Článek
Ne každý bezdomovec Vás bude obtěžovat u Hlavního nádraží v Praze a rozhodně nebude každý vyvalený na lavičce v parku v alkoholovém nebo drogovém oparu. Bez domova mohou být lidé, o nichž byste si to vůbec nepomysleli. Jak tedy žijí?
Můj bratr je bezdomovcem z vlastní vůle, na ulici žije již pár let a pravděpodobně byste to do něj neřekli. Přivydělává si náhodnými pracemi a zachovává si to, co je pro něj nejdůležitější, svou důstojnost. Co to znamená? Například to, že jeho vedoucí neurčuje, kdy může odejít z práce, kdy má čas se najíst a kolik pauz je ještě přípustné. Znamená to ale i to, že se vždy stará o svou čistotu a nepřipustil by, aby ho lidé viděli, jak se válí na lavičce v parku.
Bratr má své místo ve starším kempovacím stanu pod jedním z mostů u Prahy, ale občas přespává i ve svém autě, pozůstatku kariéry v konzultační společnosti. Jeho typický den začíná kolem rozednění, jedná se o jakýsi přirozený budíček. Pokud má nějakou práci na ten den naplánovanou, vydá se tam, jinak má dost času na čtení, kontemplaci. Odpoledne může jít navštívit přátele, rodinu, případně se dále vzdělávat a kolem soumraku se zase chystá jít spát.
Samozřejmě, že si uvědomuje svoje štěstí v tom, že vlastní stan, auto, věci, které mu život usnadňují, že jeho přátelé i rodina mu jsou ochotni poskytnout svou sprchu, či dokonce místo na gauči. Má dokonce velké štěstí, že netrpí žádným psychickým onemocněním nebo postižením, na rozdíl od mnohých.
Bratr často popisuje problémy svých známých na ulici, může se jednat o zdravotní problémy, které souvisí s jejich původními zdravotními omezeními, ale také s realitou života na ulici, ať už se jedná o potyčky či drobné úrazy. Dostupnost zdravotní péče je pro ně omezená, jelikož jsou mimo jiné stigmatizováni, a tak se jejich čas a neléčené nemoci zhoršují.
To se podílí na jejich výzoru. Protože přístup k pračce či tekoucí teplé vodě většinou stojí nemalé finanční částky, většina těchto lidí raději své omezené finance vydává za jiné věci, ať už to je jídlo pro sebe, pro zvíře, nebo i alkohol.
Tato omezení, hygienická i systémová, například problém se zajištěním ubytování či nedostupnost technologií, přispívají k tomu, že tito lidé zůstávají v cyklu a na ulici, i když si to nepřejí. Zatímco Matouš má svou záchrannou síť a místo, kam se vrátit, většina lidí bez domova tohle nemá. Denně řeší potyčky s muži zákona i mezi sebou, o vhodný přístřešek či právě drobné finanční částky, které mají.
Překvapivými problémy z života na ulici může být nedostatek úložných prostor, ztráta korespondenční adresy, nebo čelení extrémním výkyvům počasí a zvířatům a hmyzu, které mohou tyto lidi ohrožovat i na životě.
To vše se odráží na jejich vzhledu, který pak určuje to, zda si mohou najít práci (chtějí-li) a začlenit se zpět do společnosti.
Podle bratra by byla potřeba větší systémová podpora lidí bez domova, ne-li dokonce univerzální základní příjem, který by jim umožnil postavit se zpět na nohy. To znamená najít si bydlení, upravit svůj vzhled, a poté si hledat práci. Je však společnost připravena pro dané lidi něco udělat?
Podle bratra se na ulici často ocitají náhodou, kvůli dluhovým pastem, nedostatku odpovídající zdravotní péče, z důvodu úmrtí partnera a s tím spojeného nedostatku financí či ztrátou bydlení. Co to znamená? Že ne každý je na ulici dobrovolně jako bratr a je až příliš jednoduché nad těmito lidmi mávnout rukou, protože „nám se to stát nemůže“.
Jak se bratr stal bezdomovcem? Čtěte zde.
Zajímá vás, jak si vydělává? Čtěte zde!
