Článek
Gabčík s Kubišem museli ze všeho nejdříve zjistit informace o pohybu a denním rozvrhu Reinharda Heydricha. Heydrich zastával funkci zastupujícího říšského protektora, ale současně stále působil na postu šéfa Hlavního říšského bezpečnostního úřadu. Z tohoto důvodu musel často dojíždět do Berlína, a proto se zpočátku v Praze příliš nezdržoval. Bez podrobné znalosti Heydrichova denního režimu a časového harmonogramu bylo těžké stanovit čas i místo útoku na jeho osobu. S tímto problémem pomohl parašutistům Jan Zelenka-Hajský. Na Pražském hradě totiž pracoval jakožto zřízenec u hospodářské správy bývalý Zelenkův žák František Šafařík. Ten pak po domluvě se Zelenkou nosil na papírku informace o protektorově pohybu do přízemního bytu v dnešní Letenské ulici. Zde žily dvě sestry Kovárníkovy, které později s Annou Malinovou a sestrami Fafkovými dělaly doprovod Jozefu Gabčíkovi a Janu Kubišovi na nejrůznější výstavy a divadelní představení. S dámským doprovodem byli muži méně nápadní, než kdyby po Praze chodili sami.
Hledání možností a místa útoku
Na základě pravidelných zpráv od Františka Šafaříka původně Gabčík s Kubišem uvažovali provést útok na zastupujícího říšského protektora v místě jeho úřadu, tedy přímo na Pražském hradě. Tento plán byl v celku logicky zamítnut, a to z důvodu, že toto místo bylo důkladně střeženo německými vojáky, ale také, že nešlo odtamtud bezpečně uniknout. Další možností, kterou muži zvažovali, bylo zaútočit na Heydricha buď v Rudolfinu, nebo v budově Německé opery. Obě budovy totiž celkem hojně navštěvoval. Tuto možnost útoku probírali se štábním kapitánem Václavem Morávkem, členem odbojové skupiny Tři králové. Na tomto plánu se muži domlouvali dne 21. března 1942. O několik hodin později Václav Morávek padl při přestřelce s gestapem. Jeho smrt byla pro domácí odboj velkou ránou.
Další z variant atentátu byl například útok na Heydrichův salonní vlak, ale tento nápad se později ukázal jako nereálný. Protektor občas používal pro cestování i svůj zvláštní vlak. Plán byl takový, že atentátníci měli hodit do protektorova kupé bombu. Tento záměr měl ale několik trhlin. Největší problém spočíval v tom, že se vlak po rozjezdu ze železniční zastávky pohyboval příliš rychle, proto nebylo vidět, kde přesně Heydrich ve vlaku sedí. Rovněž byla celá vlaková souprava plná německých vojáků. Když pak Němci vyměnili český personál za německý, bylo jasné, že tato varianta nepůjde realizovat.
Panenské Břežany – nejvhodnější místo na akci?
Přípravu atentátu usnadnila skutečnost, že se zastupující říšský protektor na počátku dubna 1942 přestěhoval do zámku v Panenských Břežanech nedaleko Prahy. Po zjištění této informace se Gabčík s Kubišem začali o toto místo zajímat. Detailně si prostudovali trasu z Pražského hradu do Panenských Břežan. Téměř každý den si tuto trasu projížděli na kolech. Prozkoumávali veškeré zatáčky a příkopy v okolí. Většinu času ale seděli v příkopu a pod záminkou, že shánějí krmení pro králíky, čekali na protektorův automobil. Na základě pozorování zjistili, že protektor vždy odjížděl do úřadu mezi devátou a jedenáctou hodinou ranní. Pokaždé, když se jeho automobil ke dvojici přiblížil, jej poníženě zdravili smeknutím a úklonou. Zprvu chtěli útok na Heydricha provést na dlouhé rovné silnici mezi obcí a Prahou. Jenže automobil jel v tomto úseku příliš rychle a aby bylo možné atentát provést, musel být vůz nějak zastaven nebo alespoň zpomalen. Obstarali si proto ocelový drát, který měl být natažen přes silnici, tím by došlo k zastavení vozu a následnému provedení akce. Gabčík s Kubišem brzy pochopili, že ani zde nebude možné atentát provést. Bylo to zejména proto, že se obec Panenské Břežany nacházela v otevřeném terénu, a tudíž by se prchající útočníci neměli kde schovat a mohli by tak být snadno dopadeni. Navíc by výstřely mohly přivolat pozornost hlídek, a to by znamenalo pro oba muže jistou smrt.
