Článek
Člověk je bio-psycho-sociálně-spirituální entita. To, co od partnera potřebujeme vědět (a jaké oblasti je důležité si společně vyladit) se tedy dá rozdělit na 4 základní složky.
1. Biologická složka
Pojďme začít hned od začátku a zaměřme se na biologickou složku. V této oblasti je důležité si společně s partnerem do hloubky probrat, jaký je jeho vitální život.
Při rozhovorech s partnerem se tedy můžeme zajímat třeba o to, jak často a v jaké intenzitě sportuje, jak by si přál trávit dovolené (zda spíše aktivně, nebo naopak více relaxačně).
V rámci biologické složky je zajímavé zjistit také to, jak dlouho ten druhý potřebuje spát – jestli spí standardně 5-6 nebo třeba 8-9 hodin, v kolik si večer chodí lehnout, v kolik následně přirozeně ráno vstává apod. I když to může vypadat na první pohled jako drobnost, je to něco, co může v každodenním fungování sehrávat důležitou roli. Pokud se například dá dohromady „skřivan“ (člověk, který chodí večer brzy spát a následně ráno brzy vstává) a „sova“ (člověk, který naopak třeba až v 10 večer „ožívá“ a začíná si užívat dne a života), může to mít zásadní vliv i na fungování vztahu. Často se v poradenství v tomhle směru setkávám s klienty, kteří omezují společné aktivity nebo svůj intimní/sexuální život právě z toho důvodu, že chodí spát či vstávají v naprosto rozdílné časy.
Tím se dostáváme k dalšímu bodu, kterým je potřeba sexuálního kontaktu. V tomto směru na tom mohou být lidé dispozičně různě. Zatímco někdo by měl rád takovýto kontakt s partnerem ideálně každý den, případně klidně i víckrát za den, někomu naprosto stačí a vyhovuje, pokud spolu mají sexuální kontakt jednou za 14 dní, jednou měsíčně, či méně často. I toto je tedy téma, o kterém je vhodné si se svým protějškem otevřeně popovídat.
Nejideálnější samozřejmě je, když je naše a partnerova vitální energie podobná. Přiznám se, že nemám úplně rád, když se říká, že je nutné na vztahu neustále tvrdě pracovat. – Myslím, že mnozí z nás chceme spíše vztah, který bude hravý, veselý, plný života a tak nějak vše „pojede jako po másle“, než abychom už od začátku byli nuceni na vztahu „tvrdě pracovat“.
2. Psychologická složka
V rámci psychologické složky se zaměřujeme na náš charakter, hodnoty, způsob života,…
Rozdíly mezi lidmi zde mohou být například v tom, že někdo může být zaměřený spíše na výkon, aktivní způsob života, naplňování cílů apod. Zatímco druhý se může orientovat více na klid a duchovní hodnoty. Někdo je spíše extrovertní, někdo introvertní atd.
Obecně je zde tedy podstatné probrat, jaké máme hodnoty, co očekáváme od partnera a od našeho společného života.
Určitou nápovědu v tom, jak by mohl partnerský vztah vypadat, můžeme vypozorovat i z toho, jak se chovají naši rodiče (rodiče našeho partnera). Velmi často totiž přebíráme různé vzorce chování a vztahování se k sobě z našich původních rodin. Toto přejímání vzorců si mnohdy nemusíme ani plně uvědomovat. Velmi často si tak vybíráme partnery typově podobné našim rodičům, eventuálně v případě, kdy v původní rodině něco nefungovalo, můžeme záměrně volit partnery v daném ohledu naprosto odlišné.
3. Sociální složka
Třetí složka se zaměřuje na to, jakým způsobem se chceme socializovat. Například tedy jak často chceme chodit na různé společenské akce, zvát si domů návštěvy, zda chceme pořádat oslavy, pravidelné grilovačky s přáteli atd. Někomu totiž může vyhovovat být každý víkend ve společnosti sousedů, přátel, širší rodiny,… Někdo naopak upřednostňuje „svůj klid“ a nejradši by trávil čas jen se svým partnerem (případně později třeba i dětmi), každopádně prostě v té své nejužší komunitě, pouze se svými nejbližšími.
4. Spirituální složka
U této složky se nemusí nutně jednat o nic spojeného s nějakým konkrétním náboženským nebo filosofickým směrem. Ale jedná se o určitý přesah. O to, proč děláme to, co děláme, proč navazujeme vztahy, kudy se chceme vydat dál.
Pokud je však někdo nějak filosoficky či nábožensky vyhraněn, může to být také velké téma v rámci vztahu. Dodnes se najdou směry, které nemají rády, pokud si někdo najde partnera z jiného směru (s jiným smýšlením, hodnotami,…).
Důležité tedy je vyjasnit si i tuto oblast. Problém by se mohl vyskytnout třeba v případě, že někdo je silně nábožensky zaměřený, rád by se před společným jídlem pomodlil apod., zatímco pro druhého je náboženství něčím „zbytečným“, systémem, do kterého nemá potřebu se nijak aktivně zapojovat. Vyjasnění a sladění životních hodnot je následně podstatné také při výchově dětí.
Může to znít možná poměrně neromanticky, že bychom si partnera takto „lustrovali“, obzvlášť v začátcích vztahu, které mnohdy fungují především na základě feromonů a pocitů zamilovanosti, pro které vždy nemusíme mít racionální vysvětlení.
Ale ve chvíli, kdy se nám nakonec podaří spojit naše nejhlubší city s naší rozumovou složkou, našimi hodnotami a očekáváním od vztahu a života obecně, můžeme položit základy vztahu, který bude mít všechny předpoklady pro to, stát se skutečně hlubokým a trvalým. Nicméně ani to, že budeme v některých složkách odlišní, nemusí nutně znamenat, že vztah nemůže fungovat. I v takovém případě totiž můžeme zjistit, že to, co nám vztah dává, mnohonásobně převyšuje naši rozdílnost, a jde pak už jen o to, abychom společně našli cesty, jakými spolu být šťastní a spokojení.
