Putin ztrácí vliv doma i v zahraničí. Blíží se skutečně v Rusku revoluce?

Média zaplavují informace o tom, že ruská situace není dobrá na žádné frontě. Zejména co se týče válečné fronty a ekonomické fronty. Ale nejen to. Ruský diktátor Vladimir Putin musí bojovat o přežití vlastního režimu. Proti němu se bouří jeho vlastní občané i političtí oponenti. A spojenci? Ti pomalu přestávají existovat. Putinovi a Rusku zbyli už jen prakticky Bělorusko a KLDR. Další proruští politici zejména v Evropě sice jdou na ruku Rusku, ale zároveň nechtějí úplně přijít o vztahy se zbytkem Evropy.

Možná se cítíme vyčerpaní touto geopoliticky nestabilní dobou, ale pokud jsme my vyčerpaní, pak Rusko už musí používat kardiostimulátor, aby neumřelo. Ovšem není důvod usínat na vavřínech, dokud Rusko ukáže schopnost bojovat, investovat peníze do hybridní války a zápal pro to rozvrátit EU, NATO i Západ jako takový, tak rezignovat na boj proti němu se zkrátka nesmí. A když zůstaneme koncentrovaní a disciplinovaní, Rusko bude poraženo definitivně a velmi těžce.

V tomto článku si rozebereme, kde všude ztratilo Rusko spojence tento rok, v jakém stavu je jeho ekonomika a jak to může celé s Ruskem skončit. Sledujte.

Začněme nejprve tím, co Rusko ztratilo tento rok. O Venezuele a Íránu už bylo toho napsáno spoustu. Ale shrňme si to opět. Venezuela je od ledna bez prezidenta, respektive diktátora Madura. Toho zajal prezident USA Donald Trump, Rusko a jeho proruští spojenci napříč politickými stranami odsoudili tento krok, ovšem k žádné obraně spojence nedošlo. Totéž platí i o Íránu, který Rusko hodilo přes palubu. A profit v podobě zvyšující se ceny ropy Rusko nenastartovalo. Své nejbližší spojence Putin zradil a hodil je přes palubu podobně jako Bašára Asada.

Co je však pro Rusko zlověstné, to je ztráta Maďarska. Orbánův režim byl totálně propojen s Ruskem. A nebavím se jen o telefonátech Pétera Szijjártóa. Orbán vedl Maďarsko ruským stylem, upravil si volební podmínky co nejlépe pro sebe, Rusko mělo svého trojského koně v Evropě. A nyní Orbán politicky zemřel. Pro diktátorskou zemi není útěchou ani to, že ve Slovinsku opět bude v čele Janez Janša anebo, že Bulharsku bude šéfovat proruský exprezident Rumen Radev.

Ukazuje to, že ruské hybridní operace mají opačný vliv. Mohli jsme to vidět už při volbách v Moldavsku, kdy prakticky odevzdaná země, která jen čekala na to, až ji prakticky ruský vliv pohltí, se z ruského vlivu vymanila. Proevropská strana, ze které vzešla prezidentka Maia Sanduová získala parlamentní většinu a ani miliony investované z ruské strany do ovlivnění voleb, byly jen zmařenou ruskou investicí.

U Moldavska ještě chvíli zůstaneme, protože malá země na východě Evropy zasadila Rusku další zdrcující úder. Moldavsko se totiž rozhodlo vystoupit ze Společenství nezávislých států, které mělo za cíl politickou spolupráci mezi zeměmi bývalého Sovětského svazu. Moldavsko vyslalo jasný signál, že do ruského vlivu patřit nechce a nebude. Rusové to nesou nelibě a mluví o tom, že to je první krok k tomu, aby došlo ke ztrátě moldavské suverenity. No ne, milí Rusové. Ztráta suverenity nějaké země dochází v případě, kdy se vměšujete do jejich vnitřních záležitostí. A pokud se bavíme o nějaké ztrátě suverenity, tak tu narušujete u Moldavska tím, že okupujete část Podněstří. Nic víc, nic míň.

Rusko ztrácí ovšem vliv i v oblasti Kavkazu. Arménie s Ázerbájdžánem léta válčí o území Náhorního Karabachu, ovšem minulý rok byl mezi oběma zeměmi uzavřen mír. Už tam naznačovalo, že Rusko by se mělo ohlížet, zda-li neztrácí spojence. A vloni se to potvrdilo u Ázerbájdžánu, kdy po ruské razii v Jekatěrinburgu, při níž zemřeli dva Ázerbájdžánci, se malá země s metropolí Baku ozvala, že Rusko k ničemu už potřebovat nebude. Chcete něco víc? Tak Arménie a zejména premiér Nikola Pašinjan ukázali ještě větší koule, v nadsázce řečeno.

Na začátku dubna byl arménský premiér Pašinjan na návštěvě u ruského diktátora. A tam dal Putinovi argumentační nakládačku, když zmínil, že Arménie je svobodná země, kde jsou svobodné volby, demokracie a svobodný internet. Pohled ruského diktátora stál za to. Pašinjan tak ukázal, že pro Arménii Rusko už není spojenec. Jediný, kdo mu okolo Kavkazu zůstal, je tak Gruzie, kde ovšem polodiktátor Irakli Kobachidze namísto řešení politických záležitosti musí bojovat s protestujícími, kteří neúnavně okupují Rustaveliho třídu a chtějí svobodné volby. Jinak? Jinak Putin ztrácí vliv v postsovětských republikách.

