Článek
Byla to poměrně překvapivá událost v posledních dnech, co se začala šířit veřejným prostorem, nicméně smysl ze širšího pohledu dává. Předseda hnutí SPD a zároveň předseda sněmovny Tomio Okamura se zřejmě chystá na odpočinek do politického důchodu. Což na jedné straně se uleví některým lidem, zejména těm, kteří se úplně láskou k SPD nebo Okamurovi dvakrát nepřetrhnou. Problém to však je pro samotné hnutí a s tím i jeho voliče, protože Okamura je zkrátka nenahraditelnou personou.
On totiž dokázal postavit komerčně velmi úspěšný politický projekt a nemusíme ani pátrat po tom, co SPD dokázalo prosadit. Okamura úspěšně útočil na emoce, strach a nejnižší lidské pudy a výsledkem bylo, že kromě komunálních voleb v roce 2024 dopadly každé volby pro SPD v zásadě úspěchem. Včetně eurovoleb tentýž rok, neboť v době extrémně klesajících preferencí dokázalo hnutí získat i to jedno jediné křeslo pro Ivana Davida. A hnutí se drželo velmi dobře v preferencích i volbách i díky jejich anti-establishment ideologii.
Nyní ale SPD si sáhlo na vrchol svých sil a odtud už půjde jen a jen dolů. Kdo by mohl Okamuru na předsednické stoličce nahradit? Proč vlastně rozpad SPD dává smysl? Bude mít Okamura spokojený důchod? A má vůbec antisystémová scéna ještě u nás šanci? Sledujte.
Hnutí SPD prakticky skončilo vstupem do vlády
SPD se prezentovalo jako hnutí, které tu je pro pracující lid a které bude bojovat proti elitám. Sice jejich členové byli součástí toho elitářství, proti kterému bojovali (Okamurovy nepřiznané majetky, střet zájmů Radima Fialy), ale to voliči buď přehlíželi anebo nevěděli. Jako symbol boje proti systému dokázalo dlouhodobě lanařit voliče, kteří byli zklamáni politikou tradičních stran anebo nespravedlností systému. Proto nikoho nemohlo překvapit, když v letech 2017-2021 na státní a evropské úrovni sbíralo hnutí výsledky od devíti procent výše.
Tomio Okamura bojoval i proti Andreji Babišovi, s nímž dnes jeho hnutí sedí ve vládě. Okamura se proti Babišovi vymezoval a to mimochodem dělá doteď. Okamurovi vadila Babišova pověst a nyní se proti němu vymezil i ohledně dotací. Zároveň tímto SPD zklamalo své voliče, neboť se stalo samo součástí toho systému, proti kterému bojuje. A nejen to, že hnutí se stalo součástí onoho systému, součástí toho systému se stali i všichni poslanci za SPD, pro něž bude nyní velmi těžké lanařit voliče do budoucna na tu samou mantru jako doteď.
A víceméně vstupem do vládní koalice se SPD samo pohřbilo. Nepomohlo jim ani to, že ve vládě sedí za jejich hnutí odborníci, které jim vybral Andrej Babiš. Protože ti lidé nemají a nikdy nebudou mít s SPD nic společného. Což dokumentovaly dnes už slavné výroky ministra obrany Zůny. Bez hlasů SPD by tato vláda nebyla. A ve chvíli, kdy je nad slunce jasné, že tady nebude xenofobní politika, ačkoli se o ní začal snažit i ministr Tejc, ve chvíli, kdy je nad slunce jasné, že vystoupení z EU ani NATO nebude a že nikdo za SPD do Ruska nepojede, tak to jen potvrzuje pád do politických hlubin.
Tomio Okamura vyčerpal z hnutí, ze státu i ze sebe maximum
Bez ohledu na to, jaký je Tomio Okamura a jaké postoje a nálady šířil, jedno se mu upřít nedá. Vytvořil velmi úspěšný politicko-podnikatelský projekt, který vejde do dějin české politiky. Jen ze státních příspěvků za volby i příspěvků politickým stranám během volebního období získalo hnutí v letech 2017-2025 zhruba 400 milionů korun. Okamura navíc od roku 2012 je v politice, kdy rok byl senátorem a poté 12 let poslancem. Posledních pár měsíců je navíc předsedou poslanecké sněmovny. Což znamená, že jen v hrubém si v průběhu čtyř let na předsednické stoličce přijde zhruba na necelých patnáct milionů korun.
Do toho počítejme další miliony korun, které Okamura nasbíral v průběhu předchozích 13 let v politice. Odhadem mohl tedy vydělat dalších 10-13 milionů korun v hrubém předtím bez paušálních náhrad. Řídím se nějakou spodní hranicí, neboť právě paušální náhrady dost zkreslují poté výdělek poslance. K tomu stovky miliony korun, které hnutí získalo na těch státních příspěvcích. Na to, že hnutí za celou dobu kromě zrušení superhrubé mzdy a jediného českého teroristy nic nevytvořilo, je to solidní politická neziskovka.
Navíc hnutí má i svůj think-tank Institut svobody a přímé demokracie, který sice nevykazuje prakticky žádnou činnost, ale ročně inkasuje skoro čtyři miliony korun. Tomio Okamura tedy z hnutí i sám ze sebe vyčerpal maximum a výš už se posunout nemůže. Ví, že v hnutí nejsou skuteční odborníci a skuteční odborníci by se s SPD nepaktovali a tak pro něj je předsednická stolička vrcholem politické kariéry. Navíc šlo i ze samotného Okamury cítit, že 7.78% z posledních voleb značí konec slávy SPD. A tak se dalo dohromady s Andrejem Babišem, s nímž Okamura sdílí zájem o společnou imunitu. A výměnou za předsednickou stoličku hodil své hnutí přes palubu, imunitu si oba zajistili a nyní je čas už přemýšlet o politickém důchodu.
Předsedou SPD by mohl být Rajchl. Na hlavu mu ale spadne volební debakl
Ať už bude předsedou SPD kdokoli, bude to pro něj jako pilotovat letadlo, které za pět minut spadne. Následujícího předsedu SPD totiž čeká prakticky neřešitelný úkol. Nahradit Okamuru, mluvit jeho politickým jazykem a ukázat politické charisma, které by přilákalo nové či staronové voliče, případně udrželo ty současné. Moc v SPD není sice tak centralizovaná jako v případě hnutí ANO, ale platí u nich totéž, že to je hnutí stojící zejména na jednom muži. I ti Motoristé už vygenerovali o něco více výrazných tváří, co by třeba jednou mohly jít do čela místo Petra Macinky.
Jednou z variant by mohl být místopředseda hnutí Radim Fiala, kterého si Okamura přetáhl už z Úsvitu. Ten však nevzbuzuje tolik emocí jako Okamura, často mluví ještě více z cesty a navíc jeho nemastnost a minulost v ODS není něco, co by rozšířilo nebo udrželo voličský elektorát hnutí. Osobně spíše čekám, že dojde ke sloučení Trikolory, PRO i Svobodných do SPD a předsedou by mohl být Jindřich Rajchl. Ten však je příliš toxický i pro své kolegy z vlády a je otázkou, zda-li by ho členové SPD jako předsedu přijali. Přece jen, už se mu rozpadá pod rukama jeho vlastní PRO.
Navíc Rajchl za čtyři roky profesionálního rozeštvávání nedokázal svou stranu vytáhnout výš než na úroveň statistické chyby. Ačkoli on se sice bude tvářit, že má statisíce příznivců, falešné účty zkrátka nemůžete dostat do fyzického prostoru. Což dokonale značí realitu jeho schopností. Navíc jeho rétorika je pomalu až neurvalá a toxická a to by mohlo i rozmělnit i pevnější jádro voličů SPD. Každopádně ať už bude v čele SPD kdokoli, bez Okamury se hnutí nemá šanci dostat do sněmovny. Protože mozkem, srdcem i páteří hnutí je právě on.
Konec SPD = rozpad antisystémové scény
Měli jsme tady už mnoho antisystémových hnutí, které měly i dokonce potenciál uspět ve vrcholné politice, ale ve výsledku dopadli jak sedláci u Chlumce. SPD v tomto přepsalo mapu české politiky, ale zároveň tím neplánovaně dotáhlo do konce politickou hru, která prakticky zabila českou antisystémovou politiku. Protože SPD loví voliče ve stejných vodách jako komunisté, Stačilo, jejich menší partneři nebo Česká republika na 1. místě, bude těžké vytvořit antisystém v antisystému. O to hůř, když si voliči uvědomí skutečnost, že i komunisté a Stačilo podpořili před volbami myšlenku vlády na půdorysu ANO a SPD.
Voliči totiž dostanou tvrdou realitu, že něco jako skutečný anti-establishment neexistuje. Není tady žádné nestabilní nebo extrémně prokorupční zřízení jako je třeba v afrických nebo jihoamerických zemích. A tak se prakticky zúží prostor boje proti nějakému systému někde k nule. Potom tedy voliči budou mít možnost buď se uchýlit někam k současným vládním stranám nebo doufat ve vznik něčeho úplně, ale úplně nově protisystémového anebo holt zůstanou doma.
Nejpravděpodobnější se mi jeví varianta A a z toho mohou částečně profitovat Motoristé, kteří svou štvavou politikou právě lákají lidi, kteří by chtěli tu změnu systému nebo jsou zklamáni z tradičních stran. Jenže u Motoristů je situace poměrně odlišná, jelikož mají velký překryv i s opozičními stranami a ideologicky jsou blíže k ODS než třeba k SPD. Bez ohledu na to, jak se chovají Petr Macinka nebo Filip Turek, tohle je zkrátka holý fakt.
Spojení s Motoristy nedává smysl ani jedné straně
Vzhledem k tomu, jaký voličský elektorát mají Motoristé, spojení s SPD by jim spíše mohlo uškodit. Tohle skryté spojení by sice alokovalo část voličů k nim, ale o tu podstatnější část voličů by Motoristé přišli. Ve výsledku by tak přihráli voliče spíše opozici anebo pokud by hnutí ANO opět změnilo kurz své politiky, tak by přihráli voliče jim. Ale není to jediný důvod, proč by toto spojení nedávalo smysl.
Řídím se i tvrzením, kdy se v souvislosti s Okamurovým plánovaným koncem v politice začalo šuškat o možném spojení s nimi. Ideologicky jde o dvě naprosto protichůdné strany. A Motoristé mají šanci na voliče SPD v případě, že budou se řídit spíše formou a emocemi, ne programem. Z ryze politického hlediska, Motoristé jsou konzervativní stranou, která je velmi proevropská i pro ukotvení České republiky v severoatlantické alianci. Navíc jejich zájmy leží úplně někde jinde než v útocích na cizince a v xenofobní politice.
Motoristé jsou ideologicky reformní a konzervativní stranou, která je revivalem devadesátkové ODS klausovského typu. Není to proruská strana, není to ani strana, která jede mantru typu peněz pro naše lidi. Nesoustředí se na ryze populistická hesla, které by voliče lanařila. Je to úplně jiný typ strany a to, jak spojení ANO, SPD a Motoristů nedávalo smysl při tvorbě vlády, sloučení SPD a Motoristů by potom byla krystalická utopie. Proto si troufám říci, že pokud by mělo dojít na nějakou takovou situaci, tak by to nedávalo jediný smysl.
Závěr: Okamura se těší na spokojený důchod. SPD už nemá co dát
Hnutí SPD bude v roce 2029 šestnáctým rokem v české politice a myslím si, že to budou jejich poslední volby. Pokud se extrémně dramaticky nezmění situace u nás či v Evropě a neobjeví se druhý Tomio Okamura, tak v roce 2033 už tento subjekt existovat nebude. A pokud ano, bude mít absolutně marginální vliv na české politické mapě. Svému elektorátu už nemá co dát, už jen z toho titulu, že potopilo všechny své vlajkové lodě ze svého volebního programu a navíc, je tak trošku fackovacím panákem ve vládě Andreje Babiše.
A Tomio Okamura? Odejde chytře a v záři reflektorů. Odejde jako někdo, kdo prakticky nikdy neprohrál. Důležité volby dokázal ze svého hlediska vždy vyhrát. A než mi někde bude chtít oponovat v tom, že komunální a senátní volby pro SPD úspěch nebyly, je tam jedno vysvětlení. Tyto volby pro SPD ani Okamuru důležité de facto nikdy nebyly. Ačkoli i do komunálních voleb bylo schopno hnutí nacpat bláboly o diktátu z Bruselu, všichni okolo si uvědomovali, že z komunální či senátní úrovně proti diktátu z Bruselu a proti EU bojovat nemůžou.
Proto sněmovní a evropské volby pro SPD vždy dopadly pro ně na výbornou. A vstupem do vlády nejen, že politicky skončili, ale tam zároveň dosáhli svého vrcholu. Tomio Okamura možná bude čestným předsedou hnutí a stane se jím naprosto zaslouženě. A s tímto jakýmsi titulem + titulem muže, který nikdy neprohrál pro něj důležité volby, si bude užívat spokojeného důchodu. S desítky milionů v kapse, ve svém domu z válců a s Aston Martinem v garáži, u nějž dodnes není jasné, kde na něj vzal Okamura peníze.
A tohle byla jízda Tomia Okamury napříč českou politikou.
Zdroje
Okamura pod tlakem. SPD se připravuje na konec svého zakladatele, ve hře je pro něj nová pozice - Hospodářské noviny
