Článek
Sociální sítě jsou s námi oficiálně od roku 2004, kdy světlo světa spatřil Facebook. A původní koncept sociálních sítí rozhodně neměl být takový, jaký je bohužel dnes. Sociální sítě měly za cíl takovou digitální globalizaci, revoluce v online světě a stát se nástrojem, kde lidé navážou opravdová nová přátelství, vztahy či rozvinou své podnikání. Bohužel se sociální sítě Facebookem počínaje staly tak trochu obětí vlastního úspěchu a natolik zkreslily realitu fyzického světa, že lidé se dnes po právu cítí informačně ztraceni.
Tím však netvrdím, že se třeba Facebook nebo Threads stály jen epicentrem informačního balastu. Naopak, sám jako nějaký komentující publicista jsem načerpal mnoho informací skrze sociální sítě. A rozhodně neříkám, že sociální sítě jsou nutné zlo. Přiznejme si, kolik přátel máme díky sociálním sítím? Kolik vztahů, ať už obchodních či lidských, máme díky sociálním sítím? Dostaneme se k obrovským číslům, zároveň však lze říct, že sociální sítě jsou dobrý sluha a zlý pán.
Oproti jejich začátkům vidíme třeba na Facebooku, že se úplně vytratil chronologický feed. Když jste sledovali nějaké stránky, firmy nebo měli v přátelích někoho, jejich statusy či obrázky na vás vyskakovaly právě dle toho, jak kdo přidal příspěvek. Dneska tohle bohužel nevidíme a Facebook, Threads nebo Instagram najely na vlnu algoritmu a interakcí. A právě druhý bod je velice sporným a negativním, neboť země, které mají své základny trollích farem, pochopily, jak rozjet hybridní válku. Miliony trollích účtů začaly uměle zvyšovat dosah lidem a stránkám, které mají nižší stovky nebo jednotky tisíc sledujících. A to není jediný problém.
Falešné účty z trollích farem úplně zkreslily realitu. Když dneska otevřete sociální sítě jako noví uživatelé, tak máte pocit, že ze světa se stala globální monarchie, která má své jednotlivé pobočky a neohrožené vůdce. A že i z bezvýznamných politických osobností jako Alice Weidelová, Luboš Blaha, Jindřich Rajchl nebo třeba Nigel Farage se stali lidé, které uctívají i někde ve vesničce na Tahiti. Jenže když se podíváme na to, jak pracují bezpečnostní analytici, v naprosté drtivé většině případů odhalili, že dosahy jim dělají zejména falešné účty, které mají pobočky po východní Evropě nebo v autokratických zemích v Asii.
Evropská unie se sice snaží s tímto bojovat, dokonce přišla s nařízením DSA, které jí dává právní podtext sebrat technologickým gigantům vítr z plachet. Jenže ve světě sociálních sítí je důležitá zejména rychlost a evropská byrokratizace bohužel způsobuje to, že v hybridní válce prohráváme. Dá se říct, že DSA je taková digitální ústava, nikoli digitální policie. Navíc EU poměrně nedávno měla odvahu sáhnout k tomu, že potrestala X pokutou ve výši 120 milionů dolarů kvůli modrým fajfkám. Ty si lidé mohli zakoupit bez jakékoli totožnosti a tyto kroky X byly vyhodnoceny jako klamavý design.
Ovšem algoritmy jsou věc jedna, horší je to, jaký obsah se šíří a co píšou účty v komentářích. Když se podíváte například na ruské útoky na ukrajinské školky, vyrojí se vám tam mnoho reakcí, které dávají vysmáté smajlíky. Čímž prakticky se vysmívají tomu, že kvůli zvrhlým útokům umírají malé děti a to nejen v sutinách staveb. Nebo se stačí podívat, co se šíří v komentářích u politiků či celebrit jen když mají jiný názor. Na bodyshaming už si tito lidé zvykli. Už jen z důvodu, že pokud narativ bodyshamingu jede reálná osoba, tak sama zpravidla nesplňuje žádný ideál vizuální krásy. Nicméně číst tyto komentáře jsou velmi nepříjemné.
Mnohem horší je, když se objevují komentáře vyzývající k fyzickému násilí nebo likvidaci té dané osoby. A tady narážíme na to, čemu vlastně sociální sítě dávají zelenou. Ve většině případů beztrestně lidé porušují §353, což je trestný čin nebezpečného vyhrožování. A je úplně jedno, jestli za tím stojí skutečná osoba anebo Sergej z Petrohradu, který spravuje tisíce, možná desetitisíce účtů. Ve snaze profitovat na reklamě a nákupech za zvyšování dosahu přehlíží věci, které reálně mohou lidem ublížit. Srazí jim sebevědomí anebo donutí k zoufalým činům jako je sebepoškozování nebo v nejhorším případě i sebevražda.
Přijde mi, že když někdo napíše takto nechutné komentáře, ve fyzickém světě by ho čekal daleko tvrdší trest. Takhle mi to přijde jako příliš anarchistické a bez mantinelů, protože na sociální sítě si může každý psát, co chce. Aspoň to tak vnímám v nastavení společenských pravidel. Anebo, že sociální sítě jsou svobodný prostor a může se tam projevovat jiný názor. No, s tím se dá souhlasit, ale ve chvíli, kdy nechutné komentáře a zprávy přejdou v otevřenou šikanu nebo vyhrožování, to už není jiný názor. Takto se prezentuje pouze duševní mrzák, ne normálně smýšlející člověk. A skutečně není normální, když někdo takto otevřeně vyhrožuje. Je to úplně stejné jako to říct v realitě, jen strach a zbabělost autorů komentářů by jim to v realitě nedovolil. A tak se pod maskou falešné anonymity skrývají v online prostoru.
Právě oblast digitální bezpečnosti je v dnešní době hojně propíraným tématem. A sociálním sítím se vymkla naivní představa o tom, že dojde k demokratizaci informací a přechodu do svobodnějšího světa. Jenže právě to je to, demokracie není anarchie. A pokud se objevují informace a statusy, kde se naprosto vědomě šíří lži, nenávist nebo dezinformace, to už není nic společného s demokracií. To už je absolutní naivita a sluníčkářství. A stejně tak, jako sociální sítě se snažily o informační demokratizaci, která si nechá kálet na hlavu, tak tímto se mohou snadno stát nástrojem budoucí informační diktatury. Která se prakticky po orwellovsku stává skutečností díky uměle vytvořeným dosahům.
Neříkám rozhodně, že mám problém s jiným názorem. To kdepak, mít jiný názor je to nejkrásnější, co demokracie nabízí. Jenže demokracie je zejména o osobní odpovědnosti. A ti, kteří otevřeně šíří podobná zvěrstva, by měli čelit následkům stejně jako ve fyzickém prostoru. Otázka ale zní, jak vlastně tohle regulovat, aby všichni uživatelé soukromých či firemních účtů měli naložené pořádné dílo odpovědnosti? No, řešení není tak těžké.
Za mě osobně je nejlepší ověření bankovní identitou. Evropská unie včetně členských zemí by měla vyjednávat s technologickými giganty o tom, jak nést za své komentáře odpovědnost a jak pomoct k silnější regulaci. Zároveň by mělo být jasné pravidlo, že každá fyzická osoba může mít jeden osobní účet na sociálních sítích. I kdyby měl mít účet v pěti bankách, zkrátka jeden účet na osobu. U firem, živnostníků či třeba zaměstnanců z obchodního či finančního sektoru bych to vnímal poměrně odlišněji.
Online prostor je velmi dobrým nástroje k budování brandu na sociálních sítích. Jeden člověk často nemá jen jednu firmu, ale má jich víc. Někteří selfmade byznysmeni třeba mají i šest firem za tři roky. Tady by mi pak dávalo logiku stát za více účty. Ale ty by měly být pouze pro komerční a obchodní dosah. Ale regulace, odpovědnost i práva by měly tyto účty stejné jako mají majitelé osobních účtů jako spotřebitelé. Ruku v ruce by tím měla být posílena bezpečnost technologických firem. A to jak v oblasti ochrany osobních a firemních dat, tak i v detekci fake účtů z VPN a také i v oblasti té trestně právní sekce.
Evropská unie i Česko prohrávají hybridní válku. Jistě, uživatelé účtů, kteří jsou na uměle vytvořených dosazích závislí, by se proti takovému nařízení bránili do roztrhání těla. Ale nechat si pár jedinci kecat do nařízení, které vyčistí online prostor a s tím i ten fyzický prostor, to je jako když si nahlas automaticky voláte o průšvih. A co by se potom stalo? Šel by takový Jindřich Rajchl udělat demonstraci? Fake účty a trollí farmy do fyzického prostoru dostat nemůže, takže by taková akce dopadla podobně jako většina jeho soudů. A to prohrou.
Zároveň by tato regulace byla i z byznysového modelu win-win pro sociální sítě nebo firmy. Je v pořádku, když si za zvýšení dosahu firmy zaplatí inzerci na sociální síti. Jenže právě tady vzniká ten balast. Pokud by účty z trollích farem zvýšily uměle dosahy a je jedno, jestli pozitivně nebo negativně, ovlivnilo by to skutečnou hodnotu, která by do firmy byla doručena. Dejme tomu, že jste finanční poradce a přes online prostor si chcete vybudovat brand. A falešné účty vám i za pozdrav zvýší dosah, tak to znamená, že pokud jej zvýší negativně, automaticky jste nepřijatelným pro skutečné publikum. A pokud naopak pozitivně, tak možná vyskočíte víc na headlinu uživatelům, ale neuzavře vám to obchody a pokud nevíte, o čem mluvíte a co chcete prodat, ani milionové dosahy vám klientelu a dobrou značku nevybudují.
Naopak, vymýcení trollích farem a regulace sociálních sítí může start-upy, nové podnikatele atd, motivovat k vyšším platbám za reklamu a inzerci. Budou mít fyzické publikum a s tím i větší škálu obchodních příležitostí. A logicky s tím se tato investice odrazí i na zisku pro firmu samotnou. A reprodukce těchto plateb za reklamu díky spokojenosti vytvoří silnější a dlouhodobější cashflow pro samotnou sociální síť. To zní jako férový deal, co? Otevřel bych zde klidně i téma sociálních sítí pro mladé, ale o tom snad někdy příště.
Tak snad to pánové někde ze Silicon Valley čtou taky. A v Evropské unii snad taky. Aby se nestalo normativní, že se smějeme lidskému utrpení a dali zelenou vyhrožováním likvidací.
