Článek
Rozmohl jsem nám tu takový nešvar – trend body positivity, který má za cíl otevřít lidem oči, aby začali vnímat své tělo takové jaké je a posílili si sebevědomí, se v mnoha případech nebezpečně vymkl kontrole a nasměroval lidi k nezdravému stylu života. Body positivity totiž někteří samozvaní odborníci, aktivisté, propagátoři a internetoví influenceři začali spojovat nebo rovnou zaměňovat s fat positivity. To je prakticky totožný trend, který ale v tomto případě zahrnuje výlučně jedince s výraznou nadváhou nebo přímo obezitou.
Miss Alabama propaguje morbidní obezitu
Před nedávnem svět pobouřila zpráva o vítězství Sary Milliken, která se stala novou Miss Alabama. Tuto třiadvacetiletou a sto padesát kilo vážící miss mnoho lidí na internetu označilo za podvodnici a propagátorku morbidní obezity. Komentáře byly často až zbytečně kruté, nějaká pravda v nich přesto byla. Sama Milliken totiž v rozhovorech mj. prozradila, že se toužila stát miss celých osm let, tedy přibližně od svých patnácti. Osobně předpokládám, že ani v patnácti nevypadala jako proutek, než že by za osm let z důvodu nějaké nemoci enormně ztloustla, avšak se odmítala vzdát svého snu. V takovém případě by se dalo leccos odpustit.
Copak si Milliken nebyla vědoma, o čem je miss, jaké typy žen v nich vystupují v a jak přísné jsou tělesné míry a důraz na vzhled? Předpokládám, že ano. Místo toho, aby na sobě začala makat, to vypadá, že za osm let neudělala pro vítězství v miss vůbec. Naopak spoléhala na to, že se časem vnímání ideálu krásy změní, ona bude moci se svým metrákem a půl zvítězit nad ostatními „hubenými holkami“ a nehnout pro to ani prstem. Na základě jejího úspěchu a publicity následně nabydou mnozí podobně vypadající jedinci nejen po Spojených státech dojmu, že je její postava a zdravotní stav naprosto v pořádku a že i s ním lze mířit vysoko a být v životě „happy“.
A zde se právě body positivity nejvíce pere s fat positivity, které už zachází za hranu. Kdyby totiž Millken byla pouze plnoštíhlé postavy (tedy asi o sto kilo chudší, pořád ale buclatější než klasické evropské modelky), vzhledově atraktivní a soutěžila mezi samými „hubenými hrudníky“ a současně do toho šířila osvětu o pozitivním vnímání naprosto normálního ženského těla, které má tu a tam nějaký faldík, bylo by vše naprosto v pořádku. Vlastně bych jí i fandil. Jenomže kategorie morbidní obezity podle hodnot BMI zcela určitě není „body positive“.
Obézní lidí na světě přibývá, proto na ně výrobci cílí svou reklamu
Příčinu jejího úspěchu proto musíme hledat jinde. Je zcela zjevné, že se ze strany porotců, sponzorů a organizátorů soutěže jednalo o reklamu. Reklamu, která má za cíl vyobrazit obézní tlusté lidi jako normální – ne-li nový ideál krásy, když se jedná o soutěž miss. Proč? Dle statistik z roku 2022 trpěl v po celém světě každý osmý obezitou, to je asi 1 miliarda lidí. V USA je jich 42 %, spolu s těmi, kteří mají nadváhu dokonce 69 %, více jak 2/3. V Česku se pak odhadem vyskytuje asi 30 % obézní populace.
To jsou velmi velká čísla. Takovíto lidé ovšem stále normálně pracují, vydělávají a nakupují. Tvoří proto nezanedbatelnou, dnes až majoritní zákaznickou skupinu, na kterou se mnohé firmy a výrobci rozhodli cílit svými reklamami, v nichž vystupují jím podobné tělesné typy namísto dokonalých, symetrických obličejů a vypracovaných těl.
