Článek
Přijde mi, že přesto, že se v dnešní době hodně školíme v asertivitě, komunikaci, nebo právě i v tematice konfliktů a v tom, jak je řešit, velká část společnosti se konfliktů stále bojí a raději se jim vyhýbá. Často se bojíme toho, jak druhá strana zareaguje, nebo toho, co se vlastně stane a jak celá situace dopadne. Nicméně je to škoda, jelikož i přesto, že někdy vyjednávání s druhými může být nepříjemné, svým způsobem jsou konflikty nedílnou součástí našich vztahů a jejich vývoje, a mohou nás posunout někam dál, přispět k tomu, že situaci a vztah vylepšíme apod.
Konflikt jako projev zájmu a snaha o vylepšení situace?
Snad každému z nás je konflikt v drtivé většině případů nepříjemný. A to i v případě (nebo někdy možná především v případě), kdy se do něj dostaneme s někým velmi blízkým. Ale představte si, jaké by to bylo, kdybychom konflikt vnímali jako projev zájmu druhého člověka a jako snahu o vylepšení situace. Nicméně je potřeba si uvědomit, že když vstupujeme do nějakého střetu, je to často právě se záměrem vylepšit situaci, posunout celou situaci či vztah dopředu apod. Takže konflikt ve finále může být i velmi konstruktivní záležitost.
Střet názorů a ochota jít s druhým do konfliktu jako ukazatel zdravého vztahu?
Jedna z teorií tvrdí, že to, jak umíme jít ve vztazích (ať už osobních či pracovních) otevřeně do konfliktů, efektivně je řešit atd. je ukázkou zralého, zdravého a funkčního vztahu.
Mohou sice existovat i výjimky, ale často se setkávám s tím, že vztahy, kde lidé tvrdí, že mezi sebou nemají žádné problémy, konflikty ani neshody, nemusí být úplně zdravé, respektive se mnohdy může dít to, že v takových vztazích bují pod povrchem něco, co není otevřeně sdíleno.
Oceňte, že za Vámi druhý přišel a sdílel s Vámi, co se děje
Jako jednu z prvních věcí, co můžeme na začátku konfliktu udělat, je to, že oceníme, že za námi druhý přišel, sdílel s námi, co se děje, co mu vadí apod. (v tuto chvíli neřešíme, zda je třeba daná kritika oprávněná, neoprávněná, zda to dotyčný podává nevhodně a v silných emocích,…), a že jsme rádi, že to slyšíme. To však nutně nemusí znamenat, že s tvrzeními souhlasíme. Jde o ocenění toho, že je druhý ochotný s námi jít do otevřené konfrontace, a máme tak možnost situaci řešit a vylepšit či posunout. Podobné ocenění a přijetí druhého s tím, s čím přichází, může následně pomoci efektivnějšímu řešení daného konfliktu.
Zjednodušeně bychom vlastně druhému mohli říct: „Ano, vítej, přijímám tě s tím, s čím přicházíš. Pak já ti řeknu svůj názor, a následně spolu můžeme dojít k nějakému řešení.“
Při konfliktech je důležité vyřešit faktickou i emocionální rovinu
U konfliktů může někdy docházet k silným emocím, a to buď z důvodu, že je daná problematika neřešená dlouhodobě nebo neuspokojivě (např. z důvodu, že nedokážeme jít do řešení s plnou otevřeností a upřímností, vše chceme mít uzavřené hlavně co nejrychleji, ať už se tomu nemusíme věnovat atp.). Na sílu našich emocí má samozřejmě vliv také to, jak danou situaci či osobu vnímáme jako pro nás důležitou (pokud je mi něco/někdo lhostejný, pravděpodobně to tak silné emoce nevyvolá). – U blízkých vztahů se tedy v tomto případě ale opět můžeme vrátit k tomu, že druhý je pro nás důležitý (a my pro něj), tudíž se zaměřme na to, že náš spor je vlastně snaha o vylepšení celé situace (jak jsem zmiňoval výše).
V rámci konfliktu je tedy nutné se nezaměřovat jen na faktickou stránku toho, co řešíme, ale také na to, jak nám během řešení i v rámci výsledku, je. Protože někdy můžeme něčemu rozumět racionálně, ale emočně s tím nesouznít. A pokud se v konfliktech nevyřeší obě tyto roviny, většinou to vede k tomu, že finální řešení a domluvy nemohou fungovat dlouhodobě, jelikož je tam vždy něco, co nám „tak úplně nesedí“.
Byl náš vztah zachován nebo posílen?
Důležité tedy je se vždy sami sebe ptát „Byl náš vztah zachován nebo posílen? Posunuli jsme se v řešení dané věci?“, pokud ano, můžeme v klidu pokračovat dál tak, jak jsme se dohodli. Pokud ne, hledejme další možná řešení. – Domluvme si další schůzku, kde se tématu budeme věnovat, shrňme si, k čemu jsme dospěli, sdílejme spolu nápady na možná řešení.
Může se stát, že nakonec dojdeme k závěru, že v dané věci se prostě neshodneme, nicméně i to je naprosto v pořádku, a může to být doprovázeno klidem a pohodou.
