Článek
Co mě ale více zarazilo, byla reakce některých diskutujících, kteří se ještě majitele kočky zastávali, že svoboda je kočky přirozenost a že o nic přece nejde. Původní článek jsem mimochodem vložila do propojení, aby si ho každý, kdo má zájem, a ještě ho nečetl, mohl přečíst.
Měli bychom si ale všichni uvědomit, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. A určitě nikomu nemůže přijít v pořádku někoho jiného přimět, aby dlouhodobě trpěl naše sobecké jednání a nenesl za to žádnou odpovědnost a neuhradil případné škody, které takovým jednáním vznikly. Ať už jde o kočku, sekačku hučící od rána do večera i ve dny, kdy je to vyhláškou zakázané, ustavičně štěkající pes od rána do noci, nevychované děti hulákající bezdůvodně jeden přes druhého, nepovolené vypalování trávy na sousedním pozemku či kompost nebo stromy na hranici pozemku, ze kterých opakovaně padá listí na pozemek souseda.
Vždycky lze všechno nějak řešit ke spokojenosti všech. V případě kočky ji vykastrovat, chovat ji pouze jako domácího mazlíčka nebo si zabezpečit zahradu proti úniku, v případě sekačky nesekat trávu v zakázaných dnech a vybírat časy, kdy je to obvyklé (nesekat třeba v 6 h ráno, i když to vyhláška povoluje i v 21 h), v případě stromů je nevysazovat na hranici pozemku a pokud už tam osazené jsou od předchozího majitele, tak je pečlivě udržovat, střihat a hrabat po nich listí. Co se týče dětí, tak i ty korigovat a případně umravňovat při jejich vzájemné hře a postupně je učit, že si nemohou jen tak hulákat jak na lesy, ale musí i ony dbát a respektovat druhé.
Samozřejmě bychom se měli v prvé řadě snažit takovým sporům předcházet a když už vzniknou, tak bychom se k nim měli postavit čelem, přistupovat k nim zodpovědně a dospěle a snažit se je vyřešit k oboustranné spokojenosti a ne strkat hlavu do písku a říkat, že o nic přece nejde a myslet si, že když nám to nevadí, tak to přece nebude vadit ani nikomu jinému.
Kam se vytratila ta dřívější ohleduplnost, vychovanost, tolerance, lidskost a snaha vycházet a být za dobře s lidmi v našem okolí, ať už se jedná o sousedy, kolegy v práci či jen neznámého člověka v tramvaji, který si zrovna přisedl vedle mě?
Ono totiž jde o hodně. Jde přeci o náš společný život, naše vztahy s jinými lidmi a o hodnoty a postoje, které vědomě či nevědomě předáváme našim dětem, které se od nás učí nápodobou a které pak, ať už chceme či nikoli, přejímají naše vzorce chování dál do dospělosti.
Až i vám, kteří nyní stojíte na straně majitele kočky, bude v budoucnu něco vadit, vzpomenete si na má slova. Každému totiž vadí něco jiného a je věc každého z nás se snažit udržet mezi sebou dobré vztahy, vycházet spolu, žít pospolu v klidu a míru a pokud to nejde tzv. po dobrém, tak to řešit dalšími zákonnými prostředky a v krajním případě i soudně. Nikdo by se neměl smířit s tím, že je taková situace normální, že někdo jiný může všechno a já nemohu nic. Každý má právo na své soukromí a svůj klid.