Kupříkladu ve sportovních reklamách už nutně nevídáme pouze muže s vysekaným pekáčem buchet a ženy s dokonale pevným zadkem, nýbrž realističtější předobrazy „normální“ světové populace. O to legračnější je, že taková reklama v televizi může být následována další, v níž se žena-herečka trápí s nafouklým bříškem nebo chce docílit ubytku váhy pomocí rychlo-diety. V reklamách na kosmetické a zkrášlovací výrobky zase ženy-modelky hovoří o problémech se svou pletí, kdy je nutné vyhladit každou vrásku, aniž by ve skutečnosti nějakou z nich skutečně trpěly. Mnohdy tak presentují falešný a nedosažitelný ideál krásy (pakliže nemáte ty správné geny/plastické chirurgy), proti kterému příznivci opravdového hnutí body positivitybojují.
Fitness je v mnoha ohledech také toxický ideál krásy jako fat positivity
Celý boj ještě posiluje třetí nejrozšířenější, a sice fitness, který se nejvíce rozmohl se sociálními sítěmi, na nich se každý jedinec musí chlubit perfektně vypracovaným tělem před zrcadlem ve fitness centru, s naběhanými kilometry na hodinkách a s vypitými proteinovými drinky. Dle nich je pouze tento životní styl ten opravdu zdravý a jakýkoliv špíček navíc nebo vzhledová nedokonalost jsou důvody k okamžité nápravě. Samozřejmě mnoho z těchto případů prochází před uploadem na sítě Photoshopem, což perfektně ilustrují nejrůznější koláže na internetu s hashtagem Instagram vs. realita, tudíž se často jedná o falešné pozlátko.
Nicméně, právě Instagram, umírající Snapchat a posilujícím TikTok veškeré tyto trendy posilují. Netřeba dodávat, že zejména mezi mladými a dětmi. Na jedné straně jsou děti a mladiství bombardováni příspěvky celebrit a nejrůznějších influencerů s dokonalými těly, aby se jim na straně druhé zobrazovaly příspěvky nebo reklamy s jedinci morbidně obézního vzhledu, kteří jsou se svým vzhledem spokojení. Na základě toho, co uživatel upřednostní, se mu bude zobrazovat více podobných příspěvků, až se bude zdát, že na internetu jsou buď jen dokonalí modelové, nebo obtloustlí jedinci. A že jsou děti na internetu z těchto věcí mnohdy hloupé také víme. Ani jeden extrém není zdravý a ani jeden není o opravdovém pozitivním vznímání sebe sama takoví, jací jsme se narodili.
Být obézní a být s tím spokojený znamená rezignovat na zdravý životní styl
Body positive má správně pojednávat a šíří to, abychom svému tělu pravidelně dodávali ty správné živiny, vyváženou stravu (přičemž občasné zahřešení s nezdravým nemusí být na škodu), dostatečný a kvalitní spánek a v neposlední řadě psychickou pohodu. To poslední se ovlivňuje nejsložitěji, o to více ale souvisí s těmi předchozími podmínkami. Naopak příznivce fat positivity lze označit za ty, kteří v životě selhali a rezignovali na jakoukoliv nápravu, zdravý a spokojený životní styl.
Totiž, oni se budou tvářit spokojení, ale dlouho jim to nevydrží. Jakmile se dostaví zdravotní komplikace jako jsou každodenní problémy s vyprazdňováním, neukojitelné stravování (a s tím spojené finanční problémy, protože i fastfood rychle zdražuje), zadýchávání, spánková apnoe, zvýšený tlak, léky na ředění krve, infarkty, ucpané cévy a další, které jsou s obezitou prokazatelně spojené, a budou pokračovat dál až k vážným rizikům jako jsou infarkty, ucpané cévy, různé stupně cukrovky atd., bude nějaká psychická pohoda dávno fuč. A to vše klidně v 35 letech.
Alarmující výsledky jsou právě u mladé generace a dětí, u nichž údajně až 80 % obézních dětí zůstane obézními i v dospělosti. Takovouto dlouhodobou zátěž ani mladé tělo dlouho nevydrží. Nepřekvapivě proto přibývá případů úmrtí jedinců okolo 30. věku, u nichž byla obezita potvrzena jako jedna z příčin. U generace 50+ nad tím možná můžeme mávat rukou, ačkoliv jimi zaplněné nemocnice asi vidět nechceme také, u dětí nad tím zavírat oči nemůžeme. Zatím ale mnozí z nich nedělají dost, aby tomu včas předešli. Jakékoliv propagování něčeho takového a tvrzení, že je to normální, že je to „body positive“ je proto dnes nebezpečnější než kdy jindy.
