Článek
Už nyní je nad slunce jasné, že se v případě nové Sněhurky bude mluvit o propadáku roku, ne-li desetiletí, a také o ukázkovém průšvihu po všech stránkách, který v takovéto podobě neměl vůbec spatřit světlo světa, přičemž by studio Disney okamžitě mělo přehodnotit výrobu svých současných hraných pohádek. Obzvláště, pokud pošlapávají odkaz milovaného originálu a pokouší se diváky převychovávat. Tudy totiž cesta k úspěchu nepovede.
Sněhurka v kinech utržila ještě méně peněz, než se čekalo
Na úvod začnu rovnou čísly, protože dobře vím, jak vám udělá radost zjištění, kolik peněz bude studio Disney na nové Sněhurce za šílených 250 milionů dolarů tratit. Pohádce ještě před pár dny studioví hlavouni a tržební kecalové optimisticky predikovali domácí víkendový otvírák mezi 60–70 miliony dolarů, což bylo samo o sobě málo, než jaký byl potenciál látky (nikoliv výsledného produktu).
Výsledná bilance nakonec byla pouhých 42 milionů dolarů z USA. Globálně má zatím Sněhurka na kontě 87 milionů dolarů, přičemž odstartovala prakticky na všech trzích, takže už ani není kam dále růst a odkud lákat nic netušící diváky do kin.
Je mi jasné, že spousta z vás těmto číslům neholduje. O jak moc velký průšvih se jedná, si proto porovnáme s podobně skepticky přijatou Malou mořskou vílou před dvěma lety. I ta si z důvodu obsazení herečky tmavé barvy pleti do role mořské panny prošla vlnou „hejtů“, přesto dokázala otevřít za 95 milionů dolarů a nějakým zázrakem si ve finále dojít pro téměř kulatých 600 milionů.
To sice na splacení podobně vysokých nákladů jako u Sněhurky nestačilo, snímek přesto skončil cca 5 milionů ve ztrátě, nebyl to ale takový průšvih, jak se očekávalo a jak ji to mnozí internetoví škarohlídi škodolibě přáli. Proč? Tomu se pověnuji o pár odstavců níže.
Již nyní je jasné, že takové štěstí nebohou Sněhurku nepotká. Další víkend se totiž dá s velkou jistotou očekávat bolestivý propad návštěvnosti minimálně o 60 % (Víla klesala o ne tak bolestivých 57 %). Vzhledem ke katastrofálním recenzím, a ještě horšímu diváckému přijetí, jaké se jí dopřává, to ale bude zcela jistě ještě více jako třeba v případě nejhůře přijaté marvelovky The Marvels s propadem tržeb o 78 % oproti předchozímu víkendu, po kterém u Disneyho raději srabácky přestali veřejně reportovat výsledky.
Sněhurce se proto dle těchto předpokladů nepovede překročit ani hranici 250 milionů dolarů v celkových tržbách, tedy ani tolik, kolik přibližně stála (co to pro studio blíže znamená jsem vysvětloval např. u Jokera 2). V účetnictví se tak bude na ztrátách odepisovat přinejmenším 150 milionů dolarů, dámy a pánové! A to už někoho setsakramentsky zabolí na tom nejcitlivějším místě.
Optimální situace, aby se takto nákladná produkce dostala do černých čísel, by byly tržby alespoň 600 milionů dolarů. Potenciál značky pak vzhledem k výkonu původního animáku Sněhurka a sedm trpaslíků z roku 1937, který se se započtením inflace řadí k nejvýdělečnějším animovaným filmům všech dob, mohl být i miliarda a půl. Jestli taky někdo nedostane padáka, tak už nevím, co to v Hollywoodu vyvádějí.
Malá mořská víla i přes podobnou vlnu kontroverze takovým propadákem nebyla
V Česku na Sněhurku zavítalo zatím jen 16 tisíc diváků, což je sice o tisícovku více než u Malé mořské víly, ta se ale nakonec dokázala vyškrábat na 54 tisíc diváků. O takových číslech si může Sněhurka v Česku nechat jen zdát. Její potenciál se zastaví někde u zoufalé hranice 35–40 tisíc. I v naší kotlině je její přijetí přinejlepším silně podprůměrné.
Pro ještě jedno srovnání, úspěšné Disneyho pohádky jako hraná Kráska a zvíře nebo CGI remake Lvího krále jich v Česku celkově posbíraly 400–500 tisíc. Celosvětově pak vydělaly přes miliardu, respektive miliardu a půl.