„Proč by na mne měli moji Češi střílet.“
V souvislosti s častými výsadky parašutistů na území protektorátu na přelomu března a dubna 1942 bylo třeba zvýšit bezpečnost zastupujícího říšského protektora. Gestapo se totiž domnívalo, že tyto četné výsadky by mohly pro protektora představovat nebezpečí. Z tohoto důvodu byly posíleny strážné oddíly SS v okolí břežanského zámku, rovněž bylo hlídáním okolí pověřeno protektorátní četnictvo. Je vskutku paradoxní, že sám Heydrich na svou vlastní bezpečnost nijak zvlášť nedbal. Měl ve zvyku jezdit do svého úřadu v kabrioletu pouze se svým osobním řidičem Kleinem. Automobil navíc neměl žádné pancéřování, kterým byla chráněna vozidla používaná vysoko postavenými nacisty. Reinhard Heydrich vůbec nerespektoval základní bezpečnostní pravidla. Nejen že nikdy neměnil svou trasu do úřadu, ale dokonce neměnil poznávací značku svého mercedesu, která dávala jasně najevo, kdo v autě cestuje. Navíc ještě nařídil, aby jeho automobil měl na předních blatnících praporky SS a říšského protektora. Z dnešního pohledu by se dalo usoudit, že se Reinhard Heydrich cítil v protektorátu bezpečně. Lze ale také říci, že byl poněkud naivní, když si myslel, že na něj nikdo z Čechů nezaútočí.
Vlásenková zatáčka V Holešovičkách
Kvůli zavedeným bezpečnostním opatřením nebylo reálné provést atentát v okolí Panenských Břežan. Proto od května museli Gabčík s Kubišem hledat vhodnější místo na splnění svého úkolu. Po dalším důkladném prozkoumání celé trasy se jevila jako nejvhodnější pro vykonání atentátu ostrá vlásenková zatáčka v ulici v Holešovičkách u libeňské Vychovatelny. Právě zde musel projíždějící vůz výrazně zpomalit. S touto přípravou pomáhal oběma parašutistům i Josef Valčík z paraskupiny Silver A. Všichni tři muži si předem stanovili své role. Josef Valčík měl dát znamení, že se Heydrichův mercedes blíží. Mužem, který by provedl samotný útok, měl Jozef Gabčík, který měl vběhnout před zpomalující automobil a zahájit následně palbu ze samopalu STEN. Jan Kubiš měl stát poblíž, jako záloha, kdyby se něco nezdařilo. Měl případně dokončit útok hozením ručně vyrobeného granátu na Heydrichův vůz.
Domácímu odboji se nápad moc nezamlouval
V době závěrečných příprav na odstranění Heydricha odeslala dne 12. května radiostanice Libuše do Londýna vzkaz o zrušení atentátu. Domácí odboj nejspíš pochopil, jaký byl hlavní úkol Anthropoidu. V depeši bylo psáno, že přední činitelé odbojové organizace ÚVOD vytušili, že je připravován atentát na Reinharda Heydricha. Podle jejich názoru by atentát nikomu neprospěl, a proto požadovali jeho zrušení. O dva dny později přišla odpověď, že ani podle názoru Londýna nepřichází atentát v úvahu, ale přímý rozkaz k zastavení operace Anthropoid nevydal. Gabčík s Kubišem odmítali jakákoliv tvrzení o zrušení akce. Byli přece vojáci, kteří se řídili původním rozkazem, a proto bylo jejich povinností jej splnit. A dne 27. května 1942, téměř pět měsíců po svém příletu, své poslání naplnili…
Zdroje:
BUTLER, Rupert, Gestapo. Dějiny Hitlerovy tajné policie 1933–1945, Praha 2015.
HAASIS, H. G., Smrt v Praze. Atentát na Reinharda Heydricha, Praha 2004.
MACDONALD, Callum, Úder z Londýna. Atentát na obergruppenführera SS Reinharda Heydricha, Praha 1997.
KETTNER, Petr, Konec černého vraha. Operace Anthropoid: Atentát na Reinharda Heydricha, Brno 2017.
STEHLÍK, Eduard, Jan Kubiš. Nezastaví mne ani to nejhorší…, Žďár nad Sázavou 2017.
