Poznejte sami sebe a buďte v životě spokojenější

K čemu nám vlastně je sebepoznání?

Jako první bych uvedl, že ve chvíli, kdy poznáme dostatečně sami sebe, a to ideálně naši složku psychickou, fyzickou, sociální i spirituální, začne náš život mít úplně jinou a novou kvalitu. A samozřejmě potom veškeré naše volby v životě (ať už je to, koho si vybereme za partnera, jak chceme žít, jakou práci budeme mít a podobně) vychází z toho, že se známe. Tudíž nám nehrozí tolik problémy typu krize středního věku, vyhoření a podobné věci.

Zjednodušeně řečeno sebepoznání znamená, že vím, kdo jsem, a co chci v životě.

Se sebepoznáním ideálně začněte co nejdříve

Z výše uvedených důvodů je sebepoznání pro naši životní spokojenost důležité. A samozřejmě se doporučuje, čím dříve nastoupíme na cestu sebepoznání, tím snadnější potom máme život, protože veškeré naše volby už jsou vědomé a vychází z poznání nás samotných. Zároveň bych také doporučil, toto téma řešit již s dětmi, aby se i ony co nejdříve naučily sebereflexi, sebepoznání a (sebe)pochopení.

Jak poznat sám sebe?

Jak tedy ale k nějakému sebepoznání vlastně dojít? Ono je samozřejmě jednoduché si říct, „no já jsem prostě takový nebo makový“, ale je to opravdu ta podstata? Vidím sám sebe skutečně nějakým způsobem aspoň trošičku objektivizovaně? Sebereflexi je nutné trénovat, aby byl člověk schopný se na sebe dívat objektivně a dokázal se oprostit od té čistě subjektivní složky (která tam ale samozřejmě trošku také vždy zůstane).

První z možností, jak můžeme poznat sami sebe je tzv. introspekce. To znamená, že se „podíváme sami do sebe“, budeme se dostatečně vnímat.

A v podstatě u každé věci, kterou děláme, si můžeme říct, zda jsme spokojení s tím, jak to aktuálně máme, jak fungujeme,… Což se může týkat vesměs všech oblastí našeho života – ve vztahu k sobě např. toho, jak jsme spokojení sami se sebou, svým vzezřením, fyzickým zdravím, tím, jací jsme jako lidé (naše charakterové vlastnosti, morální hodnoty, schopnost motivace), zda děláme věci, co nás baví a naplňují atd.

Stejně tak se můžeme podívat sami za sebe a projít si, jakého bychom chtěli životního partnera (eventuálně jestli vůbec někoho chceme), zda chceme mít děti, jakou bychom chtěli práci – jestli nás třeba baví a naplňuje ta, kterou aktuálně děláme, jestli trávíme volný čas tak, jak bychom chtěli (jakým koníčkům se věnujeme, jak to máme s přáteli),… To jsou všechno důležité oblasti v našem životě, které můžeme pořádně zevrubně prozkoumávat právě skrze introspekci.

Další možností, jak můžeme poznávat sami sebe, je že se doptám lidí kolem sebe – našich blízkých, kamarádů, spolupracovníků,… Můžeme se jich doptávat např., jaký na nás mají názor, co se jim na nás líbí, co bychom třeba podle nich na sobě mohli změnit, nebo třeba co nám podle nich může bránit v našem plném seberozvoji a životním štěstí. V práci nám třeba kolegové mohou poskytnout zpětnou vazbu ohledně našeho fungování v týmu, naší výkonnosti, možností, které by mohly vést k našemu většímu pracovnímu úspěchu, povýšení apod.

A právě ti kamarádi, známí, kolegové (na různé úrovni blízkosti k nám) nám mohou poskytnout poměrně zajímavou zpětnou vazbu. Protože každý z nás můžeme mít občas tendenci věci různě zkreslovat, racionalizovat, bagatelizovat, nějakým způsobem si něco namlouvat, jelikož samozřejmě naše psychika má tendenci nás ochránit před něčím nepříjemným, a naopak bychom každý svůj sebeobraz chtěli mít co nejvíce takový, aby nám v tom bylo příjemně.

Pokud se to, co si o sobě myslíme my sami a to, co nám říkají druzí, hodně liší, je důležité dát si pozor, abychom si hned neřekli, že my sami či ti druzí, jsme úplně mimo. Ale spíše se zaměřme na prozkoumání toho rozdílu, vyjasněme si, z jakého důvodu si já o sobě myslím něco jiného, než jakou zpětnou vazbu mi dává okolí. Následně si můžeme promyslet a rozhodnout, zda na sobě chceme něco změnit, nebo naopak chceme zůstat tací, jací jsme a přijímat se takoví.

Třetí možností, jak se můžeme sami o sobě něco dozvědět, je zkoumat své „výtvory“. Tedy zaměřit se na reálné životní zkušenosti, které jsou přetavené v něco „hmotného“, v něco, u čeho si můžeme říci „tohoto jsem dosáhl, tento svůj cíl, či potřebu jsem si naplnil,…“.

Můžeme se třeba zaměřit na to, zda se nám v práci daří plnit úkoly tak, jak bychom chtěli a potřebovali, jestli se nám podařilo získat místo, které jsme chtěli. V osobním životě třeba to, zda máme vztah takový, jaký chceme, zda máme rodinu a děti tak, jak jsme si představovali.

Zjednodušeně řečeno se zaměříme na ta „fakta, data, čísla“ z externího světa. Zda za námi ve všech výše uvedených oblastech skutečně stojí něco, co jsme vytvořili, vybudovali. Něco, co se vlastně nedá nějak popřít, a jsou to věci buď hmotné, nebo třeba i duchovního charakteru, třeba i nějaké naše know-how apod.

Mezi další tzv. externí možnosti, jak sami sebe můžeme poznat, patří také různé testy/diagnostika z oblasti psychologie, sebepoznávací zážitkové kurzy (kde nám zajímavou zpětnou vazbu mohou dát lektoři či spoluúčastníci) apod.

Ať už se rozhodnete pro jakoukoli formu sebepoznání, přeji Vám, ať se Vám to daří a můžete díky tomu žít život podle svých představ.