Místo zrušení střídání času nám EU nadělila neodnímatelná víčka, děkujeme

Co má střídání času společného s neodnímatelnými víčky PET lahví? Zatímco v prvním případě volají občané EU, aby se konečně jednou pro vždy vyřešilo a ponechal se čas buď zimní, nebo naopak letní, ve druhém případě evropští poslanci zavádí nová pravidla bez toho, aniž by naslouchali skutečným přáním svých občanů a voličů. Nemluvě o tom, že je efektivita neodnímatelných víček nebo také zákaz prodeje plastových brček v praxi stejně kontroverzní jako ekonomická efektivita letního času.

Současně s tím jsou oba případy sami o sobě banální a týkají se zejména toho, jak moc si tu budeme (ne)pohodlně žít. Neodnímatelná víčka nás škrábou na tváři, papírová brčka se pro změnu rozpouštějí v nápojích a dvojité posouvání času ročně nám znepříjemňuje život rozhozením biorytmu, rozčiluje ručním štelováním ručiček na starých hodinách a minimálně týdenním zvykáním si na odlišnou dobu slunečního svitu.

Střídání letního času mělo být zrušeno už dávno, naposledy se o něm vážně diskutovalo v roce 2019. Bohužel rok poté se začala Evropská Unie vymlouvat na nejprve pandemii, posléze válku na Ukrajině. Přitom během pandemie byla ideální příležitost konečně zakročit, jelikož lidé byli zavřeni doma, nesmělo se cestovat, a tak se čas doslova jakoby zastavil.

Pak přišla válka na Ukrajině, přičemž tento stát není členem EU, nachází se v jiném časovém pásmu než většina států EU, takže ani zde nerozumím argumentu, proč zrušení letního času opět odsunout. Debata se totiž mezi lidmi vede pravidelně minimálně dvakrát do roka bez ohledu na dění ve světě.

Evropa totiž spolu se Spojenými Státy, většinou Kanady, částí Austrálie anebo Egypta v tomto ohledu potupně zaostávají za zbytkem světa. Zbytek zřejmě dávno pochopil, že je efektivita letního času s moderní dobou a odlišnými postupy dávno ta tam. V minulosti se možná vyplatilo letní denní světlo pocitově prodlužovat do večerních hodit za účelem šetření energie, aby lidé trávili déle času venku. Ovšem v současnosti, kdy je asi tisíckrát více elektrických spotřebičů a plýtvá se elektřinou na denní bázi, protože jsou mnohé z nich zapojené do zásuvky 24/7, je tento argument opravdu absurdní.

Jediná smysluplná debata tak panuje pouze okolo toho, zdali si v Evropě globálně ponechat čas přirozený (zimní), nebo naopak letní, který nejspíš skrývá více pozitiv a většina občanů by si na něj asi i snadněji zvykla, i kdyby byli z počátku proti.

V létě by nám totiž zřejmě vadilo, že slunce vychází nesmyslně brzo někdy mezi třetí a čtvrtou ranní (a spolu s ním také uřvaní ptáci) a večer zase zapadá příliš brzo kolem sedmé až osmé v čase, kdy si chceme venku posedět nebo ještě zasportovat, protože není takové horko a komáři ještě nevylétli.

Naopak v zimě je to poměrně jedno, který z časů by byl nakonec zachován. Dny se krátí přirozeně, s tím nic neuděláme, ráno je často tma tak nebo tak kvůli sychravému počasí, a navíc stejně trčíme v interiérech s umělým, avšak úspornějším osvětlením, než tomu bývalo v dobách klasických 60wattových „edisonovek“.

Pokud by se tedy s ponecháním letního času i v zimě prodloužilo odpolední světlo, byť o pouhou hodinu, a z práce bychom se většinu zimy vraceli ještě relativně za slunce, bylo by to alespoň malé plus.

V jakou variantu se nakonec rozhodneme je vlastně jedno. Podstatné je, aby bylo rozhodnutí jednotné a nedopadlo absurdním paradoxem z Arizony. Ta je jediným pevninským státem USA, kde letní čas neplatí. Protože se v ní nachází indiánská oblast Navajo, která má vlastní správu a změna letního času se ji týká, ovšem v Navaju se dále nachází malé regiony spadající zpět pod Arizonu, v praxi to znamená, že byste při průjezdu určitou trajektorií těmito státy ve státě museli přetáčet hodinky celkem sedmkrát. Představa, že bychom takto štelovali hodiny po cestě z Česka do Chorvatska, je odstrašující.

Kdyby se tak Evropské unii skutečně chtělo tuto zapeklitou situaci jednou pro vždy rozseknout, už dávno by bouchla do stolu, zavedla buď ten, nebo ten, a to všem členským státům bez výjimek. Vždyť má s podobnými „vyděračskými kroky“ a la emisní povolenky, Green Deal, přerozdělování migrantů či již zmíněná neodnímatelná víčka a papírová brčka, po kterých reálně nikdo nevolal, bohaté zkušenosti.

Tak proč už dávno nezakročila i proti této absurditě z dob minulých, když se od ní polovina planety dávno odvrátila a ekologické či ekonomické výhody a nevýhody jsou přinejmenším spekulativní. Po dlouhé době má EU příležitost udělat něco vskutku přínosného s viditelnými výsledky, tak na co čeká? Zřejmě na rok 2026, kdy se má tato debata na půdě Evropského parlamentu opět otevřít.

Zdroje: youtube.com, wikipedia.org