Článek
Nejdříve se ujistěte, že máte o ukončení vztahu jasno
Jedna z věcí, kterou partneři, kteří se rozhodli svůj vztah ukončit, často řeší, je, jak tuto informaci sdělit dětem. Nicméně ještě před tím, než se rozhodnete informaci o rozpadu vztahu sdílet s dětmi, je důležité, abyste vy sami měli o ukončení vašeho vztahu jasno. Aby následně nedocházelo k tomu, že každý týden bude situace jiná ve smyslu „rozcházíme se / nerozcházíme; odstěhuji se / neodstěhuji; vracíme se k sobě…“. Podobné střídání názorů a našeho chování pak totiž může být náročné nejen pro nás, ale právě především pro děti, pro které bude o to těžší se v situaci zorientovat.
O ukončení vztahu si tedy důkladně promluvte, ať už pouze spolu, nebo např. i za pomoci párového terapeuta, ať jste si opravdu jistí, že i když třeba jako rodiče spolu fungovat dál chcete, jako životní partneři již nikoliv.
Rozpad partnerského vztahu se nerovná rozpadu vztahu s dětmi
Důležité je dětem vysvětlit (a ubezpečit je), že se sice rozcházíte jako partneři, nicméně jako rodiče tady pro ně chcete stále být oba dva funkční, chcete s nimi mít hezký vztah a budete je i nadále milovat. Děti totiž sice určitým způsobem vnímají, že vztahy mezi dospělými nějak fungují či nefungují. Ale to, co vnímají více, je, jak se ten dospělý chová přímo k nim (jestli se k nim chová hezky, laskavě, projevuje jim lásku) – na základě toho si děti vytváří vztah k rodičům. Tedy to, jestli funguje partnerský vztah jako takový, pro děti a jejich vazbu na rodiče tolik podstatné není.
Kdy a jak o rozpadu vztahu s dětmi komunikovat
Pravděpodobně neexistuje jednoznačná nejlepší varianta, v jakém věku a jak dítěti o rozpadu vztahu říct. Vždy je důležité řídit se tím, jak je dítě vyspělé, zralé, jak je schopné různé věci pochopit a zvládnout.
Obecně je samozřejmě ideální do toho nijak konkrétně děti nezatahovat – obzvlášť ne ve smyslu, že bychom tím chtěli uškodit partnerovi (narušit jeho vztah či kontakt s dětmi apod.).
Pokud už máme děti výrazně starší, řekněme třeba cca 15-17 let, kdy jsou už dost vyspělé na to, aby pochopili souvislosti, můžeme se jim pokusit vysvětlit, proč nám vztah nevyšel – co se ve vztahu stalo, co nám tam chybělo/přebývalo. Ale i tady je ideálnější mluvit spíše v obecné rovině a nesnažit se druhého partnera očerňovat.
Dále s dětmi můžete komunikovat i o tom, jak bude celá situace probíhat, kdy a jak se rozejdete/proběhne rozvod, jak to bude s případným stěhováním apod. Vhodné je však děti (a to v jakémkoliv věku) zbytečně nezatěžovat podrobnostmi a našimi „dospěláckými“ problémy.
Organizace rodinného života po rozpadu vztahu
Další navazující otázkou častou bývá, jak si nastavit rodinný život ve chvíli, kdy se rozejdeme, ale rádi bychom oba dva s dětmi i nadále fungovali.
Záleží vždy na více okolnostech, zda si děti vybírají či nikoliv, s kým budou bydlet apod. Pokud už však k nějakému rozhodnutí došlo z naší strany (např. z praktických důvodů, kdy jeden z rodičů pracuje na směny, a nemohl by děti plnohodnotně hlídat, jeden z rodičů bude bydlet na vzdálenějším místě, kvůli čemuž by děti přišli o zázemí v podobě školy, kamarádů apod.), je důležité dětem vysvětlit, proč jsme se k takovému kroku rozhodli.
Doporučuji se však i tak s dětmi bavit o tom, co a jak by chtěly ony. Můžeme se pak snažit se této variantě co nejvíce přiblížit, případně, pokud to tak vůbec není možné, jim v klidu a pragmaticky vysvětlit, proč to nejde a jaké jiné varianty máme k dispozici.
Zároveň je potřeba brát v potaz, že děti se vyvíjí, a jak budou dozrávat, může se klidně stát i to, že budu chvíli více tíhnout k jednomu (a později zase k druhému) rodiči. Ideální je, pokud jsme schopni v tomto být flexibilní a snažit se dopřát dětem dostatečnou volnost, aby mohly fungovat tak, jak potřebují.
Obavy, strach a úzkost ohledně změny vztahu s dětmi jsou běžné, nenechme se jimi ale paralyzovat
V rámci své terapeutické praxe často řeším, že se lidé při ukončování vztahu bojí, jak to změní jejich vztah s dětmi. Mnohdy oba rodiče prožívají úzkost, že rozpad partnerského vztahu jejich vztah s dětmi nějak poničí, že své dítě určitým způsobem „ztratí“. Že pokud bude jeden z rodičů s dítětem více a druhý méně, negativně to ovlivní vztahy. Samozřejmě to vztah mezi rodičem a dítětem ovlivnit může, nicméně pokud do té doby vše fungovalo, dítě v rodiči mělo oporu, vnímalo jeho lásku apod., tak ten vztah se nemusí nutně rozbít či pokazit tím, že spolu budete nyní trávit méně času. Důvěřujte procesu a síle vztahu, který jste si s dítětem již vybudovali. U velmi malých dětí, kde se tak silná vazba třeba zatím nestihla vybudovat, tohle může být samozřejmě náročnější, ale ani tam není nic ztraceno.
Raději mít dva šťastné rodiče žijící odděleně než dva nešťastné žijící spolu
Už v předchozím článku o Krizi ve vztahu jsem zmiňoval, že někdy prostě může být výhodnější, pokud se rozhodneme pro ukončení vztahu. To platí i u vztahu, kde již máme děti. Samozřejmě, že si většina dětí a rodičů přeje, aby rodina zůstala pohromadě. Nicméně někdy může být i pro děti mnohem vhodnějším vzorem to, že uvidí, že sice rodiče už spolu nežijí, ale chovají se k sobě hezky, s respektem, a jsou oba šťastní a spokojení. Než to, že sice „za každou cenu“ zůstávají spolu (ať už právě kvůli dětem, nebo kvůli tomu, že rozchod/rozvod vnímají jako nějaké stigma), ale viditelně se trápí.
A navíc, pokud děti vidí, že i přes rozpad partnerského vztahu jsou rodiče schopní spolu fungovat, jsou oba ve svých „nových životech“ šťastní a spokojení, snáze celou situaci přijmou.
