Článek
Není to zase tak dlouho, co jsme zoufale šili roušky. Z domova vyjít bez ochrany úst bylo naprosto nemožné, nedej Bože, aby nás viděla sousedka. Běžec v lese, sám osamocen, se dusil v nařízené ochraně proti nákaze. Z médií na nás byla pouštěna hrůza nákazy, umírajících lidí a nebezpečnosti nemoci, kterou nikdo neznal. Rodiny oddělené, zavřené. Zákaz všeho a všech co mohlo dýchat. Pochopitelně. Někdo se bál, někdo udával. Hygiena pod náporem povinností kolabovala. Z absurdit do absurdit.
V současné době čteme nenápadná upozornění o vzrůstajících nemocech, černý kašel, spalničky, komplikované chřipky, HIV atd.
Realita. MHD, hlasitý mobilní hovor paní, není jí asi týden dobře, asi zítra zůstane doma, už jsou všichni nemocní. Nenápadně se okruh lidí kolem této dámy zmenšoval, pokud to v přecpaném buse šlo. Plná čekárna u lékaře, kupodivu objednací čas se protáhl na dvě hodiny. Jedna slečna měla respirátor mezi ostatními viditelně nemocnými. „Máte roušku?“ ptala se nesměle sestra kýchajícího pána. Odpovědí: „Nikde to není napsané“ ji dotyčný usadil a smrkal vesele dál. Na dveřích to napsané měl jen tak mezi cca 20 jinými příkazy včetně „Neklepejte“.
Musíme mít všechno nařízené, napsané? V nemocnicích, čekárnách, MHD. Muž v nejlepším věku se nějakou rýmičkou, chřipkou nebude zabývat, půjde se vypotit do sauny mezi zdravé. Ale co lidé starší, nemocní, oslabení? Demokracie postavená na hlavu. Já a zase já si budu dělat co chci, nikdo mi nic nařizovat nesmí a nebude. Jedna cesta v odpoledních hodinách MHD a můžeš nasbírat kde co, na zadních sedačkách se ohřívají bezdomovci, v smradlavých špinavých hadrech a kašlou a kašlou na všechno a na všechny. A to nám tohle semeniště nemocí zdražují. Doprava kolabuje. Kdo se chce ochránit jede autem. No a zase ničí životní prostředí.
Před mnoha a mnoha lety jsem v Praze viděla skupinu turistů z Japonska v rouškách. Zírali jsme na ně jak na exoty. V jejich mentalitě naprosto běžná součást hygienické výbavy, jako náš kapesník.
Skládáme a přispíváme na nemocné děti, co takhle přispět slušností, ohleduplností, než nám někdo zase něco nařídí. To pak bude zase mazec. Občas by stačilo používat zdravý selský rozum. Ukrajinci přivezli, vláda nic nedělá… No, není to všechno nějak postavené na hlavu? Hlavně nic nezakazovat, nenařizovat. Raději se zničíme demokraticky, kdo chce, ať si „blbne“ s rouškou nebo sedí doma.
