Článek
Serena Williamsová, Aryna Sabalenková, Naomi Ósakaová, Mikaela Shiffrinová. Ale také třeba Gina Lollobrigidaová, Marilyn Monroeová nebo Lady Gagaová, Billie Eilishová, Melanie Trumpová.
To je jen krátký výčet zahraničních sportovkyň, umělkyň a političek, jejichž jména čeština upravuje do podob, které jsou často trnem v oku nejednomu z nás. Pravděpodobně nikde na světě neprojevují národy takovou starost o cizí jména jako v posledních letech odpůrci přechylování v Česku.
Toto téma se opět dostalo do popředí díky probíhajícím zimním olympijským hrám. Přestože v minulosti proběhlo pár pokusů o změnu, nesetkaly se s valným přijetím. Současně odhalily, že čeština je daleko komplexnější jazyk, jehož přísná pravidla nelze snadno obcházet. Rady si s tím často neví ani samotný Ústav pro jazyk český.
Proč se v češtině přechyluje? A které jazyky jsou na tom podobně?
Na úvod jedno malé jazykové okénko. Důvodem, proč se v češtině přechyluje, je fakt, že se jedná o tzv. flektivní (ohebný) jazyk.
To znamená, že vztahy mezi slovy ve větě (kdo co dělá) neurčuje jejich pořadí, ale jejich tvary – tedy pády a koncovky. Je to rozdíl oproti angličtině, kde je pořadí slov pevně dané a až na výjimky ho nelze měnit, aniž by se rozpadl význam věty.
Přechylování nám umožňuje skloňovat jména a příjmení v souladu s pravidlem shody podmětu a přísudku. Díky tomu přesně víme, co je ve větě podmětem a co předmětem. U žen k tomu nejčastěji využíváme koncovku –ová.
Není to ale jen doména češtiny. Přechylují i další slovanské jazyky jako ruština, ukrajinština nebo polština (např. koncovky –owa nebo –ina/yna). I u našich severních sousedů se vedla debata, jak přistupovat k vyslovování jmen cizinek. Moderní polština však od přechylování masivně ustupuje a zahraniční jména často ponechává v základním tvaru (např. „Serena Williams wygrała“) nebo je skloňuje podle vzorů končících na souhlásky. Právě zde by se čeština mohla inspirovat.
Kopecký, nebo Kopecká? Olympijský zmatek v přechylování, který rozděluje Česko
Jistě nebudete v současných dnech jediní, kteří se při komentovaných olympijských disciplínách mnohdy popadáte za uši, když z úst moderátorů na ČT Sport zaznívají věty typu: „Italská lyžařka Federica Brignoneová získala olympijské zlato v superobřím slalomu.“
Česká televize a její sportovní komentátoři se letos na ZOH v Itálii řídí jednotným kodexem, aby se předešlo dřívějším individuálním rozhodnutím, kdy jeden moderátor přechyloval a druhý ne.
Stalo se tak při LOH v Paříži 2024, kdy plavecké závody s českou reprezentantkou Barbarou Seemanovou moderátor ČT Ondřej Zamazal vedl bez přechylování veškerých zahraničních jmen. Zatímco mezi diváky to vyvolalo vesměs pozitivní reakce, zaměstnanci ČT nebyli spokojení. Důvodem bylo to, že ČT přechyluje všechna zahraniční jména kromě obecně známých a krkolomných jmen jako Lady Gaga, Madonna nebo Gina Lollobrigida.
Experiment skončil v očích vedení ČT nezdarem, a proto se přistoupilo zpět k původní podobě přechylovat vše. To se znelíbilo především českým sportovkyním s úředně nepřechýleným příjmením.
Při startu v cyklistických závodech na LOH v Paříži tak proti sobě nastoupily Belgičanka Lotte Kopecky a Češka Julia Kopecký. Zatímco jméno belgické sportovkyně bylo při komentování přechýleno na „Kopecká“, v případě naší reprezentantky moderátoři ctili její úředně nepřechýlené jméno „Kopecký“. Výsledkem byl paradox, kdy to pro diváka znělo, jako by oslovovali úplně cizí osobu bez české příslušnosti.