Studio Disney do poslední chvíle marně doufalo, že se Sněhurce, navzdory masivní negativní kampani, o které si šuškali i ti jedinci, kteří se o nové filmy nijak zásadně nezajímají a nechodí do kina, povede nastřádat alespoň tu částku, jakou měla právě Malá mořská víla, když už nic jiného. Papírově ji k tomu hrála do karet současná prakticky nulová konkurence, přesněji ostatní filmy, na které se také nechodí a kvůli kterým kina opět zejí prázdnotou jako před rokem.
Disneyovští zástupci se proto nemohou vymlouvat na to, že jejich paskvil propadnul z důvodu internetových trollů, silnější konkurence, nebo snad příliš hezkého počasí venku. Propadnul zejména proto, že o něj diváci v kinech zkrátka nestojí a nepustili by si jej ani doma na televizi v rámci služby Disney+.
Herečka Rachel Zegler nakonec není na Sněhurce tím největším problémem
Přestože budou zástupci studia tvrdit, jak Sněhurka nezaslouženě pohořela z důvodu rasistických a xenofobních pomluv internetových trollů, kteří filmové databáze zaplavují „odpadových hodnocením“ (jako na ČSFD, kde má snímek aktuálně jen 17 % a 188. místo nejhoršího filmu vůbec), přestože jej pravděpodobně ani neviděli (to by na něj museli jít a zaplatit), pravda je někde jinde.
Sněhurka totiž z trailerů a reklamní kampaně nezaujala ani cílovku – rodinky s dětmi, které tehdy podržely Malou mořskou vílu před katastrofálními výsledky. Této skupině jsou obvykle nějaké kontroverze spojené s barvou pleti hlavní herečky, přeobsazenými CGI trpaslíky apod. docela ukradené. Chtějí své caparty zabavit na dvě hodiny u filmu, který je zábavný, oddechový, barevný a zpívá se v něm.
To však Sněhurka zoufale nesplňuje. Každý koutek pohádkového světa je zde vytvořen z jedniček a nul, a protože se neustále přepisoval příběh a přetáčely se scény za pochodu, efekty jsou nedopečené, nekoherentní, zkrátka hnusné. Příběh je zkratkovitý, šablonovitý a nevěrný originální předloze třeba tím, že titulní Sněhurka dosáhne svého cíle (svrhnout krutou královnu a spravedlivě vládnout zemi) vlastní pomocí, čímž je sedmero trpaslíků s princem v příběhu absolutně zbytečných.
K překvapení mnohých nakonec ti, kteří Sněhurku opravdu zhlédli, označují problémovou herečku Rachel Zegler za jediné možné pozitivum. Film tradičně stojí na pěveckých číslech, které prosťoučký příběh uměle natahují, a Zegler už ve Spielbergově remaku muzikálu West Side Story prokázala, že zpívat umí.
Pokud naopak lze někoho označit za castingový omyl, je to paradoxně filmovými fanoušky oblíbená Gal Gadot, která by za zdejší ztvárnění zlé čarodějnice už nikdy neměla dostat roli, v níž se vyžaduje víc než její hezká tvář a tělo. A to přitom tato izraelská kráska před pár dny odhalila svou hvězdu na chodníku slávy. Za co, proboha, ptám se.
Politika do pohádek nepatří. Filmy musí přestat diváky převychovávat
Na závěr však nelze opomenout ani ony nechvalně proslulé a milionkrát probírané Zegleřiny feministické názory na to, že Sněhurka nemá toužit po opravdové lásce, ale o leadershipu, či ty politické v kontextu války v Gaze nebo zvolení Donalda Trumpa, kterými tak vehementně hýřila při každém novinářském rozhovoru nebo na sociálních sítích, čímž na pohádku uvrhla temný stín a vlastnoručně si zabila kariéru.
Cílovka doufala v nenáročnou oddechovou podívanou pro malé děti, která je bude nanejvýš poučovat o boji dobra se zlem, a ne o to, na jakou politickou stranu se mají diváci stavit a jaké progresivní hodnoty zastávat, když mluvíme o demokratické zemi se svobodnými volbami, ve které se každý občan rozhoduje vlastním rozumem. Takový boj dobra proti zlu by však měl platit po celém světě beze změny.
V Disneym už si naštěstí začínají tiše uvědomovat, že jejich cílem není diváky převychovávat, nýbrž bavit. A čím méně jim budou cpát politickou a genderovou agendu, tím více diváků může zase začít chodit na jejich filmy jako třeba v rekordním roce 2019.
Tím to ale zdaleka nekončí. Musí co nejdříve začít upřednostňovat kvalitu, originalitu a autorskou vizi před kvantitou, recyklací již odvyprávěného, jinak jejich další filmy budou možná umírněnější, ale stále bezduché, nezáživné, zapomenutelné a plné hnusného vizuálu.
