Článek
Znáte tu pohádku „O slepičce a kohoutkovi“? Šestnáctiletý chlapec si při sportu poranil koleno. To se stává. Následoval místní urgent v krajské nemocnici. Chirurg zhodnotil, nic zlomeného není, to je záležitost ortopeda. Doporučení, sežeňte si ortopeda. Mezitím koleno bolelo, otékalo, noha „vyřazena z provozu“. Nastal dvoudenní maraton shánění a termíny ortopeda. Objednací termín měsíc, dva i déle. Jenže koleno si nedá říct a bolí, otéká… Mladík studuje gymnázium a nějak se tam dopravit musí. Po jedné noze. Nejbližší možný termín v jakési privátní nemocnici 50 km daleko, známé a vyhlášené, za týden. Když je pan doktor tak ochotný měli bychom něco přivézt. Pití má asi dost, domácí vajíčka jsou to pravé. Nastal den D, objednání 13:00, v čekárně pět lidí, to bude asi na dlouho. Nebylo, ve 13:15 byli venku i s vajíčky, nestačili je ani vyndat. Pan doktor letem světem jen tak zhodnotil, je mladý, to přejde, za měsíc, dva, možná půl roku, svalová záležitost, vyšetření od stolu. Hotovo, uzavřeno.
Rodina dala hlavy dohromady a výsledek se dostavil. Jakási vzdálená sestřenice, možná jsme ji viděli 2×, ale její manžel je ortoped. To je výhra. 250 km daleko, ale rodina je rodina. Termín do týdne. Vyšetření, jaké má být, včetně CT atd. Výsledek nutná operace, jinak může být koleno trvale poškozeno. Lékaři v malé okresní nemocnici viděli a pomohli.
Nevím, co si mám o tom myslet. V krajském městě je v krajské nemocnici celé ortopedické oddělení, nepočítám, kolik tam pracuje lékařů, privátní ordinace. Kdo hledá, najde. Dřív nebo později určitě. Jestli vůbec bude ještě koleno, rameno funkční „měli jste přijít dřív“ je v tomto případě rada nad zlato. Z malých měst budou jezdit do větších, z větších do menších. Než z těch malých udělají LDN. Praha to je kapitola sama o sobě. Jedna fakultní nemocnice vedle druhé, tam si Pražáci nikoho nepustí. Vesničani ať si objíždí republiku. Dobře, že pan ministr Válek na tom pracuje.