Právě tyto matoucí momenty způsobené nejednotným přístupem vedly televizi k tomu, aby se otázkou přechylování začala zabývat systematičtěji. A to ve spolupráci s Ústavem pro jazyk český, který pro letošní olympiádu vypracoval čtyři možná řešení, jak přistupovat:
- Respektovat oficiální podobu – nepřechylovat cizinky ani Češky.
- Přechylovat vše – cizinky i Češky podle českých gramatických pravidel (pokud to zakončení dovoluje).
- Přechylovat pouze cizinky. Češky s nepřechýleným jménem nechat v originále.
- Přechylovat pouze Češky (i ty s nepřechýleným jménem). Cizinky nechat v originále.
Anketa
Výhoda přechylování: Jasná předaná informace
Opomíjeným faktorem přechylování je srozumitelnost. Pokud bychom za všech okolností trvali na nepřechýlených verzích, mohlo by dojít ke ztrátě významu ve větách.
Příklad: „Williams porazila Osaka. Osaka porazila Williams.“
Kdo vyhrál? Porazila Williamsová Osakovou, nebo Osaková Williamsovou? Čeština umí přehazovat podmět s předmětem (na rozdíl např. od angličtiny), aniž by změnila význam, právě díky skloňování. Věta „Osakovou porazila Williamsová“ je naprosto jasná, ať už slova poskládáme jakkoliv.
Pokud se chceme vyhnout neobratnému „prznění“ ženských jmen, existuje v češtině snadný trik: vložit před jméno obecné podstatné jméno. Místo „Vítězkou se stala Naomi Osaková“ řekneme „Vítězkou se stala tenistka Naomi Osaka“. Skloňujeme slovo „tenistka“ a jméno zůstává v původním tvaru.
U mužů se nad změnou jmen při skloňování ani nepozastavujeme. Roger Federer, Lionel Messi nebo Cristiano Ronaldo – jejich jména běžně skloňujeme přirozeně, i když končí na samohlásku (vítězství Federera, Ronalda).
Přechylování se rušit nebude. Přesto si mluvte, jak chcete
Přechylovat by se mělo tam, kde to přináší komunikační užitek a nevytváří jazykolamy. Jinde je vhodné zachovat originál – zejména pokud si to přeje samotná nositelka jména (např. Kateřina Kopecký, Kateřina Emmons), ať už z důvodu života v zahraničí, nebo osobní preference.
Pro běžnou komunikaci však zatím jasná pravidla neexistují. Média jako Česká televize se řídí svými interními kodexy, zatímco třeba nezávislý Deník N se před třemi lety rozhodl od přechylování ustoupit úplně.
Osobně jako řešení navrhuji tyto možnosti:
- Přechylovat vše, vždy a všude (cizinky, Češky i nepřechýlená jména Češek).
- Polská varianta: nepřechylovat cizí jména v 1. pádě („Serena Williams vyhrála“), ale skloňovat je v pádech ostatních („Vítězství Sereny Williams“).
- Nikdy nepřechylovat pouze cizí jména.
- Komentovat sport jen v angličtině.
- Posadit se do křesla, otevřít si Braníka a doufat, že se na to po olympiádě zase zapomene.
Ale žerty stranou. Přechylování je důležitější, než si myslíme a ani olympiáda na tom nic nezmění. Kdybychom ho zrušili, ztratíme kus srozumitelnosti. Bylo by další na ráně mě/mně?
Hovorová čeština si poradí po svém a díky svobodě slova si můžeme vybrat, co preferujeme. Ty ostatní přesto musíme respektovat. A kdyby nic, alespoň víme, proč se čeština (jak navrhoval Cimrman) nikdy nemůže stát světovým jazykem.
