To všechno v zájmu vyvíjení tlaku na ostatní, kteří aplikaci doposud nepodlehli, ale brzo tak budou muset učinit, jinak je tyto „neporazitelné ceny“ porazí.

Naštěstí, na Tesco a jeho dvojí cenovou politiku si již posvítil britský Úřad pro hospodářskou soutěž a trhy, který prošetřuje jeho praktiky a někdy během letošního listopadu by měl zveřejnit výsledek své zprávy. Do té doby nám zákazníkům nezbývá než o svých nákupech rozhodovat svou hlavou, potažmo peněženkou.

Pokud totiž nebude nikdo nic dělat, situace může snadno dojít až do stavu, kdy bude například Čechy oblíbené plzeňské pivo nabízeno za přijatelných 25 korun pouze členům klubů, kdežto všichni ostatní jej „budou muset“ kupovat za standardních 32 Kč, nebo jindy dokonce téměř 40 Kč, jak uvádí srovnávač cen Kupi.cz. Nebo se spokojit s ubohou třetinkovou variantou.

Ale čert vem pivo. Stejnou taktiku mohou, a také že uplatňují, řetězce u mléka, másla, masa, ovoce a zeleniny nebo dětských potřeb. Jednou stojí máslo více jak 60 korun a nejsou na něj žádné slevy, jen aby se o pár měsíců později nabízelo za běžných 40 korun a ve slevách ještě méně. Takovou čokoládu nyní čeká stejné šachování s cenami z důvodu historicky slabé úrody kakaa, navzdory tomu, že je oproti máslu na pultech stále možné najít kusy vyrobené ještě před kakaovou krizí.

Řetězce supermarketových prodejen zaplavily naše města a vytlačily ven menší lokální hráče. Z toho důvodu spousta lidí nemá leckdy jinou možnost než nakupovat potraviny právě v nich. V takovém případě jim pak nezbývá, než takovéto cenové praktiky buď tolerovat, nebo si aplikaci stáhnout také a aspoň něco málo ušetřit.

Bohužel se s těmito aplikacemi dostávají samotní zákazníci do další skryté pasti týkající se sbíráním jejich osobních dat. Žádná sleva není zadarmo a v kapitalismu vždy platí pravidlo: něco za něco. Následně jsou úmysly a zacházení s těmito daty samotnými řetězci přinejmenším sporné.

Pakliže si takovéto zacházení nechceme nechat líbit, můžeme vzít spravedlnost do vlastních rukou tím, že přestaneme vkládat do svého košíku zjevně předražené zboží bez jasného opodstatnění, když jej lze jinde sehnat levněji. Odliv zákazníků ke konkurenci je totiž přesně to, čeho se tyto kartelové řetězce nejvíce bojí a chtějí si jejich opětovné návštěvy pojistit oněmi aplikacemi. Bohužel zcela vynechat ze svého života supermarkety již dnes také nelze, přičemž mnoho Čechů je ochotno udělat pro lákavou slevu cokoliv.

Zdroje: peníze.cz, echo24.cz, idnes.cz, novinky.cz, novinky.cz, idnes.cz, seznamzpravy.cz