Finsko - Česko 4:1. Herní propadák, který jde za Rulíkem a jeho nominací

Jako velký fanoušek českého sportu jsem ze začátku z týmu neměl nějak špatný pocit. Jistě, prohra se Slovinskem byl výbuch, upocená výhra nad Itálií také nevzbuzovala nic převratného, na obranu našich hráčů brankáři Horák a Clara byli fantastičtí. Po zápase se Švédskem jsem byl pak naprosto přesvědčen, že Česko ukazuje, že se opět může měřit se světovou špičkou. Jenže to jsem spíš neviděl to, jak Švédové jsou letos mimořádně špatní. A bohužel, bezkrevnost nás provázela po celou základní skupinu.

Smutnější je, když tým ukázal svou největší kvalitu v zápase s Kanadou, které už o nic nešlo. Zápasy s Norskem nebo Slovenskem rozhodně nepředstavovaly něco, na co bychom rádi vzpomínali. Týmu chyběla kvalita, nasazení i srdce. A Finsko nás ve čtvrtfinále vrátilo do nepříjemné reality. Ne, že by český hokej byl špatný, ale špatný byl tým, který Radim Rulík sestavil. Jeho posedlost power-forwardy a známá jména, která by se do týmu dostala, i kdyby celou sezonu proseděla na tribuně, byla jedním z mnoha důvodů, proč šampionát dopadl bídně. Protože co se týče herního pojetí, tým letos fakt byl špatný.

V dnešním článku si rozebereme důvody vypadnutí, jaký dojem jsem měl já osobně z týmu i nominace, kde udělal Radim Rulík chyby a jestli vůbec svítí světlo na konci tunelu. Na začátku bych chtěl říct, že jde o názor a nějaké moje postřehy, proto berte tento článek jako nějaký názorový proud. A teď už jdeme k rozboru.

Na Finsko byla radost se dívat. Jistě, oproti jiným ročníkům jim přiletělo víc hráčů z NHL a kvalita se holt projevila. Ovšem když vezmu rozdíl mezi finským a švédským týmem, tak Suomi na mě dělají mnohem lepší dojem. Hrají rychlý hokej, obránci pod tlakem nezmatkují, mají nápaditou ofenzivu i skvělý start na puk. A v těchto všech aspektech nás ne jen předčilo, ale doslova válcovalo.

Aleksander Barkov ukazuje právem, proč je jedním z nejlepších hokejistů NHL. Jeho přehled ve hře je neskutečný, síla na puku, tvrdá střela, ukázal, že zkrátka on je rozdílový hráč. A při vší úctě k Lukáši Sedlákovi, který měl být hlavním režisérem hry, on zkrátka není Barkov. Ovšem Finsko nás trestalo za každou chybu. Hráči přesně věděli o sobě, napadali naši rozehrávku, kde i technicky tak skvělý hokejista jako Tomáš Galvas měl mnoho problémů. A právě klíčové momenty, kdy využívali našich chyb jako tomu bylo při chybě Ticháčka před první brankou, spolurozhodly čtvrtfinále.

Čekal jsem trošku, že gól Hronka na 1:3 nás nabudí, bude nás plné hřiště a ze startu třetí části tomu skutečně tak bylo. Cibulka s Tomáškem dokonce orazítkovali tyče, ale hrát jen jednu třetinu se zkrátka nedá. Do gólu na 1:3 tým neměl nic vážného a poté, co opadl úvodní tlak v třetí části, to byl opět bezkrevný výkon. Napadání nikde, dorážení soupeře nikde. Nebylo tam nic. Pro českého fanouška je špatně, že to naši nezvládli, pro hokej je dobře, že Finsko jde dál. Náš tým nebyl ten, kdo by to semifinále měl hrát.

Při pohledu na soupisku a herní projev si říkám, s jakým cílem jel kouč Rulík na světový šampionát. Jestli si jel pro medaili nebo dát šanci mladým hráčům, nevím, co vlastně byl cíl toho týmu. Protože ta skladba týmu byla taková zvláštní. Chápu, že tam je mix zkušeností a mládí, ale právě ti hráči, kteří měli zkušenostmi vést tým, z velké většiny zklamali. Přitom tento šampionát měl být takovým jakýmsi průlomem ve výchově mladých hráčů. Proč?

Česko je posledním týmem, který získal zlatý hattrick. Američané dosáhli úspěchu už v únoru, když vyhráli zimní olympijské hry a tak se nedalo čekat, že vezmou nejsilnější výběr. Navíc Radim Rulík od příchodu k národnímu týmu sliboval, že zapojí mladé hráče víc do reprezentace. A výsledek? Mladí hráči byli jen v obraně, jediní dva mladí útočníci Chmelař s Melovským byli v bottom six a dalším mladým útočníkům byla vystavena stopka.

Právě umístění Chmelaře do bottom six, který měl tu odvahu a drzost rozbíjet obranný val soupeře, mi přijde nepochopitelné. Nerozumím tomu, co v první formaci dělali hráči jako Kaut, Blümel nebo Voženílek. U posledního jmenovaného, který je Rulíkovým oblíbencem skrz jeho power-forward si myslím, že kdyby byl zraněný, tak by jel někdo jako Jáchym Kondelík. Celý tým vypadal jako Eintopf zejména v ofenzivní fázi. Protože obrana tak nějak se držela a žádný vyložený propadák tam nebyl. Ale sterilní ofenzíva, to už je červený vykřičník.

Říkám si to, jaké výkony by musel předvádět Matyáš Kantner ve Finsku, aby vůbec dostal příležitost na šampionátu. Jistě, že se zranil před šampionátem potenciálně rozdílový Filip Chlapík, za to rozhodně Rulík nemůže. Ale když máte na severu Evropy i v extralize borce, kteří jsou schopni dělat 50 bodů za sezonu (Kantner, Jašek), potenciální režiséry hry (Rousek) nebo potenciální rozdílové obránce (Radek Kučeřík, Daniel Gazda, Jan Košťálek) a všechny takové necháte doma, jste odsouzeni k neúspěchu. A nejen jejich jména vynechal Radim Rulík z nominace na úkor jiných.

Osobně nechápu, proč jel takový Libor Hájek nebo Jan Ščotka. Hájek nepatří mezi žádné elitní beky, Ščotka když dostal ice-time, šel ze zápasu s trestem do konce utkání. Přitom v Brně hrají Libor Zábranský nebo Filip Král, proč tedy nejeli oni? Proč nejel Mikuláš Hovorka, který je skvělý defenzivní obránce na rozhraní NHL? A to jsem jen u obrany. V útoku doteď nechápu účast lokálních superhvězd typu Martin Kaut nebo Ondřej Beránek. Když se chce dávat prostor mladým hráčům, jaký je důvod pro neúčast Petra Sikory? Když chceme hrát s robustními útočníky, jaký je důvod pro vynechání Adama Klapky, který hraje stabilně v NHL? Více otázek než odpovědí.

Zkrátka v tomto týmu letos minimálně pět hráčů nemělo být, alespoň za mě. Netuším, na jakých parametrech trenérský tým skládal tým, ale ignorovat produktivní útočníky ze severu Evropy, potenciálně rozdílové obránce a nominovat hráče typu Hájek nebo Ščotka na základě nějaké oblíbenosti, to je nepříjemnost, která se bohužel táhne českým hokejem. A upřímně si nemyslím, že se Zdeňkem Motákem bude reprezentace vypadat jinak.

Abych ale na tomto nesmyslně složeném týmu našel i něco pozitivního, tak to jsou mladí obránci. Marek Alscher na šampionátu ukázal, že by se nikdo nemohl divit, kdyby od další sezony byl stabilní součástí hlavního týmu Floridy Panthers. Tomáš Galvas sice bojoval s konzistencí svých výkonů, ovšem ukázal svůj akční rádius i něco ze svého technického repertoáru. Nicméně u něj si myslím, že na NHL ještě má čas sezonu dvě.

Tomáš Cibulka pak ukázal, že v Českých Budějovicích je zaslouženě jedním z hlavních obranných pilířů. Pendloval dopředu dozadu a s Alscherem ho beru jako nejpříjemnější překvapení výběru. Jaroslav Chmelař asi nikdy nebude hráčem do prvních dvou formací, ale i ze čtvrté pětky ukázal v sobě kus dravce, nicméně jemu by slušel rozhodně větší pobyt na ledě. Matyáš Melovský střídal za mě rovněž dobré momenty se špatnými, jeho výkony beru podobně jako ty od Tomáše Galvase.

Ale tím výčet pozitiv končí. Jiří Ticháček za mě na šampionátu příliš neoslnil a z obránců mě zaujal víc Michal Kempný než Filip Hronek. V útoku to pak byla jedna velká tragédie, kde chci ovšem vyzdvihnout Kubu Fleka s Jirkou Černochem, kteří odehráli vydařený šampionát. NHL z toho sice nebude, ale byli těmi potenciálními nosnými prvky ofenzívy. A Lukáš Sedlák s Romanem Červenkou? Opět střídali dobré momenty se špatnými, nicméně Roman Červenka si zaslouží smeknout klobouk dolů. Ačkoli se víc a víc projevoval jeho věk v porovnání s mladšími hráči, byl opět s Kubalíkem nejproduktivnější hráč. Což je stejně obdivuhodné jako smutné.

Podobně jako výkony českého týmu na letošním šampionátu.

Livesport statistiky

MS v hokeji 2026

sledování zápasů autorem