Tady zároveň budu chtít uzavřít kapitolu o ztrátě ruských spojenců. Pokud si budete chtít přečíst i o tom, jak Rusko ztrácí vliv v Africe, tak nechávám zde článek na počtení. A nyní se dostáváme k ekonomice. Ta je v tak tristním stavu, že přichází stupidní nápady, jako měl oligarcha Děripaska, že se zavede dvanáctihodinový pracovní režim na šest dnů v týdnu. Upozorňuji, že s takto vážnými ekonomickými problémy se potýká země, která je jadernou velmocí a má velmi bohaté přírodní zdroje. Země, která měla potenciál mít životní úroveň daleko větší než třeba v Kataru, je v troskách.

O tom svědčí i to, že Rusko muselo prodat ze zlatých rezerv dalších 22 tun zlata z rezerv. Důvod? Vysoké výdaje, přehřátá válečná ekonomika, deficit v rozpočtu a protiruské sankce. Podle polského ministra zahraničí Radoslawa Sikorského klesly ruské zásoby zlata během války na Ukrajině z 2200 tun na 1700 tun. Je to sice stále mnoho, ale s dalšími a dalšími prodeji zlata klesá důvěra v ruskou ekonomiku. Rusko už je tak v háji, protože zkresluje ekonomická data, země přiznala inflaci ve výši okolo devíti procent a deficit ve výši 61.3 miliard dolarů. Podle šéfa švédské rozvědky Thomase Nilssona jsou však skutečná čísla vyšší o polovinu a to v obou segmentech.

Je potřeba mít na paměti, že ruská ekonomika neskončí ze dne na den. Masivní investice, nákupy aktiv a snaha o resuscitaci ruské ekonomiky, to trvalo zhruba dvě desetiletí. Ovšem když se podíváte, tak ruský železniční gigant RZD se potýká s obrovskými finančními problémy. Což ochromilo projekt Nové hedvábné stezky. A rozprodej zlata? Pokud by Rusko šlo až tak daleko, že by vyprodalo státní rezervy zlata a nepomohlo by jim to ani v pokrytí výdajů nebo ve válečné strategii, pak by se Rusko stalo absolutně závislé na Číně, životní úroveň obyvatel by klesla ještě víc a důvěra v ruskou ekonomiku by padla na bod mrazu.

Pro Ukrajinu nastal klíčový moment. Slovensko a Maďarsko přestaly blokovat půjčku 90 miliard eur, kterou Evropská unie chtěla poskytnout Ukrajině. Pro Ukrajinu tohle může být potenciální gamechanger. A tento rok má Ukrajina skutečně nabito. Sestřeluje Šáhidy, stává se dronovou velmocí, osvobozuje území a bezchybně zasahuje průmyslové cíle v Rusku. Rusové bojují bezhlavě a je jim jedno, zda-li raketa dopadne na porodnici nebo dětská hřiště. Ukrajina uvažuje s chladnou hlavou a vyřazuje jednu ropnou rafinerii za druhou.

Zlikvidovat obří rafinerii v Tuapse a opakovaně zasahovat přístav Usť-Luga, jsou citelné rány pro Rusko. A nyní Ukrajina hraje prim. Bez USA, kterého již neberou jako spojence. Respektive USA pod vedením Donalda Trumpa, který je prostě Donald Trump. A nyní s obrovským balíkem peněz z Evropy může toto být pro Ukrajinu velmi silný okamžik. Země bude stabilnější ekonomicky, navíc získá mnoho času i opěrné body pro to, aby válku dotáhla ke konečnému vítězství.

Proti ní stojí rozhozený soupeř, který za tuto zbytečnou válku platí obří daň v podobě rozšíření NATO, ekonomické krize, ztráty milionu vojáků a zmítají ho vnitřní problémy, které si rozebereme v závěru. Co to znamená pro nás? Že je třeba Ukrajinu podporovat a Rusko jednou provždy definitivně srazit na kolena. A jediná oblast, kde můžeme povznést lítost, jsou lidé v Rusku, které Putin posílá na smrt a ti, kteří stále v zemi žijí, se potýkají s vážnými problémy a klesající životní úrovní.

Tak si to shrňme. Rusko za čtyři roky války ztratilo přes milion vojáků. Země je v začínající ekonomické krizi. V nouzi prodává aktiva státních rezerv. Státní firmy pod nátlakem zažívají obrovské finanční problémy. Ekonomika hoří i po stoupajících cenách ropy a do toho na mnoha benzínkách chybí pohonné hmoty. Divil by se někdo, kdyby komunisté v čele s Gennadijem Zjuganovem udělali revoluci jako v roce 1917? Asi ne.

Nyní chápu v určitém zvráceném slova smyslu dotaz slovenského premiéra Fica, když se při návštěvě Putina zeptal, jak se vlastně diktátor má. No, jak se asi může mít? NATO se rozšířilo, válku Rusko prohrává, ekonomika míří do pekel, země čelí demografické krizi, potraviny ohromně v Rusku zdražují a do toho vyhrožují komunisté revolucí. Po takové otázce se divím, že Fico nevypadl z okna jako spoustu jiných lidí, kteří kritizovali vládu, řečeno v nadsázce.

Ale teď vážně. Putinův režim nemá tuto krizi šanci přežít. Jestli dojde k revoluci podobné jako v roce 1917, ukáže čas. Ovšem součástí ruské revoluce tehdy nebyl jen útok na Zimní palác, kde zasedala prozatímní vláda. Důsledek revoluce bylo i vyvraždění carské rodiny a následná občanská válka mezi rudoarmějci (Rudá armáda) a bělogvardějci (Bílá armáda).

A pokud Rusko po více než sto letech zopakuje historii, tak můžeme říct, že jejich krize ještě ani zdaleka nenašla dno